Nikdo mu neřekne jinak než Lino. Protože ve světě módy je jen jeden. Vystihuje ho slovo "sprezzatura". Nepřeložitelný pojem popisuje onu přirozenou nonšalantnost a nedbalou eleganci, kterou ovládá on, hrstka Italů a Francouzů a pak už nikdo.

V Miláně prší a je lezavá zima. Via Antonio Scarpa je nenápadná, daleko od centra a vůbec to tu vypadá, že tu tak trochu "chcípl pes". Obchod Al Bazar označují zvenku zelené markýzy, vevnitř čeká muž, který si podmanil miliony lidí na celém světě, aniž by uměl slovo anglicky. Tohle je jeho druhý domov a připomíná rozlehlé bludiště překypující od podlahy až ke stropu pánskými obleky, kravatami, kapesníčky, doplňky a všemožnými nezbytnostmi.

Všude jsou Linovy fotografie. Mladý Lino, současný Lino. Lino ve smokingu, Lino v kabátě, Lino v saku, Lino na dovolené. Jeho kancelář vypadá úplně stejně, jen je tmavší, a navíc tu stojí obrovské komody plné vzorků látek, z nichž Lino navrhuje a nechává šít vše, co prodává. Všechno má takovou patinu, že to tu s největší pravděpodobností vypadá stále jako v roce 1969, kdy Lino Ieluzzi obchod převzal a z obyčejného butiku prodávajícího džíny vybudoval Mekku pánské módy.

"Muž by měl být elegantní hlavně v nitru a zbytek je jednoduchý. Jestliže není elegantní uvnitř, může si na sebe vzít, co chce, a nebude nikdy vypadat dobře," rozkládá rukama usazený v ošoupaném koženém křesle a na zápěstí mu chrastí záplava korálkových náramků s retro hodinkami Nautilus od Patek Philippe.

Sám sobě reklamou

Celý svůj život zasvětil tomu, že šel ve stopách svého otce, který údajně nenosil nic jiného než na míru šité obleky, za které utrácel poslední peníze. "Pocházel z jihu Itálie, kde byla krejčovská tradice velmi silná. Celá naše rodina si potrpěla na staré zvyky a na pravidla oblékání. V neděli jsme se všichni museli převléct do svátečního," vzpomíná Lino. "Mou nejsilnější vzpomínkou na otce je okamžik, kdy se chystal jít k holiči a měl na sobě dvouřadové sako, bílou košili, kravatu a kapesníček."

Synovým poznávacím znamením se stal úsměv od ucha k uchu, dvouřadové sako, kravata s vyšitou sedmičkou a monkstrapy s jednou rozepnutou přezkou. Přitom jeho dokonale sladěný look prý vůbec není promyšlený. "Přezku nechávám rozepnutou − boty se mi tak pohodlněji nazouvají. Začal jsem nosit kratší nohavice, protože jsem chtěl ukázat svoje boty, a kratší rukávy, abych upozornil na svoje hodinky. Lidé si toho všimli a stal se z toho trend," vysvětluje, jak se zrodil jeho unikátní módní styl, který začaly kopírovat i velké módní značky. Stejně tak je to i v případě jeho zamilovaných dvouřadových sak, jež se i díky němu opět dostala do módy. "Jsou mi příjemnější, cítím se v nich oblečenější. Lidi je znovu chtějí, protože je to pro ně něco nového, něco, co v šatníku neměli. Jen je teď děláme v užším střihu." Za dlouholeté šíření dobrého jména italského stylu si dokonce vysloužil čestné uznání od premiéra Silvia Berlusconiho, které mu teď visí v kanceláři na stěně.

Umění sprezzatury začal cvičit již jako teenager. Starší fotografie ho zobrazují jako šviháka s rozšafně rozepnutou košilí odhalující hruď a s šátkem kolem hlavy. Když převzal Al Bazar, ve kterém předtím pracoval, uvědomil si, že nejlepší reklamou na oblečení, které navrhuje a prodává, je on sám. Oblíbené vycházky do slavných milánských klubů a restaurací se tak staly jeho celoživotní marketingovou kampaní. "Ani nevím, kolik mám obleků. Nepočítám to. Převlékám se ale i několikrát denně, pokud je to potřeba. Žádný muž by neměl mít jen dva obleky a ty nosit pořád dokola. Musíte jich mít více, abyste měli z čeho vybírat," tvrdí.

Být jako Lino aneb Tipy módního guru

1. Nikdy nenosím černou. Pouze s výjimkou smokingu. V naší rodině byla tato barva vyhrazena pouze pro pohřby a další smutné události, takže ve mně dodnes vyvolává nepříjemné pocity.

2. Nesnažím se vypadat dokonale. Žádný člověk není uvnitř bezchybný, tak proč by tak měl vypadat navenek? Kravatu si vážu vždy bez zrcadla, uzel pak vypadá přirozeněji. Nechávám si také rozepnutý vnitřní knoflík u dvouřadového saka, protože to působí ležérněji. Moje saka jsou měkká, bez podšívky, takže jsou pohodlná skoro jako svetr.  

3. Nehledím na pravidla. Nosím proužky s kostkami a líbí se mi to. Knoflíky u saka si zapínám, jak zrovna potřebuji a jak je mi to pohodlné. Jediná pravidla, kterých se držím, jsou zásady předepsaného dress codu.  

4. Nekupuji si nic, co by mělo umělou patinu. Věci vypadají přece mnohem lépe, když si je onosíte a trochu zničíte sami. Pak s vámi dokonale splynou a jsou součástí vaší osobnosti. Na druhou stranu, skutečný gentleman se o svoje věci musí umět řádně starat. Čistit si své vlastní boty by mělo být pro muže potěšením.  

5. Není pravda, že skvěle budete vypadat jen v šatech na míru. Zakázková výroba je určená hlavně pro lidi s abnormálními postavami, například s příliš širokými rameny. Mnohem více než na tom, jak oblečení vznikne, záleží na střihu a proporcích.  

6. Místo košile často nosím polotričko s dlouhými rukávy. V kombinaci se sakem to dodá outfitu uvolněnější a sportovnější nádech.  

7. Nepřemýšlím nad tím. Žádný muž nevypadá elegantně, pokud je vidět, že se příliš snažil. Extrém nesluší nikomu.

Zatímco počet jeho klientů narůstal, Lino zůstával stále stejný. Pak jeho stylu a charismatu propadli Japonci a k mezinárodní slávě mu pomohl slavný bloger Scott Schuman, který ho začal fotit pro svůj blog The Sartorialist. S rostoucím zájmem o pánskou módu a počtem blogerů navštěvujících florentský veletrh pánské módy Pitti Uomo zaplavil rozesmátý a pózující Lino Ieluzzi internet a sociální sítě. "Mladí lidé jsou hladoví po nových věcech. Nechtějí už nosit pořád dokola jen džíny a tričko. Hledají alternativy. Na téhle době je skvělé, že si můžete najít spoustu vzorů, u nichž se můžete inspirovat a oblékat se jako oni," vysvětluje si svou popularitu muž, který vždy obdivoval styl oblékání italského podnikatele Gianniho Agnelliho či amerického návrháře Ralpha Laurena.

Síla sítí

Díky Instagramu a módním blogům se z Lina stal ambasador milánského stylu, skutečné dolce vity. Mužů, kteří chtějí vypadat jako on, řádově přibylo a italský módeman toho umí řádně využít. "Každý den mi na Instagramu píší zákazníci. Chtějí radu, pochválit nebo rovnou nakoupit. To obchodu výrazně prospělo. Dobře se prodávají dvouřadová saka a boty, ale naším bestsellerem jsou určitě kravaty," popisuje. Kravatu od Lina poznáte na první pohled. Začalo to vlastně jako vtípek. Lino se narodil 7. října (v jakém roce to přesně bylo, si taktně nechává pro sebe) a sedmička je jeho šťastné číslo. Jednou si tak nechal sám sobě pro štěstí vyšít číslovku na kravatu. "Lidem se to líbilo, chodili za mnou a ptali se mě, jestli se to dá koupit a že bych to měl určitě začít prodávat. Postupem času se z toho stala značka sama o sobě," přibližuje okolnosti vzniku jednoho z nejžádanějších pánských doplňků.

Jeho popularita v Asii dosáhla takové úrovně, že otevřel další obchody v Jižní Koreji a v Japonsku. "Není to tak jednoduché. Zákazníci očekávají, že mě tam potkají a budu se jim věnovat. Ale to samozřejmě nejde. Jezdím tam jen jednou za čas. Milánský obchod si mohu dovolit opustit jen zřídka. Každý, kdo sem přijde, mě tu chce potkat a chce, abych se mu osobně věnoval. Pokud mě tu nenajdou, odcházejí často zklamaní a nic si nekoupí," odhaluje odvrácenou stranu slávy. Polovinu jeho zákazníků v Miláně již tak tvoří cizinci, kteří jsou za jeho radami ochotní speciálně přicestovat.

Pozornost si Lino umí náležitě užívat. Lidé ho zastavují na ulici − Italové i turisté z celého světa − a on jim ochotně zapózuje se vztyčeným palcem. Na popularitu si prý už zvykl. "Víte, oni za mnou jezdili japonští a američtí novináři již v 80. letech a to mě hodně zviditelnilo. Jen se tehdy nedělala selfíčka," usmívá se.

Málokdo z jeho zákazníků má nicméně odvahu plně kopírovat styl svého vzoru a Lino je ani nenutí do ničeho, v čem by se necítili dobře. "Nevytvářím ze svých zákazníků své kopie. Řada lidí se necítí v mých oblíbených dvouřadových sakách s kostkami či vzorem kohoutí stopy, ale vezmou si je třeba v jim bližší jednořadové variantě. Já mám vzory hodně rád, ale chápu, že pro spoustu lidí jsou už moc výrazné," přiznává. I jeho nejoddanější klienti jsou podle něj mnohem opatrnější než ženy, které se častěji nebojí zkoušet nové věci. Pánský zákazník se podle Lina mnohem více obává toho, že si o něm lidé budou za zády šuškat, že nevypadá dobře. A tak se obléká do stále stejných věcí. Pokud se muž, jenž dlouhá léta nosil šedou a tmavě modrou, najednou začne oblékat do výrazných barev a vzorů, je podle Lina jistá jedna věc. "Buď má novou přítelkyni, novou ženu, nebo si našel mladou milenku," culí se a jde si v doprovodu zlatého labradora Tommyho před obchod zakouřit.