Poprvé jsme se setkali náhodou na letišti v Praze. On si v tu chvíli připadal jako bezdomovec. Byl březen, venku sychravo a deset stupňů. Oblečený jenom do kraťasů a polo trika seděl na lavici, v ruce modrý igelitový pytel a na něm fixou nápis Pytlicek. Na ruce a na hlavě měl šrámy jako od rvačky, tělo opálené od žhavého slunce. Nebýt luxusních hodinek na jeho zápěstí, skoro by jako člověk bez domova mohl vypadat.