Bylo to začátkem roku 2001. Seděla jsem na jevišti newyorské umělecké školy Cooper Union a odpovídala na dotazy z publika v rámci natáčení dokumentárního filmu pro HBO. To já jsem byla hlavním tématem dokumentu. Byla jsem silně otřesena. Stovky lidí v publiku, většinou studentů, na mě zíraly, často s ústy dokořán, a čekaly, jestli se odvážím na tuto otázku odpovědět.

Hlavním důvodem, proč jsem s účastí na natáčení souhlasila, bylo, že jsem se nechtěla nijak vracet k rozebírání celé aféry. Doufala jsem, že se mi podaří posunout veřejnou diskusi ke smysluplnějším otázkám. V průběhu vyšetřování a obvinění Billa Clintona se na světlo dostala celá řada závažných politických a právních otázek. Ty nejnehoráznější zůstaly nepovšimnuty. Lidi vůbec nezajímaly ty hlubší problémy, které se nabízely: jako například ztráta soukromí ve veřejné sféře, nevyváženost moci, nerovnost pohlaví v politice a médiích a selhání právní ochrany, která by zajistila, aby proti sobě nikdy nemuseli svědčit rodiče a jejich děti.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se