Émile-Maurice Hermes začal rozličné předměty sbírat už ve věku dvanácti let. Jeho sběratelskou vášeň odstartovala černá vycházková hůl. Od té doby shromažďoval všechny předměty, které určitým způsobem souvisejí s cestováním, sportem či jezdectvím. Muzeum tu je už od roku 1923 a za tu dobu se postupně rozrostlo do několika oddělených místností doslova napěchovaných exponáty. Nazývat toto místo muzeem je vlastně nepřesné. Spíše než o sbírku neživých předmětů se jedná o rezervoár nápadů a bohatě využívaný archiv, který pomáhá designérským týmům při navrhování kolekcí. Nejvzácnějším kouskem této sbírky je ale samotná kurátorka muzea, šarmantní dáma s kouzelně složitým jménem Ménéhould de Bazelaire. Neexistuje předmět, o kterém by nedokázala vyprávět alespoň pět minut, a je těžké si ji představit za zdmi muzea, ve světě napěchovaném moderními technologiemi. Jako by patřila k inventáři plnému loveckých knoflíků, starých houpacích koní a bizarních předmětů z 18. století, jako je například dalekohled, kterým se můžete dívat za roh. Pro muzeum pracuje již od roku 1986 a ráda o něm mluví jako o Alibabově jeskyni.