Výživovou specialistku Gabrielu Peacockovou jsme navštívili v centru Londýna, kde posledních pár let bydlí se svým manželem, finančníkem Davidem Peacockem. Do světa rodačka z Pardubic poprvé vyrazila v patnácti letech, aby jako mladá česká modelka dobyla newyorská, pařížská a milánská módní mola. Časy, kdy ji její rodiče znali především z titulek prestižních magazínů Elle či Cosmopolitan, jsou však ty tam. Gabriela se své módní kariéry vzdala ve prospěch fenoménu, který je pro mnohé z nás důležitější než nejnovější kabelka z Páté avenue. Dnes patří mezi přední experty na zdravou výživu a nedávno představila vlastní linii výživových doplňků. Vystudovala prestižní Westminsterskou univerzitu, praxi má na soukromé klinice osobního lékaře královny Alžběty, mezi její klienty patří hvězdy světového formátu. Magazínu PROČ NE?! prozradila, proč modeling vyměnila za biochemii, kam vyrazit na detox i co nejlepšího pro sebe může udělat vystresovaný byznysmen s nadváhou.

Svou kariéru jste odstartovala v patnácti letech jako modelka. Co vás přivedlo ke zdravé výživě?

Asi mi trochu začala chybět práce s mozkem. Modeling je perfektní, když je vám dvacet. Cestujete po světě, poznáváte zajímavé lidi − pro mladou holku jsou to zkušenosti k nezaplacení. Po několika letech strávených pendlováním mezi New Yorkem, Paříží, Londýnem a Milánem jsem ale dospěla do bodu, kdy jsem si řekla, že je na čase vyzkoušet něco nového. K dietologii jsem měla přirozeně velmi blízko. Modelky přece neustále řeší, co jíst.

Rozhodla jste se vystudovat zdravovědu (health science) na Westminsterské univerzitě v Londýně.

Ano, ale až později. Nejprve jsem tři roky studovala na College of Naturopathic Medicine. Naturopatie je sice velmi zajímavá a získala jsem díky ní opravdu detailní přehled o tom, jak vypadá zdravý jídelníček, ale chyběl mi tam ten vědecký základ. Měla jsem sice diplom, ale kdyby se mě tehdy někdo zeptal, co s tělem dělá například hořčík, tak bych asi odpověděla jen stěží. Rozhodla jsem se tedy pokračovat na Westminsterské univerzitě, kde jsem se soustředila mimo jiné na biochemii. Strávila jsem tam nakonec bezmála šest let. Studium představovalo jednu z nejtěžších výzev, které jsem kdy musela absolvovat. Od rána do večera jsem ležela v učebnicích.

Ale vyplatilo se to. Dnes máte praxi v soukromé londýnské klinice Grace Belgravia, kterou vede Tim Evans, osobní lékař královny Alžběty.

Ano, s Timem jsme si okamžitě sedli, protože má na medicínu velmi podobný pohled jako já. Je zastáncem takzvaného celostního přístupu ke zdraví, kdy se soustředíme spíš na prevenci než následné léčení symptomů. Věřím, že velkých výsledků lze dosáhnout i skrze malé změny a není třeba hned vytahovat farmaceutické kladivo nebo pacienta nutit do nějakých drastických diet. Drastické zásahy nikdy nefungují dlouhodobě.

Není dnes mnohem jednodušší a levnější vyhledat si potřebné informace na internetu než jít za dietologem?

Problém je v tom, že když začnete něco hledat na internetu a nedej bože do vyhledávače zadáte i nějaké vaše symptomy, tak zhruba do tří kliknutí myší zjistíte, že zaručeně umíráte. Těch informací je tam tolik a spousta z nich je tak zavádějících, že se v tom prostě ztratíte. Přečtete si tohle a tamto a nakonec máte před sebou pytel nejrůznějších zázračných bylin, vitaminů a doplňků stravy, které byste pravděpodobně ani neměl kombinovat. Takže já mám dnes spoustu pacientů, kteří za mnou nepřicházejí z nějakého konkrétního důvodu, s nějakým akutním problémem, ale jen proto, abych jim pomohla se opět zorientovat a nastavit základní zdravé návyky. Nemám zájem o to, aby mě klienti navštěvovali do konce života. Já jim chci poskytnout ty nástroje, s nimiž se do budoucna o sebe postarají sami. Aby si třeba po sedmi letech mohli říct: Jé, já jsem zase trochu přibral, co mi to ta Gabriela tehdy radila?

Velmi populární jsou dnes takové ty očistné pobyty, například v Asii. Jaký je váš názor na ně?

Já mám detox ráda. Je to ale hodně individuální věc. Například pro ženu novinářku, která už o dietách trochu něco ví, může mít takový detox blahodárný efekt. Samozřejmě za předpokladu, že si vybere tu správnou kliniku. Já jsem podobný pobyt absolvovala nedávno v Turecku. Živíte se pouze zelenými džusy a nejrůznějšími bylinkovými čaji, do toho cvičíte jógu, meditujete a opalujete se na pláži. Osobně takový režim vydržím maximálně tři dny, po nich se ale vždy cítím jako znovuzrozená. Přesto bych to nedoporučovala kupříkladu byznysmenovi ve středním věku s nadváhou.

Proč ne?

Každý je stavěný jinak a něco tak drastického by mu pravděpodobně nevyhovovalo. Takového chlapa přece nemohu poslat někam na pláž, kde ho budou nutit meditovat, cvičit jógu a pít zelené džusy. Zbláznil by se mi tam. Jsem pevně přesvědčená o tom, že mou rolí je lidem život zjednodušovat, a ne jim přidělávat další traumata. Jakmile k lidem v tomto kontextu nepřistupujete individuálně, začnou se stresovat a to je pravý opak toho, čeho chci docílit. Navíc existují také fantastické kliniky ve Švýcarsku nebo Rakousku, kde je ten přístup ke klientům zase trochu jiný a pro tento typ klienta třeba mnohem vhodnější.

jarvis_5919afed498e149049716ae2.jpeg
Mám dnes spoustu pacientů, kteří za mnou přicházejí jen proto, abych jim pomohla se zorientovat a nastavit základní zdravé návyky.
Foto: Hana Knížová

Kdybyste tomu muži, kterého jste výše popsala a který je pravděpodobně typickým čtenářem Hospodářských novin, měla dát do života jeden tip, jaký by to byl?

Rozhodně bych mu poradila zvýšit přísun kvalitních bílkovin. To říkám svým pacientům od rána do večera. Bílkoviny bychom měli konzumovat s úplně každým jídlem. Evropané zpravidla nemají problém s nadváhou, protože by jedli příliš tučná či smažená jídla. Jsme tlustí, protože do sebe cpeme obrovské množství karbohydrátů neboli sacharidů. Tím úplně nejhorším na českém způsobu stravování je chléb. Vždy, když jsem v Česku, se kvůli tomu pohádám s rodiči. Na centimetrový krajíc chleba plácnete kolečko šunky. Přitom by to mělo být přesně naopak. Nejhůř pak lidé jedí odpoledne mezi třetí a čtvrtou hodinou. Dostanou na něco chuť a začnou do sebe ládovat brambůrky, čokolády nebo si na lačný žaludek dají kávu. Úplně si tak rozhodí hladinu krevních cukrů, které jsou pro naše tělo hlavním zdrojem energie. Neznamená to, že si odpoledne nemůžeme dát kávu a štrúdl, dobré by ale bylo, abychom předem snědli třeba hrst oříšků. Bílkovina v nich zabrání tomu, aby nám v těle vyskočila hladina cukru a s ní i inzulin. Právě zvýšená hladina inzulinu v krvi způsobuje, jak dnes už víme, řadu chronických chorob.

Jste také velkým zastáncem výživových doplňků…

V posledních několika letech jsem si ověřila, že 99,9 procenta našich klientů trpí nějakým nedostatkem. Bohužel nežijeme v ideálním světě, kde bychom trávili většinu času na slunečné pláži, jedli čerstvé ryby, nestresovali se a celý den plavali. Žijeme ve městech, děláme kariéru a vše kolem se děje v obrovském tempu. Jenže i malý nedostatek dokáže tělo úplně vykolejit. Dnes si toho nemusíte být ani vědom a za rok budete mít tak málo energie, že nevstanete z postele. Přitom by se tomu dalo předejít například nějakým kvalitním multivitaminem, z něhož si tělo vezme, co právě potřebuje, a zbytek vypudí.

Na základě tohoto přesvědčení, předpokládám, vznikla i vaše vlastní řada výživových doplňků GP Nutrition, které jste nedávno představila i na českém trhu…

Určitě ano. Vlastní řadu výživových doplňků jsem se rozhodla uvést hned z několika důvodů. Za a) jsem měla potřebu pracovat s těmi nejkvalitnějšími přísadami a za b) jsem svým klientům chtěla usnadnit život. Z vlastní zkušenosti vím, že když někomu předepíšu několik druhů vitaminů, které bude muset brát v určitou denní dobu, tak se mi na to ten člověk velmi rychle vykašle. V první řadě jsem se tedy snažila vyrobit produkt, který není jen funkční, ale je zároveň praktický. Rovněž mi šlo o to, aby byly jednotlivé programy jako Boost Me, Clean Me anebo Slim Me volně kombinovatelné. Nemá totiž smysl, aby do sebe lidé cpali například jen vitaminy na podporu energie, když je dejme tomu před Vánocemi mnohem důležitější podpořit funkci jater a po svátcích budete zase chtít zhubnout.

Toto číslo také přináší rozhovor se známým berlínským šéfkuchařem Timem Rauem. Zmiňuje v něm, že si u něj nedávno objednala večeři 73členná švédská skupina. Nakonec musel Raue Švédy odmítnout, protože společně uvedli 84 potravinových alergií. Čím to je, že nesnášenlivost vůči určitým potravinám v poslední době tolik narůstá?

Jedním z důvodů je skutečnost, že je obecně strašně trendy zabývat se jídlem. Každá učitelka jógy, kadeřnice či kosmetička dnes píše knihu o tom, jak by se lidstvo mělo stravovat. Ve většině případů jsou to blbosti. To ale normální člověk, který zrovna nestudoval dietologii, nemůže vědět. Spousta lidí si pak v dobré víře někde něco přečte, uvěří tomu a ze dne na den přestane jíst třeba borůvky. Na druhou stranu je samozřejmě pravda, že s určitým typem potravin máme čím dál tím větší problémy. V první řadě se jedná o pšeničné a mléčné produkty. Je to způsobeno tím, že se těmito produkty už mnoho let přejídáme. Od rána do večera do sebe cpeme pečivo a pak se divíme, když na to naše tělo a imunitní systém reagují podrážděně. Nejsme stavění na to, abychom jednoho typu potravin jedli takové množství, to je naprosto proti přírodě. S pšenicí by nebyl vůbec žádný problém, kdyby k ní člověk pravidelně jedl také rýži, pohanku, quinou a tak dále.

Za posledních pár desetiletí se také výrazně změnila kvalita těchto potravin.

Samozřejmě. Masové výrobě vděčíme za geneticky upravenou obří pšenici, která obsahuje mnohonásobně více lepku než například pšenice, kterou znaly naše babičky. Kráva dřív vyprodukovala tři litry mléka, dnes třicet. Na tomto místě je také nutno podotknout, že je obrovský rozdíl mezi potravinovou alergií a potravinovou intolerancí. Většina z nás nemá alergii, nýbrž intoleranci. A v tom případě to rozhodně není tak, že byste se dané potraviny museli jednou provždy zřeknout. Stačí, když ji z vašeho jídelníčku na tři měsíce vypustíte a dovolíte vašemu tělu se zahojit. Střevní stěna se stejně jako náš imunitní systém neustále obnovuje. Během několika týdnů se tělo uklidní a vy tu potravinu můžete pozvolna vrátit do vašeho jídelníčku. Že by každý měl mít potravinovou alergii na x věcí, je naprostý nesmysl.

Máte velmi zajímavou, až hvězdnou klientelu, co mi o ní můžete prozradit? Vím, že vašich služeb využívá například zpěvák James Blunt nebo moderátor Jeremy Clarkson…

Za svou klientelu vděčím primárně svému pohledu na život. Rozhodně nevěřím tomu, že někdo přijde do mé ordinace a já mu začnu diktovat, co smí, anebo nesmí dělat, a navrch mu zakážu pít alkohol, kouřit a jíst chléb. Samozřejmě že je v mém profesionálním zájmu ukázat tomu člověku, kde dělá chyby a poskytnout mu co největší možné množství kvalitních a ověřených informací. Jak se s těmi informacemi rozhodne naložit, je už z velké části na klientovi samotném. Má-li být naše spolupráce z dlouhodobého hlediska úspěšná, musím se já přizpůsobit jemu, a ne naopak.

jarvis_5919afee498e149049716ae6.jpeg
„Každá učitelka jógy, kadeřnice či kosmetička dnes píše knihu o tom, jak by se lidstvo mělo stravovat. Ve většině případů jsou to blbosti,“ říká Peacocková.
Foto: Hana Knížová

Je práce s lidmi tohoto kalibru náročnější než s klasickými klienty?

Upřímně řečeno, nemyslím si, že by byl zpěvák náročnější než třeba podnikatel, který řídí firmu se čtyřiceti zaměstnanci. To je na stejné úrovni. Oba jsou zaneprázdnění a zprvu nedůvěřiví. K oběma si nejdřív musíte najít cestu. Míru úspěchu naší spolupráce určuje kvalita vztahu, který se mi k těm lidem podaří vybudovat. V něčem se ale ty, já to slovo nemám vůbec ráda, celebrity, přece jen poněkud liší. Jsou zvyklí, že se na ně pořád snaží někdo nalepit, využít je. No a když pak vidí, že jim opravdu chcete pomoct, a ne pouze kvůli tomu, kdo jsou, ale protože vás to baví, tak jsou ve finále kolikrát mnohem příjemnější a vděčnější než mnozí "normální" klienti.

Není náhodou zrovna Jeremy Clarkson proslulý svým nezdravým životním stylem?

Na to se mě ptá hodně lidí a já samozřejmě nesmím o svých klientech nic prozrazovat. Pravda je ale taková, že Jeremyho životní styl není o nic lepší ani horší než životní styl mnohých lidí kolem nás. Stejně jako v životě jde i v našem těle o tu správnou rovnováhu. A já jsem tady proto, abych ji pomohla nastavit. Jedno jsem se však za posledních pár let naučila: Nemůžete lidem říkat, aby přestali žít své životy, to nejde.