Stačí se jen lehce odrazit a pak rukou přidávat plyn. Projíždím na elektrokoloběžce moderním předměstím Vídně. Říkají mu Seestadt Aspern a je to obří laboratoř budoucnosti. Na místě bývalého letiště rostou obytné domy, kanceláře, vědecká centra i továrny a parky. Do konce příští dekády tu má žít na dvacet tisíc lidí.

Na první pohled to není nic mimořádného: hezké stavby, které jsou obklopené zelení a bezbariérové cesty, jež ocení i člověk na koloběžce. Ve skutečnosti je to jedno z nejchytřejších měst na světě. Jeho budovy samy hlásí, kolik energie potřebují, umí si načerpat sluneční teplo do zásoby a připravit se tak na ochlazení. Senzory jsou takřka všude a sledují i spotřebu vody nebo teplotu v jednotlivých pokojích domů. Do ústředního datového centra míří informace z celé čtvrti. Nevypadá to nijak spektakulárně, ale právě takhle prý bude vypadat budoucnost měst už za pár let.

Digitální sítě, sdílené informace, senzory, rychlá komunikace a výměna informací budou naprostou samozřejmostí. Jak to bude fungovat, ukazuje i jihokorejské Songdo: děti, které si hrají venku na hřišti, mohou rodiče už dnes pohodlně sledovat doma ze svého gauče: díky kamerám mají z hřiště přímý přenos až do bytu. Ten je ostatně také chytrý, dokáže například nahlásit na policii, když se v bytě delší dobu nikdo neobjeví.

Co se stane za další desítky let? Jisté je, že se města budou muset radikálně změnit. Za méně než sto let se počet lidí, kteří v nich žijí, zdvojnásobí až na devět miliard. Z měst se tak stanou obří megapole. Bude se řešit, kam a jak růst. Nahoru, dolů a třeba i na moře. Díky moderním technologiím, jako je 3D tisk, se navíc vrátí práce a výroba do samotných měst. Ta budou muset kvůli své rozloze a počtu obyvatel vymyslet i to, jak lidi "nakrmit". Běžnými se tak stanou vertikální městské farmy − vysoké stavby, v nichž se budou pěstovat potraviny − nebo třeba intenzivní chovy ryb − systémy malých bazénků, v nichž se budou chovat ryby na jídlo.

S předvídáním budoucnosti je to vždycky těžké. Proč se ale nezasnít? Podívejte se na futuristické vize měst, ve kterých budou žít vaše děti. 

Plovoucí města

jarvis_593f1495498e9b936bc8e54c.jpeg
Ilustrace: Kateřina Bažantová

Jen kousek od ostrova Tahiti, uprostřed Tichého oceánu, vznikne první plovoucí město na světě. První krok do budoucnosti nedávno učinily vláda Francouzské Polynésie a Seasteading Institute, za kterým stojí zakladatel PayPalu a jeden z nadšených futurologů ze Silicon Valley Peter Thiel. Jeho tým pracoval na návrhu plovoucího města pět let, za dva roky by se mělo začít s výstavbou a na začátku dalšího desetiletí v něm už mají trvale bydlet první tři stovky lidí. Thiel věří, že do třiceti let budou na mořích žít trvale desítky milionů lidí.

Má to svou logiku: hladiny oceánů a moří se zvedají a místa ve starých metropolích na souši ubývá. V budoucnosti se proto bude běžně žít na mořích: celé městské komplexy se budou pohupovat na hladině a lidé v nich najdou všechno, co potřebují. Několikapatrové budovy budou vystavěné na obrovských čtyř- a pětihranných betonových platformách, které budou měřit 50 na 50 metrů. Obří skleníky budou zásobovat obyvatele potravinami, na plovoucím ostrově najdete zelenou elektrárnu, nemocnice, školy i všechno další vybavení, které bude stejně dostupné jako dnes. Doplatí na to jen automobilky: mezi jednotlivými městskými "čtvrtěmi" se bude přejíždět na lodích a člunech.

Thiel a jeho institut nejsou sami, kdo věří, že budoucnost života je na mořích. Například architektonické studio AT Design Office navrhlo pro čínské investory model města, jež je nejen na moři, ale hlavně i pod mořskou hladinou. Obrovské bloky ponořené pod hladinou, které propojují tunely, čluny nebo ponorky, mají dost místa pro bydlení, kanceláře i relaxaci. Součástí plně soběstačného plovoucího města je například i vodní elektrárna, zařízení, které zpracuje všechen odpad, nebo systém pro svod dešťové vody. Stavět se má začít za deset až dvacet let.

Továrny zpět ve městech

Staré továrny a výrobní haly, které často pamatují předminulé století, mají šmrnc. Mění se na kanceláře, kavárny, byty nebo třeba tržnice. Jsou na lukrativních pozemcích uvnitř měst, která rychle rostou. Ještě nedávno by nikoho nenapadlo, že se fabriky − ty skutečné, kde se něco vyrábí − do center měst zase jednou vrátí. S rychlým rozvojem 3D tisku je však jasné, že se jejich velká doba blíží.

Na 3D tiskárnách se dá vyrobit téměř cokoliv a kdekoliv. Proč tedy zdlouhavě dovážet do rostoucích měst výrobky z odlehlých klasických výrobních linek a ucpávat silnice auty, když se to dá vyrobit rovnou na místě? Nemusí jít jen o 3D tisk, ale i o další moderní technologie. Výrobě tam, kde je i poptávka, nahrává navíc fakt, že lidé chtějí unikátní zboží, malé kolekce, něco jedinečného. Masovce odzvonilo.

Například Adidas tak uprostřed Berlína v nákupním centru Bikini vyrábí trička na objednávku. Stačí si vybrat, objednat přes internet a za dvě hodiny si člověk může vyzvednout triko podle svých představ. Díky novým továrnám ve městech budoucnosti ubude aut i skladů. Budete potřebovat třeba nové kolo? V obchodě za rohem vám ho během chvíle vytisknou.

Ve městech budou vznikat také vertikální fabriky, kde se bude vyrábět v několika patrech nad sebou. Výroba je mnohem tišší než kdysi a stroje i materiály, jež se dnes používají, jsou tak lehké, že není problém mít třeba továrnu na nové motorky v několika patrech − už dnes tak funguje například pobočka BMW v Berlíně. Ve stejném městě už produkuje své samořídící minibusy i americká společnost Local Motors, která velkou část dílů vyrábí přímo na místě právě s pomocí 3D tisku.

Smysl je jednoduchý: dostat se co nejblíž k zákazníkům a ušetřit za drahou přepravu, která kazí vzduch. Navíc tak vzniknou nová pracovní místa přímo ve městech a s každodenním plahočením autem někam na periferii za prací bude konec.

Podzemní město

Když nemůžete stavět do výšky a do šířky, nezbývá než stavět pod zemí. Své o tom ví v Singapuru, v němž stále roste počet obyvatel, ale který zároveň nemá kam růst − s výjimkou podzemí. Pod zemský povrch se přesouvají například nákupní centra, hromadná doprava, sklady a další zařízení, jež nemusí zbytečně zabírat prostor na povrchu. Tam se má uvolnit místo pro lidi a bydlení. Pod zem míří i vědecké a výzkumné centrum Underground Science City, v němž má pracovat přes čtyři tisíce vědců.

Podobných projektů bude v budoucnosti přibývat a stále víc našeho života se bude odehrávat právě pod povrchem země. Vize budoucnosti počítají s kompletními podzemními městy, podobnými jako známe z akčních filmů. Mexická architektonická kancelář BNKR Arquitectura tak například navrhla i podzemní mrakodrap: na povrchu země, kde je zastřešený průhledným sklem, měří 240 na 240 metrů a do hloubi se pak postupně zužuje jako obrácená pyramida. V takovém "zemědrapu", který má podle návrhu 55 pater, je dostatek místa pro byty, kanceláře, obchody, vertikální zahrady, parky, a dokonce i muzeum.

Přesun "o patro níž" nepřijde naráz, ale začne postupně a nenápadně. Nejprve se pod zem přestěhuje to, co nemusí být nutně na jejím povrchu. Americký vizionář a zakladatel automobilky Tesla Elon Musk nedávno například představil svou novou futuristickou představu dopravy: pod velkoměsty podle něj vznikne spletitá síť tunelů a cest, kam se přesune veškerá automobilová doprava. Nepůjde jen o prosté tunely, jak je známe dnes. Podle Muskovy vize vzniknou propojené podzemní silniční sítě, které budou probíhat v několika úrovních.

Jen o něco později budou silnice následovat sklady a pak i výrobní haly. A auta nebo jiné dopravní prostředky díky tomu nebudou muset kvůli zboží vyjíždět nad zemský povrch. Pod zemí se zboží vyrobí, přepravci ho vyzvednou a převezou tam, kde bude potřeba − třeba do zmíněných podzemních nákupních center, která už dnes vznikají v Singapuru. 

Zeleň na jiných místech

jarvis_593f1495498e9b936bc8e550.jpeg
Ilustrace: Kateřina Bažantová

Tulipány jsou krásné. K čemu jsou ale dobré? Takové plýtvání místem skončí a místo květin poroste v parcích zelenina a ovocné stromy. Už dnes se desítky měst označují jako "jedlá" − na záhonech a v parcích rostou brambory, zelenina a ovoce, které si může každý podle libosti vzít a sníst. Třeba malé německé město Andernach na řece Rýn je už několik let "jedlé". Nejprve tady vysázeli rajčata a postupně přibývalo dalších rostlin, dnes už si člověk může v obecním záhonu vytrhnout třeba mrkev, nakopat brambory, vzít si dýni nebo v parku načesat jablka. Každým rokem přibývají další druhy plodin, které v Andernachu vysázejí a ze kterých si každý může vzít, kolik chce.

Nebude se měnit jen to, jak bude městská zeleň vypadat, ale i to, kde ji najdeme. Růst obyvatel a souboj o stavební pozemky povedou k tomu, že mnoho parků zmizí. Města o ně ale nepřijdou úplně, jen se parky přesunou jinam. Ukázkovým futurisickým příkladem jsou zalesněné mosty přes řeky. Nad hladinami vodních toků je spousta volného prostoru, který se dnes nijak nevyužívá. Stačí postavit široké mosty a vytvořit z nich parky, zelené pásy, jež budou spojovat břehy.

Jeden takový zahradní most chystají v Londýně, má být široký 30 metrů a dlouhý téměř 370. Na mostě, který by spojil břehy Temže, má růst na 270 stromů a tisíce dalších rostlin. Stavět se měl už příští rok, nyní se ovšem zdá, že se na projekt nenajdou peníze. Celkem měl stát přes 200 milionů liber, část měla přijít z rozpočtu města. Starosta Londýna Sadiq Khan však nedávno oznámil, že do tak riskantní investice radnice nejspíš nepůjde.

Zeleň bude v blízké budoucnosti naprosto běžná také na střechách domů. Představte si lesy v centru superměst, místo do plochy ale porostou do výšky − tak, jak navrhuje třeba milánské architektonické studio Stefano Boeri své vertikální lesy a superzelené domy. Díky speciálním balkonům, které jsou ze všech stran mrakodrapu a mohou z nich růst rostliny, je reálné, aby na jediném mrakodrapu bylo stejné množství stromů jako na hektaru lesa. První takové budovy podle Boeriho návrhu vznikly v Miláně: jsou vysoké 110 a 76 metrů a dohromady na nich roste 900 stromů a 20 tisíc dalších rostlin. Před pár měsíci Boeri oznámil, že chystá podobný projekt, ale mnohem větší, v čínském Nankingu.

Robotičtí policisté

jarvis_593f1495498e9b936bc8e554.jpeg
Ilustrace: Kateřina Bažantová

Při našem posledním setkání mi jen laškovně pochválil účes. To bylo na podzim v Barceloně na výstavě Smart City Expo. Dnes už robot-policista stráží nejvyšší budovu světa, mrakodrap Burdž Chalífa. Umí mluvit několika jazyky a představuje novou posilu v policejním sboru v Dubaji.

Svým tvarem připomíná člověka v dlouhém plášti, pohybuje se na malých kolečkách a na hlavě má jako správný policista čepici s kšiltem. Díky speciálním senzorům dokáže číst výraz v lidském obličeji a reagovat na něj. Je vybavený kamerou, která je propojená na policejní ústřednu a může tak zaznamenat a "nahlásit" třeba zloděje. Na dotykovém displeji umístěném na hrudníku si člověk může najít různé informace, zaplatit přes něj pokutu nebo třeba oznámit nějaký problém a spojit se s živými policisty.

Do roku 2030 by měli "robocisti", jako je on, tvořit čtvrtinu policejního sboru v Dubaji. V metropoli bohatého emirátu ukazují, že v budoucnosti se nebudou měnit jen města samotná, ale i ti, které v nich potkáváme. Zástupci dubajské policie upozorňují, že roboti nenahradí tradiční živé hlídky, jen jim mají pomoct a zvýšit bezpečí v ulicích rostoucího města. S tím, jak bude i v dalších městech žít stále víc lidí, porostou nároky na bezpečnost a "robocisti", jako je ten z Dubaje, už nebudou atrakcí pro turisty, ale běžnou součástí měst budoucnosti.

Ultravysoké domy

Představte si, že v Praze žije třikrát víc lidí než dnes. Děsivá vize. Za pár desítek let to však může být běžná realita. Města na celém světě budou rychle růst − až 70 procent všech lidí bude za 30 let žít ve městech. V České republice to bude dokonce více než 80 procent lidí.

Jinými slovy, naprostá většina lidí bude žít ve městech, dnes je to přitom jen každý druhý. Rapidně se tam tak zvýší hustota obyvatelstva a otázka "kde bydlet" bude ještě žhavější než dnes. Světoví architekti jako třeba Daniel Libeskind proto tvrdí, že se musí konečně začít stavět vyšší domy. "Musí být podstatně vyšší, než je dnes v centru běžných 22 metrů," doporučil v rozhovoru magazínu Der Spiegel Libeskind řešení stále dražších cen bydlení v německé metropoli. Každé patro navíc znamená prostor pro další lidi − a ti do měst přijdou tak jako tak. Města budoucnosti budou plná mrakodrapů, ať se nám to líbí nebo ne.

Architekti Kenneth King a Kellogg Wong jdou ještě dál: navrhli koncept vertikálního města, který představují ve své stejnojmenné knize. Nejedná se jen o ještě vyšší mrakodrap, než jsme dosud viděli. Jejich model počítá s tím, že mezi sebou propojené obří výškové budovy vytvoří samostatný ekosystém, kde najdou lidé všechno potřebné pro život. Když člověk nebude chtít, nebude muset takový komplex budov vůbec nikdy opustit. "Výstavbou vertikálních měst můžeme šetřit energie, pomoct rostoucí populaci a ochránit náš horizontální prostor pro produkci jídla, přírodu a rekreaci," uvádějí na svých webových stránkách architekti. A že to se svým návrhem myslí skutečně vážně, dokládá i fakt, že knihu nevydali jen v angličtině, ale rovnou také čínsky.

Nejsou sami, kdo vidí budoucnost vysoko v oblacích: italská kancelář Luca Curci Architects navrhla vertikální město pro Spojené arabské emiráty. V obrovském mrakodrapu se 180 patry, který by byl energeticky soběstačný, by mohlo žít až 25 tisíc lidí. 

Solární cesty

Kde pořád brát prostor pro solární panely? Rozsáhlé plochy země jsou pokryté cestami, které neslouží ničemu jinému než dopravě. V budoucnosti by však právě silnice mohly vyrábět elektřinu. Ukazuje to příklad z Nizozemska, kde u Amsterodamu vytvořili první solární cyklostezku na světě.

V betonu jsou zabudované speciální solární panely, díky nimž cesta "mimochodem" vyrábí i elektřinu. Za půlrok se tu vyrobí tolik elektřiny, která stačí jedné průměrné domácnosti na celý rok.

Na podobném projektu pracují i v dalších zemích. Například američtí inženýři Scott a Julie Brusawovi vytvořili model Solar Roadways (a stejnojmennou společnost), který ukazuje, jak by mohly fungovat solární silnice. Vyrobená elektřina by zajistila osvětlení podél cest nebo by se rovnou ze silnice dobíjely jedoucí elektromobily.

Brusawovi vybrali díky crowdfundingu přes dva miliony dolarů, za něž loni na podzim vytvořili v americkém státě Idaho první pokusnou verzi silnice budoucnosti. Zatím jde sice spíš jen o chodník, ale jejich projekt má podporu místních úřadů a chystá se jeho další rozšíření. Podobně vznikají ve Spojených státech i další testovací projekty, které Solar Roadways chystá a jež podporuje i americké ministerstvo dopravy. Kromě samotné výroby elektřiny se dá u takových silnic ušetřit i za údržbu − mohou se totiž samy ohřívat a v zimě nebude potřeba odklízet sníh.

Možná však nebude potřeba měnit všechny silnice, trhat asfalt a místo něj pokládat solární panely. Společnosti Colas a INES ve Francii vytvořily asi centimetr silný povrch "Wattway", který se dá umístit na dnešní cesty a podobně jako technologie Solar Roadways vytváří energii ze slunce. První takový úsek silnice se otevřel na konci loňského roku v Normandii. Hlavní nevýhodou futuristického projektu je zatím vyšší cena: kilometr silnice stál přes pět milionů dolarů.

Obří čističky vzduchu

jarvis_593f1495498e9b936bc8e558.jpeg
Ilustrace: Kateřina Bažantová

Vypadá jako obří houba, která se svým kloboukem naklání nad domy a ulice. Čističky vzduchu, které budou běžnou součástí megapolí, mohou vypadat i jako zmrzliny v kornoutu, jež budou čnít nad ostatní budovy. Už dnes je dýchání čistého vzduchu ve světových velkoměstech stále větším luxusem a dovážené plechovky s čerstvým vzduchem z kanadské přírody jsou v Číně smutnou realitou.

S tím, jak bude ve městech přibývat lidí a dopravy (pokud se rychle neprosadí alternativní řešení), bude i znečištění ovzduší stále větším problémem. Vidět modré nebe bude luxus, za který si zaplatíme. Vyřešit by to mohly ale obrovské čističky, stavby, jež budou "dýchat" špinavý vzduch.

Návrhů, jak mohou vypadat, existují už dnes desítky. Ruský architekt Alexej Umarov například navrhl "HyperFilter mrakodrap", který připomíná obří zmrzlinu v kornoutu. Je vytvořený z propracovaného skeletonu, který je protkaný dlouhými trubkami s filtry. Ty do sebe natahují okolní vzduch, čistí jej a chladí. Zatímco oxid uhličitý a další nebezpečné sloučeniny skončí v zásobnících uvnitř budovy, z filtrů se do okolí vypustí čistý vzduch. Špatné částice se podle Umarovova návrhu budou v čističce ukládat a půjdou využít třeba v chemickém průmyslu.

Ačkoliv jeho mrakodrap vypadá podobně jako jiné výškové stavby, není uvnitř ani jeden byt nebo kancelář − jedná se výhradně o čističku. "Když čtu zprávy o lidech, kteří prodávají kyslíkové bomby v čínských městech, tak si myslím, že už někdy kolem roku 2025 by se mohl můj projekt převést do reality," řekl Umarov v nedávném rozhovoru pro BBC. Technicky to podle něj není problém už dnes.