Doma u lovce mamutů

Přijít před třiceti tisíci lety domů s tím, že si chce člověk po práci chvíli malovat, to nebylo jen tak. Kreslit se dalo jen ve stoje na stěny, takže z toho bolela záda, v jeskyni vládla celý den tma, tudíž si dotyčný při slabém světle pochodně kazil zrak, a navíc moc neviděl na to, co vlastně vytváří. Což bylo nemilé, protože když se přehmátl, nebylo čím gumovat. Z materiálů měl k dispozici jen okrovou hlinku a do toho mu kolem ťapaly nezbedné děti, matlaly si ruce uhlím a pak svoje dlaně obtiskovaly na stěny.