Rudolf Biermann má pověst muže, který se s věcmi příliš nemaže. Pokud se chtěl téhle pověsti zbavit, poslední týdny mu moc nepomohly. Devětapadesátiletý producent dokázal se svým posledním dítkem Masaryk ovládnout letošní České lvy, do nichž film dotlačil doslova na poslední chvíli.

A o dvanáct Českých lvů později se z Biermanna stal člověk, kterého novináři i členové filmové akademie obviňovali z leváren, zatímco on nejspíš přemýšlel, kam doma vyskládá další ceny. Podobně ovládl České lvy poprvé v roce 1995 s filmem Záhrada, kdy bral pět Lvů. V roce 2006 s filmem Obsluhoval jsem anglického krále to bylo podobné. Dalších pět filmů měl nominovaných na Českého lva v kategorii Nejlepší film. Filmy pro něj točili Jan Hřebejk, Alice Nellis nebo Jiří Menzel. Vedle toho dělá manažera nejtěžším vahám českého showbyznysu, jako je Jan Kraus nebo Petr Čtvrtníček.

Je přesně takový, jaký byste čekali, že bude filmový producent. Okouzlující. S úsměvem tak bílým, že nepřipravenému člověku může způsobit slepotu. V casual kompletu, keckách a kabátu, což vypadá cool. Zároveň se ale pod úsměvem ukrývá poměrně tvrdý chlapík, jenž vám prostě neřekne, co nechce. Je to někdo, s kým je určitě zábava v baru i při práci, pokud všechno běží, jak chce on. U stolku v Café-Café si jako první zpovídaný nesedne, kam se mu řekne, ale na pohodlnější lavici po straně stolu. Když přijde, je hladový, a během prvních otázek do sebe vpraví croissant a kafe. Na rozhovor se zjevně těší, i když tvrdí, že je nerad dává a pozornost nevyhledává. Moc mu to nevěřím.

1. Jak se máte?

Celkem dobře, až na to, že mám naražená žebra.

2. Co podle vás dělá dobrého producenta?

Zájem o filmy. Vášeň.

Dobře, začátek bychom měli. A jdeme na věc.

3. Je podle vás trik, který jste udělal s filmem Masaryk − že jste ho na základě omezeného uvedení do distribuce přihlásil do jiného ročníku Českých lvů, než kam by reálně patřil −, v pořádku?

Tady jsou dvě velké lži. První, že je to trik. Druhá lež je, že jsme něco obešli. Nic jsme neobešli, nepřekročili jsme žádná pravidla. Kdyby film byl v jiném ročníku, než, jak říkáte, kam patřil, tak by ho přece nepřijali. Akademie měla od nás všechny informace, nic jsme netajili, o tom, že volíme tuto strategii, jsme informovali také veřejně. Tak jaký je to trik? A pak je tu ještě jedna otázka. Když HBO udělalo téměř to samé dva roky zpátky u filmu Hořící keř, nikdo neřekl ani slovo. Proč? Navíc to bylo daleko horší, protože oni − pokud mám správné informace − tehdy neplánovali promítat ten film déle než dva nebo tři týdny. Jedenáct Lvů? A ticho po pěšině.

4. Proč jste to tedy udělal?

Protože to chtěl distributor. Ten se loni v březnu oficiálně přes PR zástupkyni zeptal akademie, zda nasazení v jednom týdnu v prosinci splňuje podmínky Českého lva, a dostal odpověď, že je to v pořádku. A my na straně producenta jsme řekli, že s tím nemáme problém, pokud to nebude bránit případné účasti filmu na festivalu v Berlíně. Tam jsme se dostali a organizátoři nám potvrdili, že limitované uvedení v distribuci není problém. Nás zajímaly dvě věci: dostat se na Berlinale a uvést film na výročí Masarykovy smrti. To bylo všechno. Byla to skutečně věc distributora a jeho právo, protože v tom měl peníze. V našem případě šlo spíš o riziko. Akademie nemusela film nominovat, novináři mohli film vidět dřív a tak dále. To, že získal dvanáct Lvů, jsme skutečně ovlivnit nemohli. Hlasování členů akademie je tajné. Možná kdyby vyhrál tři, tak nikdo neřekne ani slovo.

5. Kolik podle vás celá ta akce − dvanáct Lvů a celý ten mediální humbuk kolem vás − tomu filmu vydělala?

Vydělala mu minus dvacet tisíc diváků kvůli těm negativním řečem, které o celé věci někteří kolegové měli. Kdybychom nevyhráli a nebyl kolem toho ten poprask, máme o dvacet tisíc diváků víc. To je můj názor. Komerční hodnota Českého lva určitě nějaká je, ale v tomhle případě… je tam prostě příliš aspektů okolo. Musíte mít dobrý film, dobrého distributora a musíte dostat velké množství cen. Protože pokud vyhraje jednu dvě ceny, jaká je komerční hodnota Českého lva? Zeptejte se herců, zda když mají Lva, dostanou víc nabídek. Zeptejte se fondu kinematografie, zda nám, když teď máme dvanáct Lvů, dají na další film víc peněz. Odpověď je ne.

Bojovná, logická argumentace. Problémem zjevně nebyla ani tak omezená premiéra filmu, jako těch dvanáct sošek.

6. Dělal jste hodně filmů, některé s výrazně uměleckými ambicemi, některé s komerčními ambicemi. Na který z nich jste nejvíc pyšný?

To byste mi musel říct, které jsou ty komerční a které jsou ty umělecké.

7. Tak který film už byste znovu nikdy nenatočil?

Třeba film Už nebo Vášnivý polibek. Nebo… Král zlodějů, ale to asi z jiných důvodů. Ten film je dobrý, ale bohužel tam byly jiné problémy. Ale k té předchozí otázce. Jsem hrdý na Obsluhoval jsem anglického krále, Záhradu, Román pro ženy, Účastníky zájezdu… stačí, ne?

Král zlodějů je opravdu pozoruhodný film, ale byl dokončován naněkolikrát, produkce byla mezinárodní a problematická.

8. Jako producent asi hlídáte hodně peníze. Z režisérů, se kterými jste spolupracoval − který z nich byl nejrozmařilejší a který naopak nejspořivější?

Nesouhlasím s tím, že producent je jen na hlídání peněz. Ale je to jedna z věcí, jež by měl dělat. Jedna z mnoha. Hraje v tom roli zkušenost. To je zásadní věc, která se nedá nahradit ani školou, ani penězi od rodičů na hraní. Ale co se týká režisérů. Nemám dojem, že by byli nějak rozmařilí. A navíc není vhodné, abych je jmenoval, myslím.

9. Jakou nejvíc ponižující věc jste musel udělat, když jste sháněl peníze na film?

(Dlouhá pauza) Žádnou.

Popravdě řečeno nevím, co znamená ta dlouhá pauza. V tuhle chvíli už je jasné, že Biermann si dává pozor na to, co říká. Na druhou stranu, je to člověk, který vždy dokázal sehnat peníze na své filmy a nebál se velkých rozpočtů.

10. Je nějaký producent v českém nebo slovenském byznysu, se kterým máte, ať už z osobních, či pracovních důvodů, konkurenčnější nebo vypjatější vztah než s jinými?

Ne.

11. Poznáte, kolik vydělá film, když ho vidíte na první projekci?

To nepozná nikdo. Ano, nějaká tendence tam je. Víte, že ten film má komerční potenciál, nebo tušíte, že ho nemá. Ale přesná čísla dnes neví a neodhadne nikdo.

12. Víte z hlavy, kolik dlužíte a kolik lidé dluží vám?

Nedlužím.

Ta otázka nebyla původně myšlená tak, zda si jako producent nosí v hlavě automaticky peníze. Striktní odpověď ukazuje, že mám před sebou někoho, kdo je hrdý na to, jak v byznysu funguje.

13. Jste mimo jiné autorem námětu k filmu Revival. Jak velké podle vás má mít člověk v roli producenta umělecké ambice?

Co největší. Producent má být režisérovi partnerem a já jsem v tomhle ohledu zastáncem amerického přístupu. Nemluvím o studiovém systému, kdy si studia najímají producenty, aby jim chránili investici a dobře vycházeli s režisérem. Ale o nezávislých producentech v USA, kteří pracují tak, že jsou s námětem na film od samotného počátku, hledají pro něj scenáristu, režiséra, jsou u natáčení. To mi vyhovuje. Já nechci být jen realizátorem cizích nápadů. I když to neznamená, že když mi někdo přinese dobrý nápad a mně se líbí, že bych ho nedělal.

14. Kdybych vám dal pro váš další projekt jednu světovou hvězdu, jen jednu a je jedno, kolik by stála a zda by to byl muž nebo žena. Kdo by to byl?

Musel byste mi dát dva. Chtěl bych Jessiku Chastainovou a Cilliana Murphyho.

Řečeno okamžitě a bez zaváhání. Tohle je určitě nápad, který nosí v hlavě.

15. Když jste odešel na přelomu tisíciletí z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, Jiří Bartoška následně upevnil svou vládu nad festivalem, což zavdalo podnět k mnoha spekulacím o vás dvou. Jak byste popsal váš vztah?

S Jirkou? Úplně normální.

Tento rozhovor byl autorizován Rudolfem Biermannem a jeho PR zástupkyní. Velmi jemně, ve většině případů šlo jen o zpřesnění formulací. Jedna z pozoruhodnějších změn je ovšem v téhle odpovědi. V rozhovoru označil producent Jiřího Bartošku příjmením, v autorizaci to změnil na křestní jméno. Zjevně mu jde o to, aby ukázal, že jejich vztah je opravdu "úplně normální".

16. Kdo je nejproblematičtější herec, s nímž jste se v byznysu setkal?

Nebudu jmenovat.

17. Jako jeden z mála lidí v České republice děláte manažera některým vybraným hercům, které exkluzivně zastupujete. Vím, že takhle pracujete s Petrem Čtvrtníčkem nebo také s Janem Krausem. Přitom v Česku je showbyznys malý rybníček a každý má na každého telefon. Dává tahle činnost vůbec byznysově smysl?

My na to máme extra firmu. Máme dva tři lidi, kteří se o to starají… Není to ztrátové, ale ani velký byznys, je to spíš taková… příjemná zábava.

18. Proč jste si vybral zrovna lidi jako Jan Kraus nebo Petr Čtvrtníček?

Já myslím, že oni si vybrali mě.

19. Děláte filmy, jež si vysníte, nebo jdete spíš po příležitostech, které se objeví?

To první. Ale když se objeví dobrá příležitost…

20. Kdybyste měl natočit dokument o sobě, svěřil byste režii Alici Nellis, nebo Janu Hřebejkovi?

Nedělal bych dokument o sobě.

21. Co producenta vašeho druhu dokáže bezpečně rozplakat: špatný dojemný film, nebo dobrý film, který prodělá hodně peněz?

Obojí…

22. Jakou nejdivnější věc jste zažil v Becher's Baru během karlovarského filmového festivalu?

Marihuanu na záchodě.

Marihuana na záchodě? Měl jsem dojem, že tamní večírky jsou výrazně divočejší.

23. Co nejvíc vám slíbil nějaký herec nebo herečka za roli ve filmu?

Nikdy nic.

24. Napadl jste někdy někoho při práci nebo v souvislosti s ní?

Nevzpomínám si. Ale myslím, že ne.

25. Kdo je podle vás největší československý režisér všech dob?

Miloš Forman. To není třeba zdůvodňovat.

26. Co pro vás znamená být Slovák?

Já se cítím spíš jako člověk a Evropan. Narodil jsem se na Slovensku, chodil do slovenských škol, žiju tam. Ano, mám přirozené svazky se Slovenskem a jsem hrdý Slovák. Ale to přece jde všechno dobře dohromady.

27. Jaký největší exces jste si jako producent dovolil?

Já myslím, že největší exces byl, a nechci být konkrétní, protože se to asi nestalo jednou, že jsem nechal běžet nějaký projekt, který měl být zastavený. Teď už se mi to snad tolik neděje.

28. Juraj Jakubisko, nebo Jan Hřebejk?

Pojďme dál.

29. Co je podle vás štěstí?

Dělat, co vás baví.

30. Čeho se v životě nejvíc bojíte?

No…(pauza) že bych nechal své blízké nezabezpečené.

31. Jste člověk, který nerad utrácí, alespoň se to o vás říká. Za jakou věc jste utratil nejvíc peněz?

Asi za lyžovačky. Pokud tedy vynecháme bydlení.

32. Co je podle vás úspěch?

Relativní věc?

33. Jak vypadá film, o kterém momentálně sníte?

Krásně. Jako skleněný pokoj. Anebo příliš hlučná samota.

Tipnul bych si, že v téhle odpovědi jsou zakódovány jméno nebo jména Biermannových vysněných nebo připravovaných projektů.

34. Kdo je nejvíc nedoceněný herec současnosti v Česku a na Slovensku?

V Česku to byl dlouho Hynek Čermák. Ten už to prolomil. Na Slovensku Ľuboš Kostelný.

35. Proč jste natočil film Masaryk?

Hlavně proto, že Julius Ševčík mi přinesl skvělý scénář. Kdyby ten scénář nebyl dobrý, tak bych to nedělal. Pak mě zajímají dějiny. A konečně to byla výzva. Takový film tu ještě nebyl. Z hlediska kvality produkce je to, myslím, hodně vysoko.

36. Vyčítali vám někdy na Slovensku, že jste nenatočil nic ze slovenských dějin?

Nevyčítali. Natočíme, uvidíme.

37. Jaké je vaše nejoblíbenější místo v Bratislavě?

Áááách, jaj… Já v Bratislavě nemám oblíbená místa. Já vlastně Bratislavu moc nemusím.

38. Co je váš producentský sen?

Zůstávají ještě tři. Vyhrát v Berlíně, vyhrát v Cannes a získat Oscara. Toho amerického, ne toho cizojazyčného.

Hmm, malý ten, kdo má malé cíle.

39. Které klišé o filmovém průmyslu podle vás nejvíc platí?

Čekal jsem, že řeknete neplatí… Co je takové klišé o filmovém průmyslu? Že třeba herečky spí s producenty? To neplatí. Teda já o tom nevím. Režiséři jsou rozmařilé primadony? Ne nutně. Ale vážně, je to stejné jako všude jinde. Některé sestřičky spí s některými doktory, jeřábnice se šéfy směny. Servírky s hospodskými a novinářky s editory. Nebo ne? Ale chápu to, pro mnoho lidí je filmový průmysl něco jako Olymp. A nejen film, ale celý zábavní průmysl. Včetně sportu. Dneska je Peter Sagan větší hvězda než mnozí američtí herci.

40. Proč film lidi tak fascinuje?

Protože zobrazuje sny. Dává jim možnost se smát nebo plakat. Dává jim možnost prožívat. Můžete snít své příběhy nebo si o nich povídáte a najednou je vidíte na plátně. Dám příklad. Většina Vieweghových knih jsou příběhy ze života. A proto je filmový průmysl tak důležitý.

41. Máte jako producent nějaké televizní ambice?

My děláme pro televizi. Show Jana Krause. To je naše ambice. Ale abych byl přesnější: kdybych chtěl něco dělat pro televizi, musela by to být velká věc. V televizi se z principu musíte uskrovnit. Což nechci. Takže ano, chtěl bych pro televizi udělat něco, co bude vypadat třeba jako seriál Peaky Blinders, tak aby to mělo filmovou kvalitu, filmový zvuk, všechno… Mám respekt ke kvalitním seriálům, jež tu vznikly a vypadají dobře. Ale to jsou spíše výjimky než pravidlo.

42. Poslední seriál, který jste dokoukal celý?

Blacklist, Designated Survivor, Suits, pak ta věc, co dělal Stephen Daldry… The Crown. Narcos. Marseille. Na Netflixu už mám všechny seriály, které mě zajímají, odkoukané. Takže čekám na nové věci.

43. Je nějaká herečka, do níž jste byl zamilovaný?

Hodně jich bylo. A teď nemluvím o tom, že bych si nějakou chtěl nutně brát za ženu. Ale třeba do Ivany Chýlkové jsem dlouhodobě zamilovaný.

44. Koho z filmové branže nejvíc nesnášíte?

Vlastně nikoho takového asi nemám. Netrpím záští.

45. Prosím doplňte věty: Martin Šulík je…

… nejlepší slovenský režisér.

46. Jan Hřebejk je…

… jeden z nejlepších českých režisérů. A milý člověk.

47. Alice Nellis je…

… velmi talentovaná režisérka a scenáristka. Měli byste ji vyvažovat zlatem.

48. Filmový byznys v Česku je…

… stále lepší a lepší.

49. Karlovarský filmový festival je…

… jeden z nejzábavnějších festivalů v Evropě.

50. Filmový festival v Cannes je…

… největší festival na světě, kde chce každý být.

51. Popište mi nejšílenější mejdan, který jste kdy zažil.

Óóó… těch bylo. Ono se to těžko popisuje, protože ty nejšílenější mejdany si nepamatujete. Ale pro mě jsou mejdany s lidmi, kterých si vážím a se kterými je sranda, ty nejšílenější. A nejhezčí.

Biermann má pověst člověka, který se bavit umí. A tady vidíte, že je to i velký diplomat.

52. Co mají vámi produkované filmy společného?

Snahu o co největší kvalitu.

53. Když vám teď dám námět na film, podle čeho se rozhodnete, že ho vezmete, nebo ne?

Námět neurčuje kvalitu projektu nebo scénáře. Takže takhle se to říct nedá. A pak… když mi dáte námět na akční film, tak budete mít asi dost malé šance. Ale když to bude mít něco navíc, když to bude akční thriller s Garym Oldmanem v hlavní roli, tak o tom začneme uvažovat.

54. Jak moc jste se opil po letošních Českých lvech?

Nijak významně.

55. Proč se podle vás točí tolik špatných filmů?

Protože každý film je prototyp. A zeptejte se ve Škodovce, kolik udělali prototypů, než dospěli k tomu autu, které poté dají na trh. Zeptejte se ve farmaceutickém průmyslu, kolik špatných léků vyvinuli. Jsou to prototypy. A pak je tu jedna věc. V malých národních kinematografiích, jako je třeba ta česká, je u filmů pořád ještě velké očekávání. Ano, mění se to, ale pořád je tam vědomí toho, že to jsou filmy vzniklé tady pro nás. A tak vždy najdete nějakou cestu, jak zpropagovat film nějak lacině tak, abyste oslovili velké množství diváků. Čímž trochu zmenšíte riziko. Ale pořád je tu dost málo peněz na to, film nějak systematicky propagovat. Takže často se nechodí třeba i na filmy, které nejsou úplně špatné.

56. O čem by se neměly točit filmy?

O vraždění a samoúčelném násilí. Já bych tyhle filmy nedělal.

57. Kdyby byl žebříček pěti nejúspěšnějších filmových producentů v Česku, kolikátý byste byl?

Odpovězte si sám.

Moje odpověď by byla v top 3.

58. Jste producent, který umí vytvořit komerční hit, když se rozhodne?

Ne. Ten recept neexistuje. Máte nějaké předpoklady a jsou mnozí mí kolegové, kteří s tím pracují, ale zpětně má každý producent povedené a úspěšné filmy i ty, u kterých si říkal, že musí přijít komerční úspěch, a z nějakých důvodů prostě nepřišel. A to je podle mě důkaz, že recept prostě není. Navíc v Česku je v tom byznysu každý producent za sebe. Nemáme za sebou studia. Takže co si navaříme, to sníme. Ale na druhou stranu, jít cestou, že se budu snažit za každou cenu udělat divácky vděčný film, také nefunguje.

59. Na čem jste prodělal nejvíc peněz?

Hmm… já osobně? Nevím, to bych se musel podívat.

60. Co vás naposled rozčílilo tak, že si to pamatujete?

Zbytečně hysterická reakce po Českých lvech.

61. Jak vypadá nejkrásnější filmová scéna?

Úúúú, to je těžké, těch bude asi moc a pro každého nějaká jiná. Ale za mě určitě ta, když se Zuzka Šulajová v Záhradě vznese nad stolem. Ještě když si uvědomím, jak primitivně jsme tu scénu natočili a nikdo to nepoznal. Oba Martinové, jak Šulík, tak kameraman Štrba, odvedli skvělou práci.

Jedna z nejikoničtějších filmových scén devadesátých let. Po rozhovoru jsem se na ni musel znovu podívat. A pořád je kouzelná.

62. Jak moc se vás dotýkají špatné recenze vašich filmů?

Vůbec. Bohužel se stalo to, že kvalita recenzí šla strašně dolů. Když dneska někde vidím slovo recenze a přečtu si to, na konci většinou zjistím, že to žádná recenze není. Většinou je to popis filmu, doplněný nějakým výkřikem autora. Ideálně je tam slovo jako "zmatený", "nedůsledný" a podobné blbosti. Kvalifikovaná recenze je něco úplně jiného. Ale na druhou stranu, většina lidí čte už stejně jenom titulky.

63. Mohou recenze ovlivnit návštěvnost filmů?

Vůbec. Nula. Možná dobrá recenze pomůže malému filmu, takže na něj přijdou chytřejší diváci, kteří by si ho jinak nevšimli. Ale bavíme se o dvou třech tisícovkách lidí.

64. Dokážete popsat rozdíl mezi běžným filmem a hitem?

O tom přemýšlí každý. Třeba Anděl páně je dobrý příklad. Před lety v prvním dílu to byl televizní film, který šel do kina a překvapil. Jenže největší úspěch měl v televizi, kde běžel každý rok a byl velmi oblíbený. Byl tam humor, bylo to dobře obsazené. Ten předpoklad tam byl. Každý to mohl zvednout ze země a udělat druhý díl. Ale aby se stal hitem, musel mít dobrého režiséra, producenta, dobrý scénář, dobrou distribuci… A pak mohl udělat přes milion diváků. Myslím, že ten film udělal pro český film opravdu hodně. Najednou je tu vědomí, že lze mít komerčně úspěšný hit. A všichni vidí, že to má smysl, že film má smysl podporovat, protože je to velké průmyslové odvětví. Což pak může přitáhnout mladé lidi k tomu, aby studovali nejen režii, ale aby chtěli být ostřiči, osvětlovači, maskéry a tak dál.

65. Máte nějaký film, u kterého litujete, že jste jej neudělal?

Ani ne. Chtěl jsem udělat film o Štefánikovi, který teď dělají kolegové. Mrzí mě, že jsem ho neudělal já, ale přeju jim všechno nejlepší.

66. Jakou nejnebezpečnější věc jste v životě udělal?

Nějakou sportovní. Asi sjezd z Baraních rohov na chatu u Zeleného plesa…