Výtvarného umělce jste si už představovali všelijak – jako bonvivána s baretem, knírkem a flekatou paletou v ruce nebo třeba jako introverta v černém, který na podlaze svého ateliéru svařuje zrezivělé trubky s hlavičkami panenek. Teď ale vidíte vysokého třicátníka v drahém saku, jak vysokou rychlostí rotuje na gigantickém betonovém talíři.

Z brady mu splývá plnovous, s nímž by hravě trumfnul členy kapely ZZ Top, zato na hlavě nemá ani vlas. Chvíli polehává na lůžku, pak od pracovního stolu vyřizuje e-maily a občas se vydá na okraj talíře, k hranicím svého miniaturního otáčejícího se světa. Okolo něj stojí dav přihlížejících, z nichž většina brblá, že se jim z toho motá hlava. Jen kdyby ale dokázali odlepit svůj pohled od té magnetické podívané! Takhle si ještě nikdo z nich umělce nepředstavoval. Jenže tohle je Art Basel. Všechno, co si dovedete vyfantazírovat, tu některá z vystavujících galerií nabízí k prodeji, a nejspíš to ještě patří k tomu nejumírněnějšímu, co se tu dá najít.