Bylo jí teprve osmnáct let, kdy vstoupila do pracovny Paola Bulgariho a na stole spatřila několik barevných kamenů. Instinktivně si s nimi začala pohrávat a Bulgari byl jejím zájmem tak okouzlen, že se rozhodl naučit jí o drahokamech všechno, co znal on sám. Ze studentky biologie se tak stala jednou z mála žen, které pronikly do šperkařského světa ovládnutého muži. „Nikdo se se mou nechtěl příliš bavit. Všichni chtěli jen mluvit s panem Bulgarim,“ vzpomíná Silvestri na své začátky pohodlně usazená v křesle salonku hotelu Emblem.
Klenotnický dům Bulgari, který byl založen v Římě v roce 1884, se proslavil zejména svými masivními barevnými šperky. V oblibě je měla Elizabeth Taylor nebo Audrey Hepburn. 
Do Prahy Silvestri přijela na slavnostní otevření nového butiku italské luxusní značky, který se otevřel v Pařížské ulici. Velkorysý prostor zdobený mramorem navrhl vyhledávaný architekt luxusních butiků Peter Marino.
Pro šperky Bulgari jsou typické barevné kameny. Je těžší pracovat s nimi než s klasickými diamanty?
Je to úplně jiné. Pro nás v Bulgari je to možná jednodušší než pro ostatní, protože barevné kameny jsou součástí naší DNA. Když pracujete s čirými diamanty, můžete si vymyslet v podstatě cokoliv, jakýkoliv tvar, jakoukoliv podobu. Zatímco při práci s barevnými kameny musíte začít od samotných kamenů. Právě ony vám řeknou, jak bude šperk vypadat. Kameny se na opravdu masivní klenoty dávají dohromady i několik let.
Musíte mít neuvěřitelný archiv vzácných kamenů...
Je poměrně veliký, ale kameny čekají na svou chvíli maximálně dva tři roky. Některé výjimky možná až čtyři roky. Tak 60 procent svého času strávím na cestách, nakupujeme kameny v Hongkongu, v Džajpuru, po celém světě. Abyste dali dohromady jeden náhrdelník, obletíte zeměkouli. Jedna z nejcennějších rad od pana Bulgariho byla: "Nikdy nekupuj kámen, i kdyby byl sebenádhernější, když tě nenapadá, jak bys ho mohla použít." Někdy je těžké odolat a nějaký drahokam nekoupit hned. Musíte ale počkat, až přijde jeho čas.
Je nějaký drahokam, který jste takto nechala čekat?
Z naší nové kolekce si vybavuji jeden, který má hodně dlouhý příběh – smaragd o 53 karátech. Poprvé jsem ho viděla před pěti lety, ale vůbec se mi nelíbil. Byl kvalitní, ale špatně vybroušený. Řekla jsem tedy obchodníkovi, ať ho předělá, že chci v tom kameni vidět více života. O rok později jsem ho viděla znovu, ale pořád jsem nebyla spokojená. Obchodník už mě prosil skoro na kolenou, abych mu řekla, jak si tedy kámen představuji. Chtěla jsem ho elegantnější, dostat do něj více světla. Nakonec se mu to podařilo a já kámen koupila.
U Bulgari pracujete 35 let. Tehdy měla značka dva obchody, dnes jich jsou dvě stovky po celém světě. Jak se podle vás Bulgari za tu dobu změnilo? Přizpůsobili jste se nějak vaší globální klientele?
Možná jsme zákazníkům trochu vyšli vstříc, ale naše DNA je pořád stejné. Pan Bulgari vždycky říkal - „Dívej se jedním okem do minulosti a jedním do budoucnosti. Nikdy nic nekopíruj, inspiruj se naším archivem a podívej se na věci svěžíma očima.“ Co se ale hodně změnilo, je situace na trhu s drahými kameny – když jsem začínala, bylo tehdy drahokamů mnohem více a vždy jste našli, co jste potřebovali. Dnes s dvěma stovkami obchodů je mnohem těžší najít dostatek kvalitních kamenů. Musím tak přemýšlet nad tím, jak různé kameny poskládat dohromady, přicházet s novými nápady i objevovat nové druhy kamenů. Považuji se za lovce drahokamů. Stal se ze mě takový Indiana Jones.
Jaký kámen jste takto objevila?
Namibijský spessartin známý také jako mandarin garnet. Je to polodrahokam, který má nádherně sytou oranžovou barvu. Byli jsme první šperkařský dům, který ho začal používat před zhruba patnácti lety. Dnes je velmi oblíbený i u dalších značek. Jeho cena na trhu tím mnohonásobně vzrostla.
Možná se nezměnilo DNA Bulgari, ale změnily se zákaznice. Dnes trendy velí nosit spíše jemnější šperky než masivní skvosty...
Je pravda, že v 70. nebo 80. letech nosily velké šperky i mladé pětadvacetileté dámy. Dnes něco takového není úplně běžné. Snažíme se proto mladou generaci oslovit drobnějšími šperky, které ale stále nesou typické detaily pro Bulgari. Ale myslím, že s tím, jak žena dospívá a zraje, postupně začne oceňovat i výraznější klenoty.
Vy na sobě máte vždy nějaký šperk?
Vždycky! Cítila bych se bez nich nahá. Absolutním minimem jsou pro mě náušnice.
Než jste začala pracovat pro Bulgari, studovala jste biologii. Přemýšlela jste někdy nad tím, jakým směrem by se váš život ubíral, kdybyste u ní zůstala?
Já jsem nikdy žádný blázen do biologie nebyla. Začala jsem ji studovat vlastně kvůli mému tehdejšímu snoubenci, který byl doktor. Myslel si, že budeme pracovat spolu. Byl to pro něj docela šok, když jsem mu oznámila, že se budu u Bulgari učit gemologii. Ale já nad tím vůbec nemusela přemýšlet – v momentě, kdy jsem spatřila ty nádherné kameny na stole, začala jsem si s nimi hrát, sahat na ně. Poprvé v životě jsem tehdy pocítila skutečnou vášeň pro nějakou věc. Myslím, že pro každou ženu je důležité takové volání poslechnout a nenechat se svými blízkými natlačit někam jinam.
