Musím začít trochu osobněji. Poprvé jsem dělal rozhovor s Ivanem Zachariášem (45) téměř před dvaceti lety. V té době už byl superstar světové reklamy a já ucho v reklamní agentuře, které si přivydělávalo psaním pro časopisy. Ten rozhovor jsem chtěl dělat, protože nikdo větší v české reklamě tehdy nebyl a já ho upřímně obdivoval. Jeho reklamy jsme si tehdy pouštěli v agentuře a tajně snili, že budeme jednou mít takový rozpočet a takového klienta, abychom mohli na natáčení oslovit právě jeho. Nikdy se to samozřejmě nestalo.

Od té doby jsme spolu pro média mluvili několikrát, ale když se objevil v Café-Café, vzpomněl jsem si právě na to první setkání, které tehdy proběhlo v kavárně Slavia. Zatímco já přibral na váze, na cynismu a bůhví na čem ještě, on vypadá pořád stejně. A mluví pořád stejně.

A je pořád velkým jménem světové reklamy. Spolumajitel globální reklamní produkční společnosti Stink. Čerstvě i režisér a kreativní supervizor úspěšné televizní série Pustina na HBO, která měla nedávno premiéru. Když jsme se potkali před nějakou dobou v baru Public Interest, který vlastní, prohodili jsme pár slov a on říkal, že minulý rozhovor, který jsme spolu vedli (pro víkendový magazín HN), pomohl tomu, že Pustinu začal dělat.

Jasně, Zachariáš je až neuvěřitelně slušný a zdvořilý a byla jedna hodina ráno… ale mně je to jedno. Tenhle kredit si rád připíšu, jakkoliv možná neoprávněně. Nezměnilo se nic ani v jeho přístupu. Slušnost a zdvořilost je doplněna neuvěřitelnou pečlivostí. Mezi debatami o Pustině a jet lagu (právě se vrátil z Los Angeles, kde točil reklamu) je především nervózní z formátu rozhovoru.

66 otázek se mu zdá moc, bojí se, že nebude mít dost času odpovědi pečlivě promyslet. Říkám, že Aňa Geislerová to měla hotové za dvacet minut a Dan Přibáň za hodinu. Nasadí odhodlaný výraz a jdeme na to.

1. Jak se máš?

Teď jsem trošku unavený.