Je na ní pořád něco holčičího. Když baletí v botách na útlých podpatcích mezi kočičími hlavami na mokrých milánských chodnících, když se rozpustile rozpovídá s číšníkem. Anebo když mi v mobilu ukazuje fotku svého psa Fidlíska, kterého si nedávno přivezla z útulku.

Uběhne minuta a je znát, že je v ní zároveň i něco vojensky drsného. Má ráda věci pod kontrolou. Rázně končí naše focení v dešti s tím, že "už je skutečně čas na espresso". Nebojí se říct ostře svůj názor. Dokonce se ráda přizná k tomu, že když je to potřeba, umí zakřičet.

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.