Pár kroků od slavné pařížské Opéry Garnier vcházíme do prosklené budovy, kde za přísných bezpečnostních podmínek spatříme novou kolekci vysokého šperkařství domu Cartier. Z Prahy známe jméno kolekce, počet kusů a pár nákresů, které sami musíme držet v naprosté tajnosti. V momentě, kdy s fotografkou vystupujeme z výtahu do nejvyššího patra budovy, atmosféra se mění, chladnou moderní architekturu necháváme daleko za sebou.

Jdeme intimně osvětlenou chodbou, tmavě šedé stěny, pečlivě naaranžované bílé růže a temně fialové orchideje dodávají místu na ještě větší tajemnosti. Před dveřmi stojí dva pánové v perfektně padnoucích oblecích, na první pohled je jasné, že stráží poklad. Doslova. Hodnota prezentované kolekce je… řekněme astronomická. V Paříži se nesluší hovořit o penězích a u Cartiera už vůbec ne. Dodržme proto toto nepsané pravidlo.

V okamžiku, kdy strážci pokladu otevírají dveře, okamžitě nás oslňuje záře. Překročit práh znamená proměnit se v Alenku v říši divů a dostat se do země za zrcadlem. Doslova. "Wow" faktor funguje od první vteřiny. Těžko říct, zdali za to mohou prudké sluneční paprsky, které vysokými okny prostupují dovnitř, pečlivě nablýskaný kulatý stůl ze zlatavou deskou, nebo vystavené šperky.

Celá scenerie působí kouzelně, plně hodna svého jména. Jednotlivé šperky, ať už masivní náhrdelníky, ty nejzářivější diamantové náušnice, jaké si dokážete představit, nebo náramek, jehož velikost, tvar i důmyslné řemeslné zpracování vás nutně musí ohromit. Byla-li cílem právě tato emoce, pak se úkol povedl na jedničku s hvězdičkou. Procházíme kolem jednotlivých klenotů, u každého trávíme tolik času, že ztrácíme pojem o čase, který tu můžeme být.

Ono se ale od nich opravdu odtrhnout nejde. Ať už obdivujete kameny, nebo raději hledíte na design či vás zajímají technické detaily každého kusu, tady se potkává vše. Na první pohled mohou některé šperky působit staticky, opak je však pravdou. Hlavní roli tu nehrají diamanty, safíry nebo smaragdy, jejichž hloubka a jedinečný odstín dokážou samy o sobě poplést hlavu, ale pohyb.

Ať již samotného tvaru, nebo světla, které prostupuje šperky a zase se zpátky odráží, tančí v prostoru, žije svým vlastním životem. Poetickým, plným jemnosti a mocné síly zároveň. Kdo toto navrhl, je skutečný kouzelník. Tedy spíše kouzelnice. Jacqueline Karachiová-Langaneová.