Lahev z mojí sbírky, kterou bych za žádnou cenu neotevřel, je italský sekt, který jsem koupil v roce 1991 v rámci přípravy na maturitu a uchoval jsem si ho na výjimečnou příležitost. Těch od té doby bylo už mnoho, ale lahev je stále netknutá. Má to pro mě spíše symbolický význam.

Naopak lahev, kterou otevírám rád, je hruškovice − williamska (1. foto v galerii), ale v podobě likéru. Na její výrobu spotřebujete asi 40 kilogramů hrušek, takže je velmi sladká. Tvrdý alkohol skoro vůbec nepiju, ale toto je velmi příjemná a vděčná záležitost.