Od chvíle, kdy v roli šarmantního lupiče Sundance Kida společně s Paulem Newmanem vykrádal banky a přepadával vlaky, uplynulo už bezmála půl století. Přesto když Robert Redford vejde do místnosti a rukou si projede svou notoricky známou kštici, neubráníte se pocitu, že na vás co nevidět vytáhne revolver a s mrknutím oka vás zdvořile požádá o peněženku. Je mu čerstvých osmdesát, tělo zestárlo, muž v něm ale ne. Pořád je to ten zlatý hoch Hollywoodu, kterému ženy ležely u nohou a chlapi záviděli. Jen je o něco šedivější a moudřejší a raději než o baseballu a holkách se dnes baví o budoucnosti svého festivalu, umělecké integritě a příbězích, které mu kdysi zachránily život. A samozřejmě i o nových projektech, protože odchod na odpočinek rozhodně neplánuje. S ním to spíš dopadne jako s Butchem a Sundancem − ve chvíli, kdy vyběhnou do boje, film prostě skončí.

Váš nový film Můj kamarád drak má dnes v Praze premiéru. Hrajete v něm řezbáře, který dětem vypráví příběhy o malém chlapci a jeho ochočeném drakovi. To je pro vás dost netypická role. Co vás na ní lákalo?

Právě to, že je netypická. Víte, ve své kariéře jsem natočil pár hodně temných věcí. Film Můj kamarád drak je jiný v tom, že jsem se díky němu mohl v podstatě vrátit zpět do svého dětství. Odehrává se nedaleko místa, kde jsem vyrůstal, v dělnickém prostředí. Fantastické příběhy, to bylo tehdy jediné, co nás drželo při životě. Díky nim jsme poznali svět za hranicemi naší čtvrti. Vždycky jsem toužil natočit film, který v sobě bude mít tohle kouzlo. Magii, která nám dovoluje alespoň na chvíli zapomenout na svět kolem nás.