Rudolf Biermann má pověst muže, který se s věcmi příliš nemaže. Pokud se chtěl téhle pověsti zbavit, poslední týdny mu moc nepomohly. Devětapadesátiletý producent dokázal se svým posledním dítkem Masaryk ovládnout letošní České lvy, do nichž film dotlačil doslova na poslední chvíli.

A o dvanáct Českých lvů později se z Biermanna stal člověk, kterého novináři i členové filmové akademie obviňovali z leváren, zatímco on nejspíš přemýšlel, kam doma vyskládá další ceny. Podobně ovládl České lvy poprvé v roce 1995 s filmem Záhrada, kdy bral pět Lvů. V roce 2006 s filmem Obsluhoval jsem anglického krále to bylo podobné. Dalších pět filmů měl nominovaných na Českého lva v kategorii Nejlepší film. Filmy pro něj točili Jan Hřebejk, Alice Nellis nebo Jiří Menzel. Vedle toho dělá manažera nejtěžším vahám českého showbyznysu, jako je Jan Kraus nebo Petr Čtvrtníček.

Je přesně takový, jaký byste čekali, že bude filmový producent. Okouzlující. S úsměvem tak bílým, že nepřipravenému člověku může způsobit slepotu. V casual kompletu, keckách a kabátu, což vypadá cool. Zároveň se ale pod úsměvem ukrývá poměrně tvrdý chlapík, jenž vám prostě neřekne, co nechce. Je to někdo, s kým je určitě zábava v baru i při práci, pokud všechno běží, jak chce on. U stolku v Café-Café si jako první zpovídaný nesedne, kam se mu řekne, ale na pohodlnější lavici po straně stolu. Když přijde, je hladový, a během prvních otázek do sebe vpraví croissant a kafe. Na rozhovor se zjevně těší, i když tvrdí, že je nerad dává a pozornost nevyhledává. Moc mu to nevěřím.

1. Jak se máte?

Celkem dobře, až na to, že mám naražená žebra.

2. Co podle vás dělá dobrého producenta?

Zájem o filmy. Vášeň.

Dobře, začátek bychom měli. A jdeme na věc.

3. Je podle vás trik, který jste udělal s filmem Masaryk − že jste ho na základě omezeného uvedení do distribuce přihlásil do jiného ročníku Českých lvů, než kam by reálně patřil −, v pořádku?

Tady jsou dvě velké lži. První, že je to trik. Druhá lež je, že jsme něco obešli. Nic jsme neobešli, nepřekročili jsme žádná pravidla. Kdyby film byl v jiném ročníku, než, jak říkáte, kam patřil, tak by ho přece nepřijali. Akademie měla od nás všechny informace, nic jsme netajili, o tom, že volíme tuto strategii, jsme informovali také veřejně. Tak jaký je to trik? A pak je tu ještě jedna otázka. Když HBO udělalo téměř to samé dva roky zpátky u filmu Hořící keř, nikdo neřekl ani slovo. Proč? Navíc to bylo daleko horší, protože oni − pokud mám správné informace − tehdy neplánovali promítat ten film déle než dva nebo tři týdny. Jedenáct Lvů? A ticho po pěšině.

4. Proč jste to tedy udělal?

Protože to chtěl distributor. Ten se loni v březnu oficiálně přes PR zástupkyni zeptal akademie, zda nasazení v jednom týdnu v prosinci splňuje podmínky Českého lva, a dostal odpověď, že je to v pořádku. A my na straně producenta jsme řekli, že s tím nemáme problém, pokud to nebude bránit případné účasti filmu na festivalu v Berlíně. Tam jsme se dostali a organizátoři nám potvrdili, že limitované uvedení v distribuci není problém. Nás zajímaly dvě věci: dostat se na Berlinale a uvést film na výročí Masarykovy smrti. To bylo všechno. Byla to skutečně věc distributora a jeho právo, protože v tom měl peníze. V našem případě šlo spíš o riziko. Akademie nemusela film nominovat, novináři mohli film vidět dřív a tak dále. To, že získal dvanáct Lvů, jsme skutečně ovlivnit nemohli. Hlasování členů akademie je tajné. Možná kdyby vyhrál tři, tak nikdo neřekne ani slovo.

5. Kolik podle vás celá ta akce − dvanáct Lvů a celý ten mediální humbuk kolem vás − tomu filmu vydělala?

Vydělala mu minus dvacet tisíc diváků kvůli těm negativním řečem, které o celé věci někteří kolegové měli. Kdybychom nevyhráli a nebyl kolem toho ten poprask, máme o dvacet tisíc diváků víc. To je můj názor. Komerční hodnota Českého lva určitě nějaká je, ale v tomhle případě… je tam prostě příliš aspektů okolo. Musíte mít dobrý film, dobrého distributora a musíte dostat velké množství cen. Protože pokud vyhraje jednu dvě ceny, jaká je komerční hodnota Českého lva? Zeptejte se herců, zda když mají Lva, dostanou víc nabídek. Zeptejte se fondu kinematografie, zda nám, když teď máme dvanáct Lvů, dají na další film víc peněz. Odpověď je ne.

Bojovná, logická argumentace. Problémem zjevně nebyla ani tak omezená premiéra filmu, jako těch dvanáct sošek.

6. Dělal jste hodně filmů, některé s výrazně uměleckými ambicemi, některé s komerčními ambicemi. Na který z nich jste nejvíc pyšný?

To byste mi musel říct, které jsou ty komerční a které jsou ty umělecké.

7. Tak který film už byste znovu nikdy nenatočil?

Třeba film Už nebo Vášnivý polibek. Nebo… Král zlodějů, ale to asi z jiných důvodů. Ten film je dobrý, ale bohužel tam byly jiné problémy. Ale k té předchozí otázce. Jsem hrdý na Obsluhoval jsem anglického krále, Záhradu, Román pro ženy, Účastníky zájezdu… stačí, ne?

Král zlodějů je opravdu pozoruhodný film, ale byl dokončován naněkolikrát, produkce byla mezinárodní a problematická.

8. Jako producent asi hlídáte hodně peníze. Z režisérů, se kterými jste spolupracoval − který z nich byl nejrozmařilejší a který naopak nejspořivější?

Nesouhlasím s tím, že producent je jen na hlídání peněz. Ale je to jedna z věcí, jež by měl dělat. Jedna z mnoha. Hraje v tom roli zkušenost. To je zásadní věc, která se nedá nahradit ani školou, ani penězi od rodičů na hraní. Ale co se týká režisérů. Nemám dojem, že by byli nějak rozmařilí. A navíc není vhodné, abych je jmenoval, myslím.

9. Jakou nejvíc ponižující věc jste musel udělat, když jste sháněl peníze na film?

(Dlouhá pauza) Žádnou.

Popravdě řečeno nevím, co znamená ta dlouhá pauza. V tuhle chvíli už je jasné, že Biermann si dává pozor na to, co říká. Na druhou stranu, je to člověk, který vždy dokázal sehnat peníze na své filmy a nebál se velkých rozpočtů.

10. Je nějaký producent v českém nebo slovenském byznysu, se kterým máte, ať už z osobních, či pracovních důvodů, konkurenčnější nebo vypjatější vztah než s jinými?

Ne.

11. Poznáte, kolik vydělá film, když ho vidíte na první projekci?

To nepozná nikdo. Ano, nějaká tendence tam je. Víte, že ten film má komerční potenciál, nebo tušíte, že ho nemá. Ale přesná čísla dnes neví a neodhadne nikdo.

12. Víte z hlavy, kolik dlužíte a kolik lidé dluží vám?