A.L.F.A.(1913)

Ještě předtím než vznikla slavná italská značka Alfa Romeo, představil její předchůdce unikátní sportovní automobil. Vůz společnosti A.L.F.A dosahoval v té době neuvěřitelné rychlosti 139 km/h a vyrobilo se ho jen 27 exemplářů. Navrhl jej designér Giuseppe Merosi poté, co ho milánský hrabě Marco Ricotti požádal, aby upravil jeho osobní vůz. Výsledný automobil připomínal ponorku nebo kosmickou raketu z ilustrací knih Julese Verna - a byl vůbec prvním aerodynamickým vozem na světě. Válcovitá tepaná kovová karoserie byla navíc opatřena rozměrným čelním sklem a třemi kulatými průzory na každé straně automobilu. Rekonstrukce se automobil dočkal v sedmdesátých letech a dnes ho můžete vidět v historickém muzeu značky Alfa Romeo v Miláně.



Schlörwagen (1939)

Přezdívalo se mu "Vejce" nebo "Pilulka", protože jeho hladká zaoblená karoserie zčásti zakrývala všechna čtyři kola. Originální vůz Schlörwagen navrhl inženýr Karl Schlör, který původně pracoval v mnichovské továrně Krauss-Maffei na zbraně a těžké stroje. Automobil vyvinul ve spolupráci s aerodynamickým institutem AVA v Göttingenu a vyrobit jej nechal v karosárně bratrů Ludewigů v Essenu. Černý lesklý fazolovitý tvar navazoval na experimenty Ferdinanda Porscheho nebo československé Tatry. Jejich dobové návrhy pak posunul do extrémní podoby. Výsledný prototyp byl k vidění na berlínské automobilové přehlídce, k jeho sériové výrobě však kvůli válce nikdy nedošlo. V architektuře se pak o aerodynamiku a oblé tvary ve stejné době zajímal německý architekt Hans Scharoun. Jeho dům Schminke ve městě Löbau z roku 1933 charakterizuje dynamičnost a snaha o rozpohybování hmoty.



Citroën Karin (1980)

Legendární vůz Citroën DS se často považuje za jeden z nejkrásnějších automobilů historie. Navázat na jeho slávu se pokusili designéři francouzské značky v roce 1980. Na pařížském autosalonu tehdy představili inovativní koncept vozu Citroën Karin. Designér automobilu Trevor Fiore vyšel z přísné geometrie a ozvláštnil vůz pyramidálním tvarem tak, že střechu vozu prakticky tvořila jen plocha o rozměru papíru A3. Stmívací trojúhelníkovitá skla, zadní zapuštěná kola a geometrické linie pak dokreslovaly přísný charakter, který jako by přímo vycházel z loga značky Citroën. Uvnitř pak Fiore navrhl futuristicky pojatý volant a originální sezení pro tři pasažéry, přičemž řidič měl sedět uprostřed. Fantomas by sériovou výrobu modelu Karin jistě ocenil. Bohužel k ní však nikdy nedošlo. Automobil zosobňoval styl hightech, který v osmdesátých letech ovládl svět architektury. To je zjevné i z návrhu přístavby pařížského Louvru, již v roce 1989 dokončil americký architekt I. M. Pei.



Dodge Deora (1967)

Odvážné a v běžném provozu nepoužitelné koncepty automobilů se týkaly především sportovních modelů. I tady se však našly výjimky. Třeba užitkový automobil Dodge Deora, který standardní dodávku Dodge A100 posunul do zcela inovativních forem. Jeho robustní, geometricky lineární a velmi agresivní design vozu si získal mnoho fanoušků a později se stal předlohou pro modely dětských autíček značky Hot Wheels. Stojí za ním známé bratrské duo Mike a Larry Alexanderovi, kteří spolupracovali s Harrym Bentleyem Bradleyem. Na výstavě Detroit Autorama v roce 1967 způsobil aerodynamický tvar automobilu senzaci a získal několik prestižních ocenění. K unikátním prvkům patřil především systém otevírání kabiny zvednutím předního skla. Jistě by se skvěle vyjímal například před ikonickým domem Chemosphere, který v roce 1960 postavil John Lautner v Los Angeles.



Ghia Gilda Streamline X Coupé (1955)

Designér Giovanni Savonuzzi chtěl, aby automobil vypadal, jako by jej vytvaroval vítr. Nakonec navrhl dokonale aerodynamický, a přesto elegantní vůz. Pokřtil jej jménem Gilda podle filmu z roku 1946, ve kterém si hlavní roli zahrála hvězda Rita Hayworthová.Vůz vyrobila automobilka Chrysler ve spolupráci s italským karosářským studiem Ghia a na veřejnosti se s velkou slávou poprvé ukázal na turínském autosalonu v roce 1955. Americká dynamičnost Chrysleru se v návrhu karoserie spojila s italskou elegancí a organickou vizí budoucnosti. Stejně ji viděli někteří turínští architekti, včetně Enzo Venturelliho. Jeho futuristické vize se velmi podobají expresivním křivkám automobilu. Červeno-stříbrný prototyp měl původně pohánět turbínový motor. K tomu však nikdy nedošlo. Po turínském debutu byla Gilda vystavena na dalších evropských výstavách a následně umístěna v expozici Henry Ford Musea v Deabornu v USA. Její nový majitel Scott Grundfor představil zrenovovanou Gildu v roce 2008 na prestižní přehlídce Pebble Beach v Kalifornii.



TASCO (1948)

Americký designér Gordon Buehrig se nechal při navrhování vozu inspirovat doznívajícím americkým artdeco. Ovlivnil ho i dynamický styl streamline, který oslavoval pohyb. V roce 1948 tak vznikl automobil Tasco (zkratka pro The American Sportscar Company), jehož hliníkovou karoserii s několika pozoruhodnými řešeními vyrobila značka Derham. K výrazným prvkům automobilu patří výrazná kola a interiér připomínající kokpit letadla. Nejdůležitější ale byla konstrukce střechy v podobě písmene T, kterou si designér nechal patentovat. V roce 1968 ji však bez Buehrigova svolení použila společnost GM v návrhu své legendární Corvetty. Buehrig podal na společnost žalobu a několikaletý soudní spor nakonec vyhrál. Dnes je Tasco umístěné ve stálé sbírce automobilového muzea Cord Duesenberg v Auburnu v USA. Z podobně dynamického stylu vychází i poválečné stavby Edwarda Durella Stona, autora moderně ­klasicistního Muzea umění a designu v New Yorku.



TEXT A ILUSTRACE: OKOLO