To poslední, co jsem si přál, bylo neladit s Lapo Elkannem. Ale stalo se.

Bylo pondělí půl desáté ráno. Schůzku jsme si domluvili v malinké kavárně na okraji továrního komplexu Ferrari v Maranellu. Když jsem vstoupil, zrovna se zakusoval do jednoho ze sendvičů z bílého italského chleba, co tak připomíná tence nakrájený polystyren. Okamžitě jsem vytušil, že se mám setkat právě s ním. Kromě faktu, že tam mimo nás a dvou žen nikdo jiný nebyl, hrála roli i jiná věc. Kdo jiný než člověk, který se pravidelně uchází o titul "nejlépe oblékaného muže na světě", by se do práce vydal v šarlatově červeném obleku od Rubinacciho?