Pokud Musa (33) něco umí, pak prudké životní zatáčky. Ještě jako Lukáš Musil byl nadějným hokejistou, který měl nakročeno minimálně ke kariéře extraligového hráče a možná i nějakému tomu zahraničnímu angažmá. Jenže pak se něco stalo. A z Lukáše Musila se stal tatér.

Už pod jménem Musa vytvořil unikátní a na první pohled rozpoznatelný styl, který spíše než klasické tetování připomínal umění na těle. Abstraktní obrazy, v nichž rád pracoval s lidskou anatomií a s velkými plochami těla, byť třeba zaplněnými jen jednou tenkou čarou, se staly nesmírně vyhledávanými.

Začátkem desetiletí nebyl v Česku žádanější tatér. Na jeho tetování se čekalo dlouhé týdny. Najednou už nešlo jen o Musu samotného a jeho tetování, ale o pouhý fakt, že se k němu dotyčný dostal. Snobové otvírali peněženky a Musa provedl další dramatickou změnu. Tetování nechal a vrhl se na malířství. Zároveň před slávou utekl do Budapešti, kde žije se svou přítelkyní, herečkou Vicou Kerekes.

Musa je na první pohled plachý a nesmírně sympatický. Vypadá tak, že heterosexuální muže donutí přemýšlet o své sexualitě a z heterosexuálních žen dělá jediný pohled na něj potenciální nevěrnice. Ale za tím až příliš dobrým zevnějškem je slušný, dobře vychovaný a zvědavý kluk.

Neustále zkoumá formát rozhovoru, a když se ukáže, že se vlastně známe, protože jsme se kdysi potkali v jednom tetovacím salonu, vypadá to, že rozhovor ani nezačne. Ostatně to vysvětluje, proč si v rozhovoru tykáme.


1. Jak se máš?

Dobře.

2. Jaký je nejhezčí obraz, který znáš?

Líbí se mi Vyšebrodský cyklus. Ten mám moc rád. To je nejsilnější, co znám.

3. Do dvaadvaceti let jsi byl špičkový hokejista. Dokážeš mi popsat okamžik, kdy ti došlo, že s hokejem chceš seknout?

Já k tomu byl donucený. Jako hokejista jsem se cítil strašně nešťastný, a když jsem si připustil, že jsem schopný s hokejem skončit, tak se mi vlastně strašně ulevilo. A pak? Těšil jsem se, co bude. A měl jsem strach. A byl jsem zvědavý.

4. Co ti dal hokej?

Vychoval mě. Naučil mě chovat se v kolektivu. Díky němu jsem pochopil, že nic nedostanu bez práce. Naučil mě empatii. Umět se spolehnout na jiné. A dal mi disciplínu. A dal mi potřebu řádu. A především mi dal velkou svobodu, protože jsem si mohl vyzkoušet to, po čem jiní lidé třeba hodně touží, a já zjistil, že to nepotřebuju a že není po čem toužit. Zrovna včera jsem se potkal na ulici s Romanem Červenkou, se kterým jsem kdysi hrával… ale to už je vlastně jiná story.

5. Jak se zrodil nápad, že budeš tetovat?

Šel jsem k Petru Bobkovi nechat se tetovat. A tam se mi najednou otevřel úplně jiný svět. Mám od Petra první tetování. A něco se tam stalo. Já byl v prvním momentu okouzlený především Petrem samotným, působil na mě jako nějaký šaman. Ta situace byla v úplném protikladu k tomu, co jsem znal dřív. Došlo mi, že v tetování je ohromná svoboda. Každý tatér může tetovat po svém, prakticky kdekoliv a za jakýchkoliv podmínek. Nic k tomu nepotřebujete. A zároveň jsem tam viděl asi ještě jeden trochu sobecký aspekt. Do té doby jsem jen hrál hokej, nic moc neuměl a řekl jsem si, že od těchhle lidí se mohu hodně naučit. A to se také stalo. Najednou jsem viděl úplně jiné lidi, než které jsem potkával patnáct let předtím. Což mě zásadně posunulo.

Peter Bobek je doyen pražského tetovacího života, velmi svérázný a velmi talentovaný tatér, který Musovi významně pomohl v začátcích jeho kariéry.

6. Kdo nosí tvoje první tetování, když nepočítám tebe?

Brácha. Mám dva bráchy, tak ten prostřední. Má strašnej "kriminál". Ale fakt příšernej. Je to úplně nejhorší věc, ale on je úplně šťastnej. Bere to možná tak, že to není klasickej Musa. Je to ještě horší než jakýkoliv nejhorší Musa a tím je to pro něj možná zajímavé.

Tohle tetování bude mít rozhodně jednou velkou cenu…

7. Tvůj tetovací styl způsobil revoluci v tom, jak lidé v Česku začali tetování vnímat. Z ozdob a kreslení po těle se najednou stalo umění. Zároveň se velmi rychle a poměrně masově napodobovalo. Já sám si pamatuju, že jsem viděl na někom kopii jednoho tvého známého motivu prakticky jedna ku jedné. Co sis myslel, když jsi na někom viděl "nepravého" Musu?

Že jsem blázen, protože jsem si nepamatoval, že jsem to dělal. Že jsem na toho člověka nebo to tetování zapomněl. Ale dneska jsou už možná lidé, kteří ten styl dělají lépe než já. Ale nejlegračnější bylo, když jsem jednou jel v tramvaji a někdo na mě ukazuje a povídá: "Hele, na něm někdo kopíruje Musu. A eště blbě!" To se mi fakt stalo! Hele, a můžu se tě na něco ptát taky? Jak to vnímáš třeba ty? Když máš na sobě věci od Ondrashe (světově proslulý znojemský tatér − pozn. red.), jak vnímáš to, když vidíš na někom věci, které jsou tomuhle stylu podobné?

Tady rozhovor na chvíli přešel do nezaznamenané konverzace. Moje tetování není úplně předmětem tohoto rozhovoru, takže můžeme rovnou přejít k další otázce. Nicméně nestane se to poprvé, kdy si Musa chce povídat o věcech, které ho zajímají. Bohužel v tomhle formátu rozhovoru to není úplně možné.

8. Bylo těžké skončit s tetováním?

Nebylo. Ten tlak už byl prostě příliš velký. Když se na vás valí zákazníci, nemáte moc čas přemýšlet o svém stylu a vlastně vás to přestane bavit. Což musí být problém všech vyhledávaných tatérů a určitě se něco podobného děje i výtvarníkům. I proto jsem rád, že nejsem na sociálních sítích. Z tohohle důvodu jsem zrušil Facebook.

9. Popiš mi zrod tvého tetovacího stylu? Byla to jen touha kreslit?

Ano, to jsi řekl správně. Byla to touha po tom udělat gesto. Dlouhou linku. A navíc jsem strašně rád pracoval s lidskou anatomií. Bylo skvělé pracovat s objemy různých anatomických partií a přesahovat je. Nabourávat je nebo je zdůrazňovat… Byla to taková hodina biologie.

Musův styl tetování byl skvělý v tom, že se nebál využívat skutečně celé tělo. I proto byla jeho tvorba tak revoluční a proto si ji lidé oblíbili.

10. Je pro tebe jako tatéra rozdíl kreslit na hezká nebo ošklivá těla?

Ne. Pracuješ prostě pokaždé s jiným tvarem a to je na tom hezké. Lidské tělo tě nenechá ustrnout, každý člověk je jiný. Vidím to teď při malování, když čelím plátnu, které je pokaždé stejné, rovné…

11. Vnímáš tetování na lidech a přemýšlíš, co o nich říká, nebo ho zkoušíš ignorovat?

Vnímám. To víš, že jo. O lidech říká hodně. Ale zároveň lidi nesoudím.

12. Co měl o lidech říkat tvůj styl − jaký vlastně byl?

To jsou hrozně těžké otázky. Můj styl byl instinktivní. Víš, ono… já nevím, jak jsi tetování vnímal ty, ale já to beru tak, že je to vlastně rituál. Proto se mi vždycky líbilo to syrovější tetování, které se třeba líbí tobě, protože je v tom právě cítit ten rituál. Už to není jen obyčejné zkrášlování, ale je tam něco víc. Najednou začne být důležitý ten proces, zážitek, nejen výsledek. Že jde o to, kam to člověka dostane.

13. Co bys vytetoval Karlu Gottovi?

(dlouhé ticho) Asi jeho vlastní portrét zamlada. I když jsem portréty nikdy nedělal, tak jemu bych ho tam vyfiknul.

14. A Jaromíru Jágrovi?

Nějakou kudrlinku. Jemnou vlnku…

Krásná ukázka toho, že Musa dokáže hokejovou genialitu vystihnout opravdu v jemném drobném motivu.

15. Máš v tetování nějaké tabu, ať už se týká motivů, nebo třeba místa?

Tak takové ty symboliky, to je asi jasné… A místa… dvakrát jsem tetoval penis. Jednou jednoho kolegu tatéra. A pak takovýho chlapa. Ten se mi u toho udělal. To jsem se zařekl, že už to dělat nikdy nebudu. Teda tenhle chlap byl první. Druhý byl pak ten kolega, ale tam to bylo vlastně kolegiální. No, nicméně tenhle chlápek přišel, že chce tetování na penis. Jak jsem to nikdy nedělal, tak jsem byl zvědavý, říkal jsem si: "Hele, to je zajímavá zkušenost, to už se nemusí opakovat." Ale potřeboval jsem informace, tak jsem se ptal kolegů, jak se to dělá. Nikdo s tím neměl zkušenost. Až pak jedna tatérka říká: "Já to kdysi dělala, je to fakt příšerná práce, musíš si tu kůži takhle obmotat kolem prstu, aby byla napnutá, fakt nechutný." A já říkám, tak třeba se mu postaví. Ona, že jsem se zbláznil, že to bolí tak, že to nejde… Nevadí, že o tom vyprávím? No a chlápek přišel, lehnul si a okamžitě se mu postavil. A teď jsem mu tam něco začal čmárat. A bolelo mě to za něj. Já se u toho kroutil, bylo mi to fakt nepříjemné. No a když jsme skončili, tak jsem mu utíral barvu a chlápek se udělal. Tak jsme oba tak nějak dělali, že se to nestalo… no, asi mu to dělalo dobře, tomu chlápkovi. Ke konci jsem měl už taková osobní tabu. Nechtěl jsem dělat určité věci, protože mi přišlo, že sám sebe vykrádám. I proto jsem nakonec skončil.

16. Vypadáš jako člověk, který intenzivně přemýšlí o věcech prakticky pořád. Jak vypínáš?

U sportu. A na koncertech. Hudba i sport mě spolehlivě dokážou dostat jinam.

17. Kdo podle tebe dělá nejlepší tetování v Česku?

To je těžká otázka. Já to nesleduju, takže nevím, jestli se třeba neobjevil někdo nový. Já měl vždycky rád Petra Bobka, ale tam je to o tom, že ho mám rád jako člověka. A vždycky jsem měl rád věci, které dělal Kostek, což ale není Čech. Ale ten mi byl hodně blízko přístupem.

Kostek Stekkos je francouzský tatér, který podobně jako Musa dělá hodně umělecká tetování a rád pracuje s velkou plochou.

18. Kdy sis uvědomil, že už ti tetování pro sebevyjádření nestačí?

Tak to nebylo. Ke konci už to nebylo úplně o sebevyjádření. Naopak tehdy jsem se hodně pral se svým egem a na konci už mi šlo spíše o to, aby lidé odcházeli spokojení, než abych se nějak vyjádřil.

19. A co tě žene do malování?

Potřeba vzdělat se v tom a dozvědět se něco o sobě. Dozvídal jsem se vždycky, při hokeji, při tetování, i teď. Jen je to pokaždé trochu jiné. Dneska se mi to dozvídání děje dost u obrazů. Někdy se z nich dozvím o sobě věci, které mi nejsou příjemné. A tak ty obrazy ničím. Což se děje vlastně dost často. Třeba, když v tom obrazu vidím vlastní povrchnost.

20. Sleduješ práce jiných výtvarníků?

Ne. Dřív jsem četl hodně knížky a tak. Teď už moc ne.

21. Z tetování se stal ohromný pop, paradoxně v době, kdy jsi začal tetovat. Máš dojem, že jsi k tomu přispěl?

Mně naopak přišlo, že jsem do té tetovací subkultury nikdy moc nepatřil. Neměl jsem tam moc kamarádů, takže ne… Možná jsem některým tetování přiblížil, ale spíš ne.

22. Teď se ptám jako potetovaný potetovaného. Chtěl jsi někdy být takové to původní čisté plátno a nemít na sobě zase ani jednu kérku?

Občas mě to napadá. A ty? Taky? Že jo! Je to taková zvědavost. Člověk si říká, jak by ho lidi brali bez toho, nebo s jiným tetováním…

23. Ukázal jsi, že tetování může být svébytná umělecká disciplína. Jak se podle tebe za poslední dobu tetování změnilo?

Tetovat se nechávají úplně jiní lidé než dřív. Dřív se nechávali tetovat macho chlapíci. I když je to šílené klišé, tak je to tak. A dneska, když všichni vidí, kolik stylů je, kolik cest vlastně k tomu výsledku může vést, to logicky láká více lidí.

24. Jsi hodně plachý člověk. Kdy sis naposledy řekl, že bys rád nebyl známý?

Tak já nejsem až tak známý. A navíc žiju v Budapešti, kde mě nikdo nezná. Ale já nevím, jak to dává třeba Gott.

25. V roce 2012 jsi řekl, že chceš umřít při tetování. O tři roky později jsi už netetoval. Ještě chceš umřít při tetování?

Už ne. Ale já mám tetování pořád strašně rád. A to je důvod, proč jsem přestal. Ty lidi se prostě valili, já se nedokázal na každou session připravovat tak, jak bych chtěl, lidi čekali strašně dlouho v pořadníku. A mně to přišlo v hrozném nepoměru. Pro lidi má tetování velký význam, ponesou to na celý život a já vlastně nebyl s to mít pocit, že jsem vždy stoprocentní. Tak jsem s tím musel seknout. Dneska, když to občas vezmu do ruky, tak z toho mám radost, a velkou.

26. Tetování je o setkávání. Vzpomeneš si na setkání s klientem, který tě nejvíc ovlivnil?

Určitě. Bylo jich mnoho. S některými jsme dodnes kamarádi.

27. Celou levou ruku máš dnes překrytou. Jednou jsi řekl, že jsi ji překryl, protože na ní "bylo hodně informací". Jaké to je překrýt tetování, která dlouho byla součástí tvé osobnosti?

Ale ty to máš také překryté, ne? Hele, já to moc neprožíval. Beru to tak, že ty věci, které jsem měl na ruce vytetované, tam jsou pořád. Jen nejsou vidět. Neztratily se. Navíc já měl tehdy dva kamarády, kteří se učili tetovat a chtěli si vyzkoušet barvení na velké ploše, takže jsem jim tímhle vyšel trochu vstříc. Dal jsem jim ruku k dispozici… ale ty věci tam pořád jsou.

Tohle je klasický Musa. Přemýšlivý, obětavý. Komu se poštěstí dát někomu své tělo k dispozici jako učební pomůcku už zaživa?

28. Co z tetovací kariéry jsi přenesl do malování a čeho ses naopak zbavil?

Už jsem říkal: ten přechod z těla na plátno byl těžký. Když jsem si pronajal ateliér, tak jsem tam pak chodil několik měsíců a jen jsem koukal. Ne že bych maloval něco, co jsem pak přemaloval nebo zničil. Prostě jsem nevěděl, co malovat. Neuměl jsem si poradit s tou rovnou plochou, neuměl jsem pracovat bez zadání nebo směrování, které mi při tetování dával vždycky klient. Do té doby jsem si říkal − ty lidi mi do toho kecají, chtěl bych víc nezávislosti. A pak mi v tom ateliéru došlo, že je vlastně hrozně příjemné dělat ty věci ve dvou. Takže první roky se tetování nepodobaly vůbec. Dneska se tam možná vrací znovu fascinace linií.

29. Co je smyslem umění?

Pro mě je to snaha vzdělat se. A obecně je to komunikace. Já mluvím nerad a moc mi to nejde. Ale když maluju, mám dojem, že komunikuju přímočařeji, že to, co chci, dokážu vyjádřit přesněji.

30. Sportovci se pohybují ve specifickém prostředí, kde jsou trénováni k jednorázovému intenzivnímu výkonu. Dá se k tomuhle přirovnat něco z toho, co zažívá umělec?

Je to jiné. Adrenalin tam je, ale je přítomen jinak. Kdybys mě viděl v ateliéru, to bys koukal. Já tam občas dělám takové osmičky, chodím pořád dokola. A je to taky adrenalin. Máš něco, o čem myslíš, že jsi to udělal dobře, ale chybí poslední krok… A pak to někdy zkazíš a nadáváš si. Ale mělo by to být spíše o zklidnění. Ale když si uvědomím, jak jsem se choval na ledě… To je něco jiného.

31. Jak vypadá tvůj den?

Dopoledne si jdu zasportovat nebo si čtu. A odpoledne jsem v ateliéru. To je taková moje rutina.

32. Jakou nejdivnější věc ti o sobě klient prozradil během seance?

Nejdivnější? (ticho) Jednou jsem měl holku a té jsem dělal šílenou věc, taky překrytí staršího tetování. Což samo o sobě dost bolí. Já nevím, jak to máš ty, ale prostě tetování bolí, nebo je minimálně otravné. A chlapi ho snáší hůř. No a tahle holka to měla přes prsa, břicho i obě ruce. Prostě opruz. Ani nepípla, byla úplně v klidu. A já se jí ptal, jak to dělá. "No já si neříkám, že mě to nebolí, já si říkám, že mi to dělá dobře." Úplně si to v hlavě otočila. To mi přišlo zajímavé. A pak jsem měl chlápka, který ke mně chodil jako na terapii. Dělali jsme jedno tetování, ale on chodil vždycky jen tak na hodinu a tak nějak si pokecat o ženských.

33. Chodí po světě někdo, kdo má tetování, které bys nejraději sprovodil ze světa?

Jo. Vím, že se některé věci nepovedly. Ale to neznamená, že to je špatně. A každé tetování lze doplnit, překrýt… Já jsem málokdy spokojený, ale vím, že některá tetování se vyloženě podělala.

34. Co nejraději pozoruješ?

Dobré obrazy, hezké holky a pomalé, rytmické pohyby.

35. Jakou hudbu jsi naposledy slyšel a řekl sis, že je krásná?

Úvodní skladba k filmu Bazén s Alainem Delonem.

36. Řekni mi tři knihy, které bych si měl přečíst, abych tě líp pochopil.

S devatenáctkou do Bernu, Hovory k sobě a Citadela.

Ukažte mi hokejistu, bývalého nebo současného, který čte Marca Aurelia.

37. Sledoval jsi mistrovství světa v hokeji?

Trochu. Pořád jsou tam kluci, se kterými jsem hrával. Ale v Maďarsku to ani nedávali. Musel jsem koukat na nějaký ruský stream.

38. Jaké místo v Budapešti bys mi ukázal, kdybych za tebou přijel?

Tobě? Můj ateliér.

39. Co nejvíc obdivuješ na své přítelkyni a co ona na tobě?

Co ona na mně, nevím. A já na ní to, že jde hodně dopředu. Maká na sobě. I lidsky. A to mě inspiruje.

40. Jednou jsi někde tvrdil, že hlavní pro tebe je, abys naplnil svoje sny. Ale už jsi neřekl, o čem sníš. O čem sníš?

O tom být maximálně svobodný.

41. Teď máš svoji první velkou výstavu (Musa: Signatura, 1.−30.6., Galerie Mánes). Zároveň tvrdíš, že se nechceš stát součástí obchodu s uměním. Co ti na tom vadí?

V umění se točí absurdní částky, které jen málo reflektují skutečnou kvalitu umění. To se najednou bere jako investice. A ten byznys podle mě není dobrý pro umění ani pro umělce. Ty částky jsou prostě moc. A v osobní rovině? Tam mám zase respekt z toho, že se stanu součástí masové poptávky. Ale o tom už jsme mluvili v souvislosti s tetováním.

42. Kdy jsi naposledy udělal něco zcela instinktivně, z čisté radosti?

Nevím. Ale jsou to takové ty drobnosti, že se nebojím někomu dát pusu nebo tak.

43. Co by si lidi měli odnést z pohledu na tvé obrazy?

Nevím a ani to nechci říkat. Já do toho něco dávám. Ale každý z těch lidí, kteří na ty obrazy koukají, je jiný.

44. Co tě naposledy nahlas rozesmálo?

Táta. Ten mě rozesmává. Já mu koupil k Vánocům grafický kurz a on tam teď chodí a je úplně nadšený. Je skvělé, jak ho to vzalo, jak to bere vážně. Je úplnej Hujer, chodí na ty lekce a nosí tam čokolády a pomeranče. A hrozně mu to jde.

45. Kdybys mohl pozvat na večeři tři umělce, živé nebo mrtvé, kdo by to byl?

Cézanne… to je skvělá otázka… Caravaggio. A Drtikol.

Tuhle otázku Musa nedal napoprvé. Nakonec mi dvě jména poslal esemeskou.

46. A co bys jim uvařil?

Rizoto. Já vlastně pořád vařím jen rýži a vajíčka. Takže to není technicky vzato ani rizoto.

47. Jaký film tě vždycky dojme?

Řek Zorba. V tom filmu je podle mě všechno.

48. Jakou nejbizarnější věc jsi o sobě slyšel nebo četl v médiích?

Že jsem sexsymbol. To je trochu bizarní, ne?

Není. Rozhodně není.

49. Kolik ti lidé nabízeli za tetování v době, kdy už jsi oficiálně netetoval?

No, nevím, ale psali mi lidi, že zaplatí nebo udělají cokoliv. Ale to jsem bral s nadhledem.

50. Koho z tatérů, kteří začali kreslit, bych měl sledovat?

Nevím, jak nemám sociální sítě, tak to nesleduju. Ale nedávno jsem si psal s Lionelem Fahim. Ten tu měl před rokem a něco výstavu kreseb a posílal mi fotky ze svého ateliéru. Ten má dokonce mé dva obrazy. Pak mám nějaké obrazy od Kosteka, takovou sérii grafik… Ale jinak jsem mimo.

51. Do kolika let se podle tebe dá člověk tetovat?

Věk nerozhoduje. I do mrtvoly se dá tetovat, ne?

52. Proč se tetování učí na pomerančích?

Je to podobné kůži a je to levné. Dělají se i umělé kůže, dá se koupit prasečí kůže, ale pomeranč je zdaleka nejlevnější. A strukturou podobný kůži. Naučíš se citu. Kůra pomeranče se roztrhá poměrně snadno, ještě trochu snáz než lidská kůže, takže je to dobrý trénink.

53. Nikdy jsi nebyl jako tatér na takzvaném hostování, tedy nikdy jsi nepracoval dlouho v nějakém salonu v cizině. Nechybí ti tahle zkušenost?

Ani ne. Já neměl nikdy tu potřebu. Chtěl jsem dělat věci a bylo mi celkem jedno kde. I když s Kostekem jsme jednou jeli po Evropě po takových menších conventionech a jednou jsme tetovali ve Švýcarsku v takové zasquattované policejní stanici. Tam chodili lidi z ulice a byl to hrozný punk, ale zároveň strašně fajn. Ale tehdy jsem měl dojem, že se pořád učím.

Věc, kterou jsem tatérům vždycky záviděl. Možnost vzít si strojek a odjet na půl roku pracovat na druhou stranu zeměkoule. Musovi to však zjevně až tak lákavé nepřišlo.

54. Jak se v průběhu let změnil tvůj styl tetování?

Mám větší nadhled a větší klid. Asi je to i tím, že teď netetuju pro peníze.

55. Nechybí ti teď při malování v ateliéru kontakt s lidmi? Nehrabe ti z toho někdy trochu?

Hrabe. Ale už jsem si trochu zvyknul a samoty umím využívat.

56. Rangers, nebo Red Wings?

Red Wings.

To řekl téměř omluvně.

57. Sparta, nebo Slavia?

V hokeji Slavia.

58. Warhol, nebo Pollock?

Ani jeden.

59. Rembrandt, nebo Monet?

Oba.

60. Doplň prosím větu: Hokej mě naučil, že…

… musím pořád pracovat.

61. Tetování mě naučilo, že…

… musím být pokornější.

62. Volná tvorba mě naučila, že…

… musím být otevřenější.

63. Co máš na světě nejradši?

Mám rád usměvavé lidi, sluníčko, dobrou hudbu a mám rád, když se k sobě lidi chovají hezky.

64. Kým by ses chtěl stát?

Chtěl bych být člověk vzdělaný, poctivý, stabilní… Ze mě to leze hrozně pomalu, viď? Ale ono je to hrozně těžký, hledat odpovědi na takové otázky.

Musa odpovídá s omluvným úsměvem. Tohle se během našeho rozhovoru stalo snad desetkrát.

65. Na co se těšíš?

Na to, co bude. Já jsem hrozně zvědavej.

66. Jsi zamilovaný?

Ano.