Módní doplněk, který nejlépe vystihuje můj styl, je prsten s měsíčním kamenem, na jehož tvorbě jsem se podílela ve spolupráci se Zdeňkem Vackem ze značky Zorya. Inspirovala jsem se stylem Byzance a antického Řecka, ke kterému odjakživa tíhnu.

Město, v němž se mi nejlépe nakupuje, je Bělehrad (pominu-li samozřejmě Paříž), kde vždycky najdu dobrý mix těch správných věcí. Nejdřív vždycky zamířím do butiku Distante (foto), ale dobře se mi nakupuje i v malých obchůdcích. Nenajdete tam známé značky, ale zajímavé věci od místních návrhářů.

Distante Fashion Centar, Nikole Spacića 4, Bělehrad, Srbsko, distante.rs

Podnik, ve kterém mě kuchař vždycky nadchne, je Sansho. Nechodím tam často, ale důležité pro mě je, že kdykoliv tam zajdu, jídlo chutná stejně. Jejich miniburgery jsou úplná slast, stejně jako skvělé lososové sashimi. A kdo tam se mnou jde poprvé, musí určitě ochutnat sticky toffee pudding.

Sansho, Petrská 25, Praha, sansho.cz

Kdybych mohla bydlet v interiéru od jednoho designéra, byl by to dům Piera Fornasettiho. Na první pohled sice může působit přeplněně a hodně dekorativně, ale je zařízen tak, že se v něm cítíte velmi pohodlně a úplně vás pohladí po duši. Samotnou mne to překvapilo, protože spíše inklinuji k minimalismu a bílé barvě, ve které vyniknou výraznější solitéry.

Lahůdka, jíž nikdy nedokážu odolat, jsou smažené brambůrky. Recept mám od srbské babičky a je to první jídlo, které jsem se naučila dělat jako dítě. Nakrájené brambory osmahnete zprudka na oleji nebo sádle, osolíte, pak je podlejete vařící vodou a necháte povařit. Moji přátelé je zbožňují.

Poslední věc, kterou jsem si koupila a zamilovala se do ní, je židle Moro (foto) od Fornasettiho s motivem mouřenína v turbanu. Klasikou je červená verze, já si ji pořídila v mé oblíbené zelené. Mám ji doma v předsíni a kdykoliv přijdu domů, tak se na mě hezky usmívá.

Můj nejoblíbenější suvenýr z cest je fenka miniknírače jménem Om. Koupila jsem ji během návštěvy kamarádky ve Vegas. Měla jsem ji už předvybranou, a když mi ji přivedli ukázat na letiště, bylo jasné, že se mnou jede zpátky do Prahy. Mezi mé nejoblíbenější předměty patří elegantní soška Hunting leopard (foto) z porcelánky Nymphenburg, kterou jsem si přivezla z jejich německé manufaktury.

Ideální dovolenou jsem prožila v Karibiku. Nejčastěji mířím na ostrovy Svatý Bartoloměj nebo Martinik. Díky tomu, že jsou to francouzská zámořská území, jsou i součástí Evropské unie a s pejskem vás tam bez problémů pustí i bez karanténních opatření.

Kniha, ke které se vracím, je Kontrapunkt od Aldouse Huxleyho. Stejně tak jsem nedávno znovu otevřela Hadriánovy paměti od Marguerite Yourcenarové. Vždycky, když se k nim vrátím, objevím v nich něco nového. A teď se znovu těším na Alexandrijský kvartet od Lawrence Durrella.

Aldous Huxley, Kontrapunkt, 1968, vydal Odeon

Ikonický designový kousek, po němž toužím, jsou jakékoliv lekníny od Moneta − to kdybych měla neomezený rozpočet. Toužím ale i po obrazu od malířky Evy Sakumy, jejíž tvorbu také prezentujeme v galerii Praguekabinet. Zatím vždy obrazy dříve koupí zákazníci, tak snad už příště…