Kdyby byli všichni jako rodák z Kalkaty Debashish Chaudhuri, začali by psychiatři asi prodávat housky. Ten chlapík je přírodní antidepresivum. Směje se srdečným, melodickým smíchem, který by měl v notách poznámku fortissimo. "Jasně že jsem šťastný. Mám dvě nohy, dvě ruce a to mi stačí," zatrylkuje. Dneska má pan Chaudhuri ještě o důvod k radosti navíc. Podařilo se mu sehnat jedno raritní pero Montblanc, které chce věnovat svým rodičům. "Máme Skype i e-mail, ale s matkou si pořád píšu dopisy. Je totiž jediná, kdo má čas to číst a také mi odepsat."

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.