Mechanické životy

Švýcarský hodinář Pierre Jaquet-Droz měl smysl pro humor. Na konci prudérního osmnáctého století, kdy ukázat kotník znamenalo pro dámu zadělat si na špatnou pověst, vytvářel zlaté kapesní hodinky s lechtivým překvapením. Jejich zadní kryt tvořil rozkošný galantní výjev, na němž se šlechtic dvoří cudné pastýřce. Když se ale člověk podíval do strojku, naskytl se mu pohled na rozpohybovanou scénu, která ukazovala, co po onom nadbíhání následovalo v soukromí komnat. Jiný kousek se Jaquetu-Drozovi povedl, když chtěl Marii Antoinettu ohromit svým nejnovějším vynálezem - mechanickou panenkou, která dovedla kreslit. Postava malého chlapce skrývala v útrobách komplikovanou soustavu ozubených koleček a kotoučů s nesouměrně vykousnutými okraji, po nichž se sunuly kovové ručičky. Když se strojek natáhl, chlapeček se dal do kreslení a přitom sledoval hrot uhlu očima, pohyboval hlavou, a dokonce odfoukával černý poprašek, který na kresbě nechávala tuha. Jaquet-Droz královně tvrdil, že stroj namístě zhotoví její portrét. Potom, co jej spustil, se však místo profilu Marie Antoinetty začal na papíře rýsovat psí hřbet. Přihlížející dvořani ztuhli v očekávání, jak náladová a nevypočitatelná královna zareaguje, ta se ale smála a tleskala - na obrázku totiž viděla sebe.