Ze sklárny Bomma do pařížského Palais de Tokyo je to dlouhých 1131 kilometrů. Část cesty musíte urazit po rozmlácené D1, takže se to zdá být ještě dál. Přesto mají tato dvě místa k sobě velmi blízko. Francouzský módní dům Chanel v pařížském paláci na začátku července, jen pár hodin po své přehlídce haute couture, slavnostně představil nový parfém Gabrielle. Hlavní hvězdou večera nebyl ani Pharrell Williams, jenž na večírku dělal dýdžeje, ani tvář značky Kristen Stewartová, ale obrovský křišťálový flakon plný zlatavého parfému. Majstrštyk sklárny Bomma ze Světlé nad Sázavou. Jak tento unikát vzniká?

Když se řekne český křišťál, většina lidí si vybaví bohatě broušené sklo, které se dodnes najde v každé české domácnosti. Image tradičního českého křišťálu se snaží omladit mimo jiné i v Bommě. Nová továrna se postavila v roce 2012 a patří k nejmodernějším v Evropě. Základním materiálem zůstal křišťál, ale jeho podoba se zásadně změnila. Své kolekce tu již navrhovali uznávaní designéři jako Michal Froněk a Jan Němeček ze studia Olgoj Chorchoj − bývalí kreativní ředitelé Bommy −, ale i František Vízner, Maxim Velčovský, Rony Plesl či Arik Levy.

Senzací se pak stala i nově uvedená svítidla připomínající jednou zmačkanou skleněnou bublinu a podruhé kapku svázanou koženými řemínky. Minimalistický lustr Tim vážící třicet kilo jde na odbyt tak rychle, že je tu nestíhají ani foukat. V létě se navíc novými kreativními řediteli značky stali mladí návrháři Jakub Pollág a Václav Mlynář ze studia deFORM. Ti po pražské UMPRUM studovali na Royal College of Arts v Londýně, jsou též absolutními vítězi posledního ročníku cen Czech Grand Design (kde Bomma zvítězila v kategorii Výrobce roku) a očekávání od nich je veliké.

Přírodě navzdory

Obrovitá sklářská pec má na sobě velkými tiskacími písmeny napsáno "Klára". "Tak se jmenuje dcera jednoho ze zakladatelů sklárny Jiřího Trtíka," vysvětluje ředitel výroby Aleš Slezák. V peci se za teploty až 1450 stupňů Celsia taví skleněná hmota s příměsí olova. Ve zdejším křišťálu je ho vysokých 24 procent. "Díky obsahu olova má sklo vysoký index lomu, takže sklo je pak čiré a krásně září," dodává Slezák. Pec jede nepřetržitě, denně z ní vyteče šest tun křišťálu. Krmí nejen automatickou linku pro výrobu lisovaných výrobků, ale i pracoviště ruční výroby, ve sklářské hantýrce zvané verkštat. Tady vznikají i rozměrné flakony pro Chanel.

Vyrábějí je tu ve dvou velikostech − menších 20x20x7 centimetrů a obřích 40x40x14 centimetrů. Francouzská značka si je objednala u Bommy, protože jsou jediní, kteří taková skleněná monstra dokážou v požadované kvalitě vytvořit. Flakony pro Chanel nejsou zdaleka první ani jediná zakázka od věhlasných luxusních značek, již Bomma díky svému unikátnímu know-how získala. Spolupracovala již s Diorem, automobilkou Aston Martin či porcelánkou Rosenthal.

U stanoviště pro ruční výrobu stojí tři chlapi v červených tričkách a právě se chystají pokořit fyzikální zákony a vyfouknout obří parfémový flakon, který je větší než krabice od lyžařských bot. Oranžově zářící válec rozžhavené hmoty váží na sklářské píšťale přes dvacet kilo a tři skláři s ním mají co dělat, aby ho přenesli do přihřívací pece zvané truml a dostali na požadovanou teplotu, kdy sklo bude krásně poddajné. "Když se znásilňuje příroda, je to vždycky problém. Při foukání skla vznikají kulaté tvary, ale my potřebujeme hranatý produkt s obdélníkovou základnou. Hrozí, že se sklo při takovém procesu neúnosně ztenčí v rozích, třeba i jen na pár milimetrů. Proto je to tak náročné," dodává Slezák. I kvůli abnormální velikosti, nezvyklému tvaru a vysokým nárokům Chanelu na kvalitu provází výrobu flakonů vysoká "zmetkovitost". "Ze začátku to bylo až 90 procent. Buď se něco pokazilo při foukání, při chladnutí nebo při broušení. Normálně je přitom podíl nepovedených kusů kolem třiceti procent," přibližuje Slezák.

Na druhý pokus

Po nahřátí sklářské hmoty na požadovanou teplotu nastává čas na klasické foukání, kdy na konci píšťaly vznikne obrovská lesklá bublina. Tu je pak potřeba "splácnout" na podložce a za vydatné pomoci všech přítomných sklářů a pomocníka zadáka nacpat do připravené rozpálené hranaté formy. První pokus nevychází, forma se dovřela špatně, a tak "zmetek" putuje do plechové bedny s vodou. Rychle chladnoucí sklo po chvíli hlasitě pukne a rozpadne se na stovky kusů.

Začíná nám být horko a jsme nervózní. Z toho, že se to sklářům třeba nepovede a my výrobu neuvidíme, z toho, že se někdo zraní nebo že se sklo na píšťale zdeformuje. "Když jsou v létě velká horka, může tu u pece být až padesát stupňů. V některých sklárnách se ještě pořád pije slabší sedmistupňové pivo, ale tady to mají chlapi zakázané. Přece jen to v sobě nějaký alkohol má. Ale mají venku bazének, kam se případně mohou jít zchladit," prozrazuje nám šéf výroby.

Druhý pokus už je úspěšný a polotovar flakonu vyproštěný z formy a uloupnutý z píšťaly odnáší zadák ve fotogenickém ochranném obleku do speciální pece − tamprovny, kde bude pomalu a řízeně chladnout dvanáct hodin. "Celý proces výroby od foukání přes řadu rafinačních operací až po balení do krabice u velkých flakonů trvá tak čtrnáct dní," odhaduje Slezák.

Skleněné polotovary je po vychladnutí potřeba zbavit nevzhledné horní části, která byla při foukání přilepená k píšťale. "Říkáme tomu kopna," prozrazuje zdejší huťmistr Jiří Huss a společně sledujeme, jak se ve speciální "budce" vršek láhve ořízne diamantovým hrotem a pak pomocí malého plamínku mířícího do vzniklé rýhy zbaví ošklivé "čepice". Výsledkem je čistý řez a něco, co už opravdu připomíná základ dokonalého flakonu. Na dalších stanovištích se musí místo řezu zbrousit. "Brousí se celkem pětkrát, než se výrobek dostane do požadované kvality a lesku. Posléze se znovu opravují drobné vady, které mohly vzniknout právě během broušení, drobné škrábance od písku či brusné pasty," dodává Huss. Jak se postupně vzdalujeme od "špinavé" a rozžhavené pece a přesouváme se do zadní části továrny, klesá teplota vzduchu a stoupá počet žen, jejichž cit pro detail je právě tady potřeba.

Dokonale vyleštěný a připravený základ flakonu pak získává svou finální podobu ve vedlejší budově, kde se pod modře zářícími UV lampami přilepí horní víko s hrdlem uzávěru. Pak už může putovat do krabice a vydat se na cestu do Paříže.