Bylo to někdy v listopadu roku 1926, když se Fred Horowitz, úspěšný, vlivný a patřičně tvrdý advokát z Los Angeles, zastavil na úbočí kopce nad městem, pár kroků od prašné cesty nazvané honosně Marmont Lane, a podíval se dolů, na rostoucí metropoli pod ním. Pak na moře v dálce a na hřbety tmavých hor na obzoru. Musel to být úžasný pohled. Úbočí, na němž stál, bylo až na pár roztroušených domů a jedno rušné staveniště obydlené jen plevelem a suchou trávou. Horowitz vytáhl z kapsy fotografii. Podržel ji v natažené ruce proti svahu kopce, přimhouřil oči a pak nadšeně vykřikl: "Jo!" Slečna Florence Deanová, která stála opodál, se usmála. Pozemek, na němž stáli, jí patřil. A tehdy už věděla, že pan advokát tenhle plácek na kopci koupí.

Fred Horowitz měl plán. Sledoval, jak se jeho město stává světovým centrem nového průmyslového odvětví − filmu. Hollywood právě zažil nejúspěšnější rok ve své mladé historii a přitahoval herce, investory a tvůrčí talenty z celého světa. Ti všichni potřebují někde bydlet. Pro ty slavnější a bohatší Horowitz postaví rezidenci s luxusními apartmány, která bude napodobeninou Château d'Amboise, renesančního zámku na Loiře a impozantního sídla francouzských králů. Pan Horowitz jel kvůli němu až do Francie, kde si ho vyfotil. Právě tuhle fotku poměřoval v natažené ruce s tvarem úbočí a v duchu si představoval, jak by taková budova sedla na pozemek slečny Deanové.