Aňa Geislerová mě uvidí přes výlohu Café-Café a přátelsky zamává. Je to lichotivé. Naposledy jsme spolu dělali rozhovor asi před třemi lety. Jako novinář si velmi rychle zvyknete, že vás slavní lidé po skončení interview velmi rychle vytěsní ze svého zorného pole. Ne že by to nutně bylo něco osobního, ale vy do jejich života prostě nepatříte.

V nejlepším případě jim novinář slouží, v nejhorším je v jejich očích otravný "hajzl". Takže když vám pokyne Aňa Geislerová, asi jediná česká herečka, jež se momentálně může označovat za českou filmovou hvězdu, aniž by se v okolí někdo rozesmál nahlas, je to něco, co vaše ego rádo přijme.

Navíc opravdu vypadá, že je ráda, že vidí někoho, koho alespoň trochu zná. Aňa je jinak v jednání s novináři proslule striktní a zároveň trochu nejistá. Nad rozhovorem ovšem vždy vyžaduje kontrolu. Takže nápad, že bychom vše ještě natáčeli na kameru, aniž by jí to předtím někdo řekl, nepřipadá v úvahu a štáb se poroučel ještě před mým příchodem.

Sympatické alespoň je, že je "odpálkovala" sama a nemá na to manažera. K rozhovorům přistupuje jako k práci, tedy odpovědně, pokud ji baví. Snaží se přemýšlet, hledat nejlepší formulace, zároveň je chvílemi v rozpacích z toho, co může a chce říct a co ne. Sám jsem zvědavý, jak se tenhle rozhovor vyvine, a ona zjevně také.

1. Jak se máte?

Dobře… ne, počkat, to říkám vždycky, mám lepší odpověď: jak si zasloužím.

2. Co byla první věc, která vás dnes ráno napadla?

Že nechci vstávat.

3. Co vás naposled rozčílilo?

Že mi nikdo neřekl, že se tenhle rozhovor bude natáčet na kameru.

4. Jakou věc momentálně nejvíc chcete?

To je složité, já chci totiž průběžně pořád něco… a pak jsou takové ty aktuality. Nad tím vším ale je, že chci, aby byli všichni spokojení a nic strašného se nikomu nedělo.

Klasická Aňa. Říct hodně a neříct nic konkrétního. To bude ještě boj.

5. Jakou věc momentálně nejvíc nenávidíte?

Této emoci se snažím vyhýbat. Myslím si, že člověka psychicky oslabuje. K nikomu ani ničemu tedy aktuálně nenávist necítím.

6. Jak se podle vás liší herečka od herecké hvězdy?

To nevím.

7. Kdy jste naposledy pochybovala o své profesi?

Furt.

8. Který svůj film jste viděla nejvícekrát?

Asi možná ty nejstarší − nejspíš Jízdu.

9. Co je na slávě nejvíc otravné a co naopak nejvíc sexy?

Pamatuju si, že když jsme spolu kdysi dělali rozhovor, vy jste se mě ptal, zda mi nevadí, že mě lidé na ulici zastavují. No a já jsem se vás ptala, zda vám náhodou nevadí, že vás na ulici nikdo nepoznává. Na slávě je někdy nepříjemné to, že se člověk nemá kam schovat. Nebo že ho někdo pořád nějak posuzuje, komentuje a vyjadřuje se k němu, aniž by vůbec bral v potaz, že ten člověk má kromě veřejné tváře také nějaký vnitřní a soukromý život. Ale jsem jeden z těch herců, kterým to nevadí. Myslím si, že je to bonus, který převažuje nad všemi těmi nevýhodami, jež herectví má.

Pokud Aňa cítí něco jako "svoje" téma a zároveň může mluvit dostatečně obecně, aby měla jistotu, že neprozradí nic konkrétního, okamžitě se rozjede.

10. Když už o tom mluvíme, myslíte si, že je ztráta soukromí odpovídající daní za to, že se někdo stane slavným?

Ne, protože to nesouvisí s profesí. Nebo takhle, ztráta soukromí je příliš vysoká daň za to, že slavný člověk v očích veřejnosti jako by ztratil lidskost. Oni vás pak lidé fakt nevnímají, že máte nějaké reálné anebo skutečné city. Ale asi to nejde eliminovat.

11. V čem byste nikdy nehrála?

V pornu! A v nějaké propagandě, i když to někdy možná dělám a ani o tom nevím.

12. S kým byste nikdy nehrála?

To nevím. Tady asi nemá smysl vypouštět nějaké názory.

Ano, Aňa je prostě opatrná.

13. Když řeknu slovo celebrita, co vás napadne jako první?

Silná Brita... To slovo nikdo nemá rád. Ale když se nad ním zamyslím, je od slova oslavovat − celebration, tak každý oslavenec je celebrita.

14. Bylo uspokojivější stát sama na křtu vlastní knihy, nebo na světové premiéře Anthropoidu s ostatními herci, režisérem a štábem?

Vím, co jste tou otázkou asi myslel, ale špatně jste ji položil. Když jsme za film, tak jsme vždy celý tým. A když mě za film někdo pochválí, tak já nikdy neodpovídám "děkuji", ale "děkujeme". Protože tam to opravdu není pouze má práce. Na křtu mé knihy jsme také byly se sestrou, která dělala ilustrace, někdo nám s tím pomáhal. Ale je to výplod vlastní hlavy. Když člověk něco stvoří sám, tak ten pocit je obrovský. Je silnější.

Sem Aňa při autorizaci doplnila poslední větu. Trvala na slovu silnější − psaní ji zjevně baví a z podtextu její odpovědi je jasné, jak důležité pro ni bylo obstát jako někdo, kdo umí napsat knížku.

15. Dokážete okamžitě, bez přemýšlení, vyjmenovat všechny filmy, za které jste dostala Českého lva?

Ne. A mám to udělat, nebo co?

16. Jste teď i populární spisovatelka. Máte dojem, že vydáním knihy jste dokázala spíš něco sama sobě, anebo světu kolem vás?

No, ani jedno z toho nebylo motivem. Fejetony jsem začala psát, protože mě zajímalo, jestli to umím, jestli to bude fungovat. Ono to fungovalo. Nic jsem si tím nedokazovala, ani tím psaním, ani tím vydáním. Ale dokázala jsem z toho nakonec vytěžit něco, co jsem vůbec nečekala. Třeba jsem zažila paní, která plakala, nebo pána, který když si tu knihu přečetl, tak se rozhodl, že si po pěti letech konečně promluví s otcem. S něčím takovým jsem vůbec nepočítala. Jsem z toho šťastná.

Druhý zásah při autorizaci a opět poslední věta. A znovu doplnění vlastního pocitu ve vztahu ke knize. Tohle už musí něco znamenat...

17. Kdy vás naposledy oslovil na ulici cizí člověk a co po vás chtěl?

Ježišmarjá. Mně se to děje docela často. Ale v Česku se to nepočítá, protože tady nejsem neznámá, ale někde v zahraničí... hmmm, nevím. Nevzpomínám si.

18. Myslíte si, že by obyčejní lidé měli slavné lidi vnímat jako morální či společenské autority?

My jsme také obyčejní lidé. To, že někde stojíte a jste víc vidět, neznamená, že jste morálnější nebo to v hlavě máte nějak lépe srovnané než všichni ostatní. Mnohdy je to přesně opačně.

19. Kdysi jste prohlásila, že snídat šampaňské je vaše představa idyly. Jaké další představy o idyle máte?

Nooo, nemuset vstávat, třeba. Idyla je vše, co vás nerozrušuje. Vše se děje v klidu. Příjemně, bez zádrhelů, bez vysvětlování, když si uvědomíte, že nemusíte nic řešit a nad ničím moc přemýšlet. To je idyla.

20. Máte představu o tom, kolik stojí vaše jméno na reklamním trhu?

To bych tedy velice ráda prozkoumala, kdyby se mi někdo ozval.

21. V roce 2008 jste držela hladovku proti americkému radaru. Přijde vám to − s odstupem osmi let − pořád jako dobrý nápad?

To bude takových petic, které jsem podepsala! My jsme vlastně měli v cukrárně takovou taktiku: denně čerstvé zákusky a jednou týdně čerstvá petice. Opravdu. Ne že bychom souhlasili se vším, ale přišlo nám to prostě fajn. Ale k té hladovce: dnes už bych se toho asi neúčastnila. Na druhou stranu si pamatuji naprosto přesně to, co se mi tehdy nelíbilo. A jak se k tomu česká vláda postavila. Oni se tehdy rozhodli, že to prostě bude tak, jak rozhodli, a nevedla se o tom žádná veřejná debata. Jednoduše se řeklo, jak to bude, že tady budou nějaké radary a tečka. Dneska to beru tak, že asi lepší americký radar než ruský. Ale například David Černý mi za to nedá pokoj dodneška.

Boj proti radarové základně v Česku vypadá z dnešního pohledu výrazně jinak než v roce 2008, kdy se Aňa do kampaně zapojila. Nicméně za důvody si pořád stojí a chuť k aktivismu ji úplně neopustila.

22. Pokud bych vám nabídl roli v hollywoodském filmu, ale musela byste se kvůli ní na dva roky odstěhovat do Ameriky, uděláte to?

Jo.

23. Co je podle vás smysl života?

Žít.

24. Jaký šperk máte nejraději?

Šperky mi teď vstoupily do života krásně. Mohu si říct svou značku? Mé šperky jsou od značky Roberto Coin. To je celý. Amore.

25. Kdy si připadáte nejvíc sexy?

Tuhle otázku můžeme přeskočit.

O. K. Tahle otázka je záludná v tom, že ji můžete považovat za zcela nevinnou i naprosto nevhodnou, podle toho, jak ostražitý a opatrný jste. A Aňa je zjevně hodně.

26. Kdo je podle vás nejlepší žijící herec/herečka v Česku?

Teď si u někoho mohu šplhnout. Jenže to jsou takové neměřitelné věci − můj subjektivní pocit. Přece tady nemohu říct nějaké jméno a pak mi všichni ostatní vynadají. Hmmm, asi tuhle otázku také přeskočím.

27. Kdo je podle vás nejlepší žijící režisér v Česku?

Taky přeskočíme.

Ano, to už víme. Hlavně nejmenovat.

28. Pro letošní festivalový deník jste řekla: "Jsme děsně demokratičtí a rozplizlí, přecivilizovaní, zabýváme se pocity a právy delikventů a vrahů." Kdybych vám teď dal možnost okamžitě něco změnit, co byste udělala?

Rozumíte tomu, jak jsem to myslela? Někteří lidé jsou schopní všechno rozpitvávat, a když vše rozmělníte na malé kousky, tak pak samozřejmě můžete zjistit, že i ta bílá je černá. A že i černá je bílá. A někdy by si člověk měl opravdu vybrat tu správnou stranu a na té pak stát. Vědět, že černá je černá a bílá je bílá. A podle toho jednat.

29. Jak moc se kontrolujete?

Já? Strašně. I když asi ne tak, jak byste očekával. Já ráda přemýšlím o věcech a to mi někdy nedovoluje být úplně spontánní. Ale když už pustím koně, tak páděj. Myslím si, že jsem ve finále dost svobodomyslný člověk.

30. Berete fakt, že máte pouze základní školu, jako handicap, anebo jako výhodu?

Čím dál tím víc jako výhodu. Ale nemůžu to říkat před dětmi.

31. Jakou práci jste naposledy vzala jenom kvůli penězům?

To se neříká.

32. Vybavíte si hudbu, na niž jste naposledy tančila?

Monkey Business, protože jsme neměli jiné cédéčko.

33. Může si člověk v showbyznysu udělat nejlepší přátele?