Mělo by to vypadat, jako když jste v zahradě, kde se nemůžete vynadívat na tu spoustu barev a tvarů, říká návrhářka Zuzana Kubíčková o své nejnovější kolekci. Když si tahle mladá česká designérka představuje zahradu, můžete se spolehnout na to, že to bude mít k prvoplánové idylce daleko. Pod povrchem jejích kolekcí vždy bublá něco temného a zároveň přitažlivého. V souladu s touto filozofií si svou vysněnou zahradu umístila na vrchol Hotelu International, dlouhá léta nenáviděné budovy s bizarním příběhem, která je stejně krásná jako ošklivá.

Zapadá slunce, odráží se v nástěnné květinové mozaice podle návrhu Maxe Švabinského, zlatě září nejen zábradlí, ale i blýskající se okna paneláků Jižního Města na obzoru a travertinové schodiště dostává medový nádech. Zimní zahrada ve čtrnáctém patře Internationalu zůstává za normálních okolností běžným návštěvníkům skrytá. Teď se tu pomalu schází návštěvníci Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku a v zákulisí panuje čilý ruch.

Když v 50. letech tehdejší ministr obrany Alexej Čepička zavelel ke stavbě monumentální budovy, snil o tom, že se v těchto exkluzivních prostorách jednou ubytuje samotný generalissimus Stalin. Dějiny ale rozhodly jinak a nyní tu místo komunistických pohlavárů pobíhají polonahé modelky se sponkami ve vlasech. Uprostřed všeho toho shonu stojí mladá návrhářka s čerstvě zkrácenými zrzavými vlasy a navléká do jehly karmínově rudou nit. Ruka se jí netřese, byť do začátku živě přenášené přehlídky zbývá jen pár minut. Dopředu mě upozorňovala, že je vždy před začátkem své přehlídky nerudná. "Jsem hrozně nervózní, ono to není vidět?" ptá se překvapeně.

Krajkové království

"To je, jako když krystalizuje sůl. Nápady se na sebe nabalují a vše se rodí postupně," popisuje vznik svých kolekcí. "Někdy se mi o tom zdají sny − vidím nějaké krásné šaty, ale když se probudím, už nevím, jak vypadaly." Sedíme v jejím ateliéru na Vinohradech, do začátku pražského týdne módy zbývají tři týdny. Ve vedlejší místnosti stojí v rohu masivní zelená kachlová kamna ozdobená nalepenou oranžovou pusinkou a štendry s předchozí kolekcí, kterou předvedla v březnu v rámci pražského týdne módy také v netradičních prostorách, v podzemním sále Grand Hotelu Bohemia. Za první republiky se tam k nezávazné zábavě scházela společenská smetánka. Zuzana svou přehlídku nejprve začala burleskním intrem v podání její dlouholeté kamarádky Terézie Bělčákové alias Miss Cool Cat, následně nechala rozdunět temný soundtrack od kapely Adrian H & The Wounds a mezi nedočkavé publikum vyslala modelky v latexových kuklách, průsvitných šatech a síťovaných punčocháčích. Erotické dusno se dalo krájet.

Teď se v jejím ateliéru místo těžkých vlněných látek a umělé kůže nachází úplně jiný materiál. "Tohle je asi ta nejnáročnější a nejnákladnější kolekce, kterou jsem zatím dělala," říká a jednu po druhé rozbaluje role s látkami. Je mezi nimi bohatá temně červená krajka, těžké oranžové hedvábí s motivy květin obsypaných včelami, zlatá metalická krajka s výšivkou, krémová krajka posetá tisíci flitrů. Jedna krásnější než druhá, čemuž odpovídá i cena. "Začíná to od dvou tisíc korun za metr," špitne návrhářka. Křehké materiály si navíc žádají stovky hodin jemné ruční práce. Cena večerních šatů i proto začíná na padesáti tisících korunách. V kolekci, již nazvala Secret Garden, je takových modelů celkem jednadvacet.

Většina látek pochází z Itálie a ty nejpřepychovější z rodinné firmy Ricamificio Paolo, sídlící nedaleko Milána. Právě na propracovaných materiálech jinak střihově jednoduchá kolekce stojí. "Narazila jsem na ně náhodou na veletrhu Première Vision v Paříži. Jejich látky mi padly do oka hned na první pohled a překvapilo mě, jak jsou milí a vstřícní, protože se s tím často jako malá, nezávislá návrhářka příliš nesetkávám," popisuje první setkání s výrobcem, s nímž spolupracuje již tři sezony.

Ricamificio znamená v italštině výšivka a právě v ní patří tato firma vedená Paolem Casolem Ginellim k nejlepším. Dodává látky módním domům, jako jsou Dior, Chloé, Burberry či Miu Miu. "Můj otec před více než třiceti lety vyrazil do Švýcarska, kde se tradičně vyrábí krajka typu guipure. Bylo mu tehdy dvacet let a s finanční pomocí našeho dědy, který byl řezník, si odtamtud přivezl první dva stroje," vypráví o začátcích společnosti dcera majitele Anna Ginelliová, když spolu hovoříme po telefonu. Dnes má Ricamificio Paolo strojů čtrnáct a k tomu 45 specialistů na výšivky. Ti navrhují designy, seřizují stroje a následně ručně opravují chyby a nedostatky tam, kde zklamala technika, zlomila se jehla či přetrhla nit. Ročně tak ve "výšivkárně" vyrobí 700 tisíc metrů látek.

Kromě vlastních kolekcí, z nichž si vybírala propracované květinové motivy i Zuzana Kubíčková, je firma schopná splnit v podstatě jakékoliv přání velkých značek. "Naší nejnáročnější zakázkou byl asi projekt pro Louis Vuitton. Měli jsme do sešívaných kůží různých textur laserem vyřezávat hadí motivy. Jen nastavit stroj tak, aby si poradil s různými tloušťkami materiálu a nedělal chyby, byl oříšek, ale naučili jsme se přitom spoustu věcí," dodává Anna.

Návrhářka Zuzana Kubíčková je jejich jediným zákazníkem z Česka a spolupráci s ní si Italové pochvalují. "Má moderní a originální styl, takže si vybírá látky, po kterých by se ostatní báli sáhnout," zamýšlí se Anna. "S nezávislými návrháři se pracuje snadněji, protože spolu můžeme komunikovat napřímo. Oproti tomu u velkých značek vlastně nemluvíte se samotným návrhářem, ale s jeho zástupci v různých odděleních, a tak se někdy situace komplikuje," dodává.

Cesta světem

Jestli v něčem Kubíčková vždy vynikala, pak to byly dvě věci − volba neobvyklých materiálů a dvojznačnost. Jejím poznávacím znamením se stalo balancování na hraně mezi nositelnou módou a koketním negližé, provokativní lascivností a uhlazenou elegancí. "Baví mě nejednoznačnost. Nemám ráda škatulky," podotýká. "Když jsem si sama dělala test osobnosti, vyšlo mi, že jsem melancholik a cholerik v jednom," krčí rameny.

Vždycky ji zajímaly dobové a divadelní kostýmy, v dětství obdivovala načančané princezny z pohádek a samozřejmě Angeliku. První návrhářské zkušenosti získala na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, v devatenácti přesídlila do Prahy na UMPRUM.

Když byla během studií na stáži v Paříži, dostala za úkol zpracovat kolekci na motivy módy první poloviny 19. století. "Vybrala jsem si módu empirovou, lehoučkou, mušelínovou. Už tehdy jsem se hodně inspirovala dobovým spodním prádlem. Po bazarech a starožitnictvích jsem nakupovala staré krajky a knoflíky, za pomoci zapalovače vytvářela vlastní látku, která se teplem různě scvrkávala," vzpomíná a listuje pečlivě vypracovaným "katalogem" s nákresy a vzorky látek. Na Islandu se zase naučila přemýšlet v barvách, odskočila si i do ateliéru šperku, kde jí učarovalo paličkování a vytvářela textilní šperky − krajkové zámotky ukrývající perly. A konečně v Itálii se seznámila s fotografem Karlem Losenickým a stylistkou Cori Amentou, se kterými dlouhodobě spolupracuje. I tím, že se nebojí vzdát se části kreativního procesu, mezi českými návrháři vybočuje.

Po studiích si přivydělávala jako prodejní asistentka v butiku s luxusním prádlem Agent Provocateur, kde se mohla dál nechat inspirovat hrou na zlobivé holky v sofistikovaném balení a také získávat první zkušenosti s tím, jak vyhovět náročným zákaznicím. Zároveň se tu potkala s již zmíněnou burleskní tanečnicí Miss Cool Cat, jíž později začala šít kostýmy pro její vystoupení. Splnila si tak svůj sen o tvorbě kostýmů, byť ke klasickému divadlu to má přece jen trochu daleko.

"Aby to člověk dělal rád, musí se taky trochu bavit, a ne že se zasekne jako gramofon. Musím mít pocit, že se posunuji vždy alespoň o krok kupředu," říká, zatímco balí vzácné materiály zpět do úhledných rolí. Její kolekce inspirovaná zahradou je pro ni velkým krokem kupředu, důkazem, že nasbírala dostatek zkušeností se zpracováním křehkých materiálů při své zakázkové práci.

Přehlídka ve věži vysoko nad Prahou začíná. Hraje poetická hudba, dívky mají ve vlasech vetknuté orchideje a hedvábí, krajky a samet zároveň zakrývají i odhalují jejich těla. Jen jakoby mimochodem mají místo něžných sandálků na nohách kozačky v odstínu dráždivé červené. Jako připomínku, že i tyhle romantické víly mají ďábla v těle.

Asistent fotografky: Šimon Gut; Vlasy: KEVIN.MURPHY; Makeup: Douglas; Produkce: Radovan Jelínek, Indep; Modelky: Jana Tvrdíková, Leontýna Šiřinová, Barbora Řiháková, Alina Dementieva