To poslední, co jsem si přál, bylo neladit s Lapo Elkannem. Ale stalo se.

Bylo pondělí půl desáté ráno. Schůzku jsme si domluvili v malinké kavárně na okraji továrního komplexu Ferrari v Maranellu. Když jsem vstoupil, zrovna se zakusoval do jednoho ze sendvičů z bílého italského chleba, co tak připomíná tence nakrájený polystyren. Okamžitě jsem vytušil, že se mám setkat právě s ním. Kromě faktu, že tam mimo nás a dvou žen nikdo jiný nebyl, hrála roli i jiná věc. Kdo jiný než člověk, který se pravidelně uchází o titul "nejlépe oblékaného muže na světě", by se do práce vydal v šarlatově červeném obleku od Rubinacciho?

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.