Kvůli svatbě australské hvězdy burlesky se v Sydney kdysi uzavřela jedna z hlavních ulic v centru, na obřad se přišly podívat desetitisíce lidí. Ženich přijel k oltáři s růží v zubech dragsterem. Nevěstu přivezli v obřím dortu, z něhož vyskočila v rudých saténových šatech s čtyři metry dlouhou vlečkou. Že má Imogen Kellyová smysl pro drama, se ukázalo i během svatebního večírku, který se protáhl do pozdního rána po různých klubech, než ji − již za bílého dne − s ostatními svatebčany z jednoho vyhodili kvůli tomu, že po klubu pobíhali nazí.

"Tak jsme pobíhali nazí dál. Venku po ulici," vzpomíná Imogen. Půvabná čtyřicátnice sedí ve foyer pražského hotelu, pije kávu a hovoří soustředěným, jemným hlasem. Jediná výstřední věc na ní je barevný hedvábný šátek, který má uvázaný na hlavě do elegantního uzlu. "Stejně jsem už byla tou dobou vdaná. Krátce předtím jsme se s mužem opili v Las Vegas a napadlo nás, že se tam hned dáme oddat. Jen jsme to nikde neřekli. A pak za mnou přišli, jestli bych nechtěla mít svatební obřad v rámci festivalu v Sydney. Jako veřejnou show. Jasně že jsem na to kývla! Rok nato se nám narodila dcera."

Té je dnes sedm, sedí metr od maminky v křesle a hraje si s tabletem. Imogen říká, že v Praze byla už víckrát. Mimo jiné sem prý jezdí nakupovat loutky. O těch se nadšeně rozhovoří. "Ráda s nimi pracuji. Nejsou to marionety, s nimi to neumím. Nejsem jako vaši mistři loutkoherci. A navíc nevím, jak bych marionetu použila v burlesce. Ale hraju třeba s loutkou, kterou mám oblečenou na těle, je to vlastně částečně kostým. S ní jsem z poloviny vlk a napůl Karkulka. A pak si ještě hraju s jednoduchými ručními loutkami a někdy využívám principy černého divadla."

Když tohle Imogen Kellyová říká, člověk z ní cítí potřebu hned zkraje zdůraznit, že není "jenom" tanečnice z burlesky. Že je akademicky vzdělaná performerka. A vedle toho filmová producentka, herečka, malířka a spisovatelka. Vystudovala film a performanci na University of New South Wales, filmovou produkci na Sydney University a režii v australském Národním institutu dramatických umění. K tomu má britský diplom z cirkusového umění − v rámci studia dokonce nějaký čas žila s kočovným souborem východoevropských Romů.

jarvis_58e37355498e6cb2e185d1ba.jpeg
"Burleska je pro mě radost z toho, že jsem žena," tvrdí Immogen Kellyová.
Foto: caveboy studios

"Přidala jsem se k nim v Anglii. Byli úžasní. Měli cirkusáckou školu, která fungovala na principu, že jim zaplatíte a za to se můžete připojit k jejich souboru. Kočujete s nimi od štace ke štaci a vykonáváte práci pacholků, pomáháte stavět stan a vůbec jste k ruce na všechny práce, které se týkají přípravy hlavní cirkusové show. A každý den před začátkem představení a po jeho skončení se učíte a trénujete cirkusácké dovednosti. Učili mě hlavně dva cikáni z Rumunska. Cirkusáci tělem i duší, kteří odmalička kočovali a vystupovali. Vlastně by mě za to, že jim tady říkám cikáni, nesnášeli. Byli velmi hrdí. A velmi, velmi talentovaní. Cestovali jsme spolu po celé Británii. A byla to tvrdá dřina. V životě jsem se tak nenadřela. Ale v životě jsem nebyla tak šťastná. Protože jsme byli nedostupní − bez telefonů, občas i bez elektřiny."