Lahev z mojí sbírky, kterou bych za žádnou cenu neotevřel, je italský sekt, který jsem koupil v roce 1991 v rámci přípravy na maturitu a uchoval jsem si ho na výjimečnou příležitost. Těch od té doby bylo už mnoho, ale lahev je stále netknutá. Má to pro mě spíše symbolický význam.

Naopak lahev, kterou otevírám rád, je hruškovice − williamska (1. foto v galerii), ale v podobě likéru. Na její výrobu spotřebujete asi 40 kilogramů hrušek, takže je velmi sladká. Tvrdý alkohol skoro vůbec nepiju, ale toto je velmi příjemná a vděčná záležitost.

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.