Představu o budoucnosti jídla dnes vytvářejí dva protichůdné fenomény − nadbytek jídla a jeho nedostatek. Nadbytek přišel do vyspělé části světa někdy ve druhé polovině 20. století. Úplně změnil naše vnímání jídla a rychle se stal každodenní samozřejmostí. Naopak strach z hladovění z našeho seznamu životních obav úplně vymizel. Přitom právě tento strach byl obvyklou součástí lidského života po celou historii naší civilizace. Skoro veškeré obyvatelstvo dnešní vyspělé Evropy žilo po staletí na venkově a věnovalo se výrobě potravin na plný úvazek.

Jistě, vždy tu existovala elita, která měla dost prostředků k životu v nadbytku a k pěstování náročnější gastronomie, ale naprostá většina lidí znala až do relativně nedávné minulosti jen velmi jednoduché menu složené z plodin, které se v jejich kraji pěstovaly, a z mléka a vajec domácích zvířat. Maso bylo drahé a na jídelní lístek proniklo jen občas. Ke strádání s dost možná tragickým koncem stačil jediný výrazně neúrodný rok. Ještě ve 40. letech 19. století zemřelo v kontinentální Evropě následkem katastrofální neúrody brambor hladem na 100 tisíc lidí. V Irsku milion.