Kdyby byli všichni jako rodák z Kalkaty Debashish Chaudhuri, začali by psychiatři asi prodávat housky. Ten chlapík je přírodní antidepresivum. Směje se srdečným, melodickým smíchem, který by měl v notách poznámku fortissimo. "Jasně že jsem šťastný. Mám dvě nohy, dvě ruce a to mi stačí," zatrylkuje. Dneska má pan Chaudhuri ještě o důvod k radosti navíc. Podařilo se mu sehnat jedno raritní pero Montblanc, které chce věnovat svým rodičům. "Máme Skype i e-mail, ale s matkou si pořád píšu dopisy. Je totiž jediná, kdo má čas to číst a také mi odepsat."