"Během letošního léta jsem hodně cestoval. Na letišti jsem trávil spoustu času. Je to zvláštní místo. Absolutně anonymní, lidé se identifikují pouze kódy a čísly. Je naprosto bez soukromí. Proskenují vás i vaše zavazadla až do morku kostí. Potáte spoustu identit. Od staršího pána v béžovém trenčkotu, dělníků, kteří doplňují palivo do letadel, až po kontrolu zavazadel v latexových rukavicích a kravatách. Šedá neutrální hala letiště do sebe pohltí spoustu lidí a příběhů, které se v ní ale zvláštně modifikují a potkávají se mezi sebou," popisuje svoji inspiraci sám návrhář a stále ještě student Univerzity ve Zlíně Jan Černý.

Jeho (opět výhradně pánské) modely proto evokovaly kožené sedačky v letadlech, bleached denim parafrázoval sken zavazadel, dvě bundy sepnuté k sobě připomněly zoufalství, když zjistíme, že nemáme místo v příručním kufru. Kulturu letiště ale mladému návrháři připomínají i obrazy létajících čarodejnic od Goyi ve spojení se slogany, anebo obyčejné údržbářské šusťákovky. 

Aby celkový dojem dotvořil, jakmile show skončila, rozestavil Jan Černý své modely na volné prostranství před stadionem na Štvanici, kde pak přímo mezi nimi procházel dav lidí - stejně jako na letišti.