Když řeknete Pražákovi, že Dienstlovo vinařství se nachází jen pár kilometrů od Mostu, zakroutí hlavou. Víno? U Mostu? Tam přece není nic jiného než měsíční krajina, špína a zmar. O takových místech přece nedávno vznikl oceňovaný seriál. Pustina se jmenoval, to hovoří za vše.

Malebná vesnice Třebívlice má k této stereotypní představě hodně daleko. Okolo ní se rozkládá celkem 36 hektarů vinařství Johann W., sevřených mezi hrady Hazmburk, Hrádek a Košťálov. O kus dál se mezi stromy skrývá románská kaple, podél silnic jsou jabloňové sady v plném květu, úplný pozemský ráj. Člověk snadno zapomene, že o pouhých dvanáct kilometrů dál, za těmi rozkošně špičatými kopci, se do země zakousávají důlní rypadla. "Všichni mají severní Čechy za průmyslovou oblast, už ale nevědí, že je to i mimořádně úrodný kraj. Vždyť se tomu tady říká ,zahrada Čech'. Většina českého ovoce a zeleniny vyroste právě tady," připomíná Jan Dienstl, který je hrdým Severočechem a ke každému kameni ochotně přidá historku z dětství. Víno ke zdejšímu kraji patří odjakživa. Etikety Dienstlova vinařství nesou letopočet 1057, kdy se v litoměřické podoblasti, kam spadají i Třebívlice, začalo poprvé pěstovat víno. "Po Praze to byla ve středověku druhá největší vinařská oblast v Čechách," doplňuje Dienstl, zatímco sedíme v restauraci jeho ještě novotou vonícího vinařství. Na rozvoji zdejších vinic se podepsal zejména císař Karel IV., který všechny majitele nových vinic v Čechách osvobodil na 12 let od placení daní. Za jeho panování se vína v českých zemích pěstovalo tolik, že ho domácí trh nebyl schopen spotřebovat. K postupnému scvrkávání zdejších vinic v dalších staletích přispěly války, různé zákazy a omezení vývozu českého vína do německých zemí, ale i epidemie nemoci vinné révy na konci 19. století.