Trním zarostlá vila, která kdysi patřila lékaři, zeje prázdnotou už dvacet let. Přesto to v ní vypadá, jako by si pán domu jen narychlo vyběhl zařídit pár pochůzek a měl se co nevidět vrátit. Všechno zůstalo tak, jak to nechal. Ebenově černý klavír pořád drží noty k sonátě od Richarda Strausse, v pokojích se válejí neuklizené dětské hračky a telefonní záznamník v předsíni věrně čeká na zprávy, jež nikdy nepřijdou.