Při loňských průzkumech trhu měli Češi odpovědět na otázku, jaké značky domácích spotřebičů znají. Devadesát šest procent dotázaných spontánně na prvním místě uvedlo jméno ETA. Další průzkumy dokládají, že alespoň jeden výrobek ETA vlastní v průměru každá česká domácnost a že celkově si na trhu s domácími spotřebiči značka drží téměř čtrnáctiprocentní podíl.

Ještě úctyhodněji se tento výkon jeví, když uvážíme, jaká firma jej dosáhla: společnost s šestašedesátiletou historií, která má dny své největší slávy v padesátých letech dávno za sebou, z Východu je tepaná levnou asijskou konkurencí a ze Západu na ni dotěrně tlačí nápor bohatých nadnárodních značek, na něž byli Češi po čtyřiceti letech komunistického trhu-netrhu natěšení.

"Už na samém začátku se Etě podařilo vytvořit něco, co dnes známe pod pojmem firemní identita," říká Jana Pauly, kurátorka sekce průmyslového designu Národního technického muzea v Praze. "I když slovo designér u nás v padesátých letech ještě nikdo ani neznal, tehdejší průmysloví výtvarníci rodící se Ety vtiskli jejím výrobkům tak osobité a zdařilé tvary, že se tyto české spotřebiče staly těmi nejlepšími v celém tehdejším východním bloku. Eta byla vždy svá a spojovala se s ní jakási stavovská čest. Proto ji i dnes Češi kupují, je to určitý projev patriotismu."

ETA tehdy a dnes

<< první < předchozí | další > poslední >>

eta_odstavnovac_314x367_.jpg


eta_odstavnovac_314x367_.jpg
eta_odstavnovac_314x367_.jpg
eta_tycovy_mixer_74x367_.jpg
eta_tycovy_mixer_74x367_.jpg
eta_hnusna_konvice_268x367_.jpg
eta_hnusna_konvice_268x367_.jpg
eta_fencl_245x367_.jpg
eta_fencl_245x367_.jpg
eta_01._n_vod_elektropraga_196x367_.jpg
eta_01._n_vod_elektropraga_196x367_.jpg
eta_ETADiola_550x367_.jpg
eta_ETADiola_550x367_.jpg
eta_12B.Pluto-reklam_165x367_.jpg
eta_12B.Pluto-reklam_165x367_.jpg
eta_eta_377590020_550x367_.jpg
eta_eta_377590020_550x367_.jpg
eta_20._vys.ETA_425_266x367_.jpg
eta_20._vys.ETA_425_266x367_.jpg
eta_ETA_Manus_255x367_.jpg
eta_ETA_Manus_255x367_.jpg
eta_nobel_276x367_.jpg
eta_nobel_276x367_.jpg
 
  Celkem nalezeno: 1.
 
 Zobrazuji: 1 - 1.  
 

Štěstí na talenty

Příběh Ety začal vlastně docela nenápadně. Do městečka Hlinsko poblíž Chrudimi v roce 1943, v době vrcholící světové války, přišel činorodý pražský podnikatel Jan Prošvic a založil tu Elektrotechnickou akciovou společnost ESA.

První spotřebič, který sjel z pásů jeho hlinecké fabriky, byla elektrická žehlička. V té době ještě nikdo nemohl tušit, že jde skoro o symbolický okamžik. Právě žehlička se později stala výrobkem, který se zapsal do poválečných dějin československého průmyslového designu palcovým písmem.

Na začátku padesátých let byla hlinecká ESA znárodněna a stala se součástí koncernu Elektro-Praga. Manažeři pověření řízením podniku začali usilovně přemýšlet, co s firmou dál, až si nakonec zavolali posilu z pražské Kovotechny. Ta ze svého tehdejšího oddělení pro řešení tvarů vyslala šestičlenný tým designérů vedený mladým architektem Stanislavem Lachmanem.

"Pro všechny podniky, jež režim po válce znárodnil, bylo nutné vymyslet nový sortiment - takový, který by jak technicky, tak vizuálně odpovídal standardům nové moderní doby," říká Jana Pauly. "Pražská Kovotechna navrhovala i pro hlinecký podnik a Stanislav Lachman, absolvent pražské UMPRUM, dokázal nejen vnímat potřeby konstruktérů, ale znal zároveň trendy i nové směry světového designu a uměl je přenést na konkrétní výrobek."

Například známé čtvercové elektrické zástrčky z bílého plastu, které se tehdy instalovaly snad do všech interiérů a používají se dodnes, jsou původně Lachmanovým návrhem. "Lachmanovi se podařilo pro výrobky z Hlinska vytvořit silný tým zapálených výtvarníků," říká Pauly. "Pozoruhodné je, že ačkoliv nemohli vyjíždět na zahraniční výstavy a veletrhy, dokázali navrhovat design, který svou kvalitou mohl konkurovat světovým značkám, jako byly Braun, Bosch a podobně."

Nejvýznamnější a v té době nevídaná však byla snaha hlineckých designérů vytvořit komplexní tvář celé značky - tedy nejen tvar výrobků, ale také grafiku nabídkových katalogů, návodů na použití i vzhled obalů. Dokonce se snažili prosadit novou reklamní fotografii výrobků. V Americe se takový postup začal uplatňovat už po světové krizi ve třicátých letech, protože firmám pomáhal odlišit se od ostatních, a lépe tak obstát v konkurenčním boji.

Lachman a jeho tým čerpali pro své návrhy inspiraci z fotografií výstav nebo z výrobků, které se občas do tehdejšího Československa dostaly. Od počátku padesátých let svět zalila módní vlna organických, oblých až biomorfních tvarů, což se ještě víc než ve spotřebním průmyslu projevilo například u nábytku a automobilů, a design spotřebičů hlineckého podniku tento trend odrážel.

Zlaté časy designu

Že Lachman a jeho tým nakukovali za hranice Československa, neznamenalo, že by pouze kopírovali zahraniční návrhy. Přijali základní koncept výrobku, který pak doplnili o vlastní prvky a barvy, přičemž každý návrh promýšleli do nejmenšího detailu.

"Tehdejší podnik byl výjimečný v tom, že jeho designéři uplatňovali ve svých návrzích nezbytnou dávku nejen výtvarné kreativity, ale i ergonomie. Vyráběli tvary příjemné do ruky, jejich spotřebiče měly křivky, které neubližují, a byly to věci přátelské a dobře ovladatelné," popisuje Jana Pauly.

Dalším rysem Lachmanova designu byla barevnost produktů. Přestože jinde ve světě stále přetrvávaly tendence ze třicátých let, kdy se pro tehdejší "moderní emancipovanou ženu" vytvářela kuchyň ve stylu pracovna/laboratoř a vévodily jí sterilně bílé nebo šedé plasty, firma z Hlinska chrlila do světa domácí pomocníky, kteří hráli pestrými pastelovými barvami.

"Nezapomeňme, že to byla doba budovatelských let, kdy pracující žena přišla večer domů a rovnou se pustila do vaření, žehlení a úklidu. Veselé barvy spotřebičů jí měly dodat optimismu," konstatuje Pauly s úsměvem.

Padesátá léta znamenala pro firmu jedno z nejsilnějších období: Lachmanův tým designérů pracoval s obrovským nadšením a zápalem, konkurence na domácím trhu byla prakticky nulová a podnik vyvážel své věhlasné spotřebiče nejen do všech zemí východního bloku, ale například i do Rakouska či Francie.

Zlom přichází až v šedesátých letech. Podnik si registruje dnes už všeobecně známou značku ETA a kromě jména se mění i podoba jeho výrobků. Stanislav Lachman opouští jemné oblé křivky a v jeho skicách se místo toho objevují chladné a precizní přímky. Duch minimalismu poprvé dýchl z designu elektrické žehličky, v níž Lachman zcela opustil prověřený člunkový tvar a nechal mluvit strohou, kosodélníkovou geometrii. Lachmanova žehlička Eta 211 z konce šedesátých let je přelomovým dílem českého průmyslového designu elektrospotřebičů. Tvarově se ovšem vymykala natolik, že u konzervativních českých hospodyněk příliš neuspěla.

Nadcházející sedmdesátá a osmdesátá léta byla dobou, kdy Československo začalo za Západem technologicky zaostávat a stejně tak i někdejší slavná značka z Hlinska. O to větší zkouškou byla pro Etu doba počátku let devadesátých, kdy se s otevřením hranic začala do už samostatného Česka hrnout konkurence.

Na rozcestí

I když značka jako taková porevoluční dobu přežila, musela projít mnoha prudkými změnami. Ta první přišla s kuponovou privatizací, kdy Etu koupily privatizační fondy velkých bank. Od roku 2001 se majoritním vlastníkem stala firma Plastkov, jež vyrábí plastové součástky do aut, a určitou dobu se na jejich výrobě podílela i Eta. Ovšem jen co si obě firmy začaly na tuhle zvláštní symbiózu pomalu zvykat, zase se rozdělily na dvě samostatné divize. Svého dnešního vlastníka dostala Eta až před třemi lety, kdy ji koupila investiční skupina Benson Oak Capital.

Neustálé střídání na ředitelských postech a neucelený výrobní koncept firmě neprospívaly. Ukázalo se, že z kdysi pokrokové a inovativní společnosti se stal těžkopádný moloch, který jen těžko stačil tempu zahraniční konkurence.

"Eta na sebe nabalovala stále nové a nové produkty," říká Zdeněk Hašek, současný marketingový ředitel Ety. "Od spotřebičů do kuchyně se rozšířila i do oblastí, kde by ji nikdo nečekal, jako třeba elektrické nářadí, zahradnická technika, klimatizace a podobně. Portfolio výrobků strašně nabobtnalo, ale v těchto kategoriích nebyla právě úspěšná."

A tak se noví manažeři rozhodli vrátit zpátky ke kořenům a výrobkům, jimž tradiční značka vděčí za svůj úspěch. "Cítili jsme, že jestli můžeme být někde úspěšní, pak je to kategorie vysavačů, pekáren, šlehačů a podobně," říká Hašek.

Aby se jí podařilo vdechnout svým spotřebičům svěží moderní design, přistoupila Eta k tomu, co dělají velcí světoví výrobci: spolupracují s mladými talentovanými designéry a nechají je navrhovat celé produktové řady. Eta oslovila Zdenka Veverku, který už v době studií navrhoval například pro Škoda Auto nebo Ford a dnes vede ateliér produktového designu na univerzitě ve Zlíně.

Eta nechala Veverku navrhnout řady žehliček, vysavačů nebo kuchyňských robotů, a jak se ukázalo, na trhu jsou velmi úspěšné. "Spolupráce se značkou ETA je pro mě srdeční záležitost a zároveň velký úkol," říká dvorní designér značky. "Ve svých návrzích se snažím zaměřovat na jednotící prvky pro jasnou identifikaci značky a u jednotlivých produktů se snažím o neotřelé patenty pro zvýšení komfortnosti jejich užívání."

Tím zkrášlovací a omlazovací kúra Ety neskončila. Jako další krok následovala přestavba interiérů značkových prodejen, změnily se obaly výrobků, reklamní kampaně i plakáty, a především se Eta poprvé ve své historii rozhodla ke změně loga. Sympatické žlutobílé logo, pod nímž se značka poprvé představila loni, doplnil slogan: Tady je doma.

Když společně s novým vzhledem Eta sebevědomě oznámila, že do konce roku 2011 chce výrazně posílit svou pozici na českém i slovenském trhu a přes hospodářskou krizi plánuje zdvojnásobit své tržby ze současné jedné miliardy za rok na dvě, nebylo už pochyb o tom, že je Eta odhodlaná chytit druhý dech.

Zkouška charakteru

Idylický start však překazil incident, který na nové žlutobílé logo Ety vrhl stín pochyb, ale zároveň otestoval, jak vážně firma bere dědictví a dlouho budovanou důvěru. Loni v prosinci vyšlo najevo, že nový automat na kávu prodávaný s logem hlinecké firmy nápadně připomíná výrobek konkurenční švýcarské společnosti, která Etu ihned zažalovala kvůli plagiátorství. Ukázalo se ale, že chyba byla na straně asijské firmy, od níž Eta koupila výrobní práva.

"Tvrdili nám, že čínský výrobce má na design kávovaru exkluzivní práva, leč skutečnost byla jiná," říká generální ředitel Ety Tomáš Fencl. "Jakmile jsme zjistili, že jde o padělek, okamžitě jsme výrobek stáhli z trhu a všem pěti zákazníkům, kteří si jej stihli koupit, se Eta omluvila a nabídla vrácení peněz."

Šéfové hlinecké firmy doufají, že na skvělé pověsti značky tenhle škrábanec už brzy nebude ani vidět, a soustředí se na dolaďování image a designu Ety pro další roky a řešení dopadů světové hospodářské recese.

"I když nás krize zatím na kolena nesráží, pochopitelně ji cítíme. Takže pokud chceme i nadále obstát, musíme umět dobře a přesně zacílit," říká Zdeněk Hašek. Kromě mnoha marketingových změn nyní Etu čeká i další profilování designu výrobků, a jak Hašek prozradil, v úvahách je kromě jiného i design ve stylu retro. Na otázku, zda spotřebiče Eta jednou vykročí i do kategorie luxusních designových výrobků, zaznívá záporná odpověď.

"To je složité. Tyhle experimentální návrhy často nereflektují náklady na výrobu. Navíc na českém trhu vládne poměrně velká setrvačnost a většinový zákazník, na kterého Eta cílí především, je u nás spíše konzervativní," říká designér Veverka a jedním dechem dodává: "Pořád ale máme možnost řešit design Ety netradičně, přidat novou funkci nebo udělat neobvyklý detail, který zvýší konkurenční výhodu téhle české značky."