Bílá vrata do dvora domu v pařížské čtvrti Pantin byste snadno přešli bez povšimnutí. Což by ovšem byla velká chyba. Skrývají se za nimi totiž pečlivě střežené dílny francouzského domu Hermès, ve kterých vznikají ty největší a nejkomplikovanější zakázky na míru. A když píšeme "největší", tak máme na mysli opravdu velké. Například 36 metrů na šířku a 24 metrů na délku, což jsou rozměry proudového letadla Airbus A319, kterým řada z nás létá na dovolenou. Jenže místo zhruba 150 stísněných sedadel si představte sedmnáct celokožených rozměrných křesel, dvě trojmístná sofa a jednu velkorysou sedačku, která se dá v případě potřeby rozložit na plnohodnotnou postel. Všechna vznikla právě tady, v rukách desetičlenného týmu těch nejlepších řemeslníků, které Hermès má.

V útulném showroomu, připomínajícím spíše prostorný byt kompletně "made by Hermès", sedí ředitel ateliérů Sur-Mesure Francois Doré. Je trochu unavený po dlouhém letu, ale jinak působí dojmem klidného a vyrovnaného muže, kterého nic nepřekvapí. Být nepřekvapen má ostatně coby šéf, jenž řeší veškeré speciální zakázky, v popisu práce. "Často se mě lidé ptají, jestli jsou tyto ateliéry pro nás něco nového. Ale Hermès byl od svých začátků postaven na zakázkové tvorbě. Vyrábět něco atypického je pro nás přirozené," vysvětluje.

Francouzský dům byl odjakživa spjat se světem cestování. Jenže zatímco v roce 1837 proudily směrem k řemeslníkům objednávky na upravené kožené koňské postroje a sedla, dnes se tu vyřizují požadavky pro cestovní prostředky jiného druhu − interiéry soukromých letadel, ale i lodí, helikoptér, aut či motorek. Právě tady se tvoří i nábytek a doplňky do privátních rezidencí, zavazadla a vůbec všechno, po čem srdce zákazníků touží. Malé zakázky jako kabelky a různé doplňky vznikají v dílnách nad pařížským vlajkovým obchodem Hermès na bulváru Fauburg − St. Honoré. Ty velké v hale, která před příchodem týmu Hermès v 80. letech sloužila jako natáčecí studio. Příběhy podobné těm filmovým se tu však odehrávají dodnes.

Láska k neživému

Jedním z nejkrásnějších projektů, jež podle Dorého dílnou prošly, byla rekonstrukce interiéru vozu C28 Aerosport značky Avions Voisin z roku 1936. Stříbrná kapota kousku z dnes již zaniklé francouzské automobilky připomíná svým aerodynamickým tvarem a malými okny letecké stroje.

"Gabriel Voisin byl jedním z průkopníků moderního letectví. Znechutilo ho ale, jakým způsobem se používala letadla během první světové války, a přesedlal na výrobu automobilů. Ty ovšem stejně nezapřou, že jejich výrobce miloval létání. Před dvěma lety k nám automobil přivezl jeho nový majitel a chtěl kompletně navrhnout a vyrobit interiér vozu. My jsme přitom neměli k dispozici žádnou dokumentaci, žádné nákresy, nic. Pouze dobové fotografie, na kterých moc detailů vidět nebylo," vzpomíná Doré a usedá do medově zlatavého interiéru nablýskaného veterána, který v showroomu čeká, až si ho jeho majitel přijede vyzvednout na projížďku.

Co nešlo vyluštit z fotek, to si designérský tým musel domyslet. Kompletní interiér pak řemeslníci ateliéru Hermès během šesti měsíců pečlivě vypolstrovali přírodně barvenou kůží ve stejné kvalitě, jakou jejich kolegové používají na kabelky. Useň už za dva roky chytla lehkou patinu, což je nejčastější požadavek klientů − chceme, aby bylo vidět, jak materiál stárne. V podobném duchu je vybaven i opodál stojící vůz 2CV od Citroënu, který Hermès dal do pucu při příležitosti výročí proslulé "kachny". Na opačné straně pak stojí Yamaha, jejíž sedadla jsou potažena pevnější a rozmarům počasí odolnější buvolí kůží.

"V tomto případě to bylo jednoduché − rozebrali jsme ji, části potáhli a pak zase složili dohromady. U veteránů také není problém. Obtížnější je to u interiérů moderních dopravních prostředků. V takovém případě musíme být přítomni již na začátku celého procesu tvorby interiéru, abychom se mohli přizpůsobit všem technickým požadavkům. Nemůžeme třeba kůží potáhnout místa, která by bránila airbagu," doplňuje Doré.

Automobilové projekty nejsou pro Hermès zdaleka novinkou. Na stěně je tu zavěšen plakát z roku 1929, na kterém firma inzeruje výrobu kufru na zakázku pro vozy značky Bugatti. Ten se připevňoval zvenku na zadní část vozu. Zákazník a vlastník totožné bugatky si přál vyrobit přesně takový kufr, jako měl samotný Ettore Bugatti. Stalo se a teď odpočívá pod skleněným poklopem, kde čeká, až se dokončí rekonstrukce vozu a zákazník si ho přijede vyzvednout.

"Původní kufr se nedochoval, Bugatti svůj vůz naboural a zničil i zavazadlo. Něco se ale přece jen zachovalo − stejná madla například stále používáme u našich současných kufrů. Problémem bylo jen vyřešit zadní panty − nevěděli jsme přesně, jaké byly použity. Nakonec jsme přišli s řešením jednoduchých kožených pásů, aby klasické kovové klouby nepoškodily kapotu," dodává Doré.

Meze se tu v podstatě nekladou, mistři řemeslníci pracují se všemi materiály.

O každém z exponátů, jež tu jsou dočasně či trvale vystaveny, Doré mluví téměř s hmatatelnou láskou, kterou může k neživému předmětu pociťovat snad jen osoba s inženýrským vzděláním. Nevíme, jak to vypadalo nebo má vypadat? Tím líp. Pojďme se zavřít do dílny a vymyslet to.

Stejný entuziasmus čiší i z šéfa designérského týmu Axela de Beauforta. Ten vystudoval lodní architekturu a s plnovousem a v hrubě pleteném svetru opravdu vypadá, že právě před chvílí seskočil z paluby sportovní jachty. "Lodě jsem měl vždycky rád. Věnoval jsem se jim i závodně a chtěl jsem se stát také jejich tvůrcem. Lodě jsou úžasné, protože v sobě kombinují spoustu technických otázek a problémů, ale zároveň jsou to takřka umělecké objekty − vždyť je to něco, co se vznáší na vodní hladině," vysvětluje. Z jeho návrhu vzešla u Hermès i jachta s rozevíratelnou přídí, která se může za klidného počasí proměnit ve sluneční terasu.

Plachty, jachty a rekreační loďky nicméně tvoří jen malou část z celkových "velkých projektů", které Hermès řeší. V době návštěvy magazínu proč ne?! v prostorné dílně sousedící se showroomem stál prototyp jednoho z křesel do zmíněného Airbusu a kromě něj i návrh shrnovacího závěsu oddělujícího pasažéry od kokpitu. Vše v měřítku 1 : 1. "U každého kusu vždy vzniká nejdříve zkušební prototyp, který zákazník musí přijet schválit. Teprve až pak přistupujeme k samotné výrobě. Největší výzvou je vždy kůži upravit tak, aby měla námi požadovaný vzhled. Kůže většinou v leteckém průmyslu vypadá jako plast. Ta naše musí být nejen krásná a vypadat přirozeně, ale musí projít veškerými speciálními úpravami a bezpečnostními testy, třeba na nehořlavost," upozorňuje Doré.

Menších zakázek týkajících se kabelek a dalších drobnějších požadavků vyřídí u Hermès na čtyři stovky ročně. Velkých projektů pak vytvoří pět až deset. "Pozorujeme takové minitrendy. Když se jen podívám nazpátek na poslední čtyři roky, tak byl nejdříve největší zájem o lodě, pak o letadla a teď nejvíce řešíme auta," rekapituluje Doré. "Možná si to mezi sebou naši klienti řeknou," dodává v lehké nadsázce. Práce se zákazníky bývá podle něj většinou bezproblémová. Valná většina klientů, kteří zavítají do ateliéru v Pantinu, je již dlouholetými příznivci Hermès a filozofii značky dobře znají. Najdou se ale i výjimky. Právě klient původem z Tchaj-wanu, který si objednal vybavení Airbusu, objevil Hermès až díky této unikátní zakázce.

Let hedvábného draka

Řemeslníky nezaměstnávají jen zbrusu nové zakázky, ale i repliky či opravy již starších kusů. "Předloni v létě jsme na dílnu přijali sedadlo z letadla Falcon, jež jsme vybavovali teprve před třemi čtyřmi lety. Jedno z dětí zákazníka ho počmáralo tužkou, a tak jsme museli vyrobit nové," usmívá se Doré. Možná i právě po této zkušenosti si jiný majitel nyní přál na sofa do Airbusu nechat vyrobit i plátěné potahy právě pro případy, kdy budou na palubě malí cestovatelé.

Některé předměty, které pařížské ateliéry Hermès opouští, ale v podstatě jsou hračkami, jen pro trochu odrostlejší děti. Klient si třeba přál vlastní rikšu, tak mu ji navrhli z kůže a proutí. Další zákazník zase toužil po něčem pro zábavu, bylo mu jedno, co to bude, tak mu v ateliérech vyrobili věcí hned několik − létajícího draka z ručně malovaného hedvábí, stolní fotbálek potažený modrou a žlutou kůží s ručně vyřezávanými panáčky a malým koženým fotbalovým míčkem, piknikový košík, skateboard. Fotografie a náčrtky předmětů, na nichž mistři řemeslníci právě pracují nebo byly nedávno dokončené, jsou vidět na nástěnkách v dílně i v designérském studiu v horním patře.

Kuriózní zakázky ovšem nejsou jen fenoménem klientů z 21. století. Do sbírky legendárních příběhů domu Hermès patří i historka o tom, jak do pařížského obchodu vstoupil vévoda z Windsoru a přál si dárek pro svou manželku Wallis Simpsonovou. Nabízené parfémy a rukavičky vždy odmítl s tvrzením, že jeho choť má doma plné trakaře takových věcí. Tak mu navrhli, aby jí nechal vyrobit právě trakař. Černou kůží potažené a plně funkční kolečko je dodnes k vidění ve sbírce Émila Hermèse.

Meze se tu v podstatě nekladou, řemeslníci pracují se všemi materiály, jež má Hermès v zásobě − od těch moderních, jako je karbon, přes tradiční kůži a plátno až po keramiku, dřevo či kov. Nevědí-li si fachmani ze zdejší dílny rady, půjčí si na projekt kolegy z příslušného specializovaného oddělení, které má s konkrétním materiálem větší zkušenosti. Neví-li si rady šéfdesignér de Beaufort, zamíří většinou do rozlehlého archivu značky, který schraňuje všechny prototypy předmětů, které kdy Hermès vyrobil.

"Lidé, kteří v archivu pracují, jsou neuvěřitelní. Pamatují si přesně, kdy jsme co vyráběli. Často za nimi přijdu s nějakým technickým problémem a oni mi přinesou něco, co u Hermès vzniklo před několika desítkami let. Snažím se tam chodit tak často, jak je to možné," dodává de Beaufort. "Je rozhodně velká zodpovědnost pokračovat v práci řemeslníků a designérů, kteří tu byli před námi. Zároveň si říkám, jaké mám štěstí, že můžu pracovat s tak bohatým odkazem a dál ho rozvíjet. Jsou to pevné základy, na nichž můžete postavit, cokoliv si budete přát." Cokoliv si budete přát a cokoliv zvládne vaše bankovní konto.