Na londýnské Commercial Street ten obchod snadno přehlédnete, což se stalo i mně, přestože jsem přesně věděl, kam jdu. Obchod jménem Thunders vypadá ve čtvrti Shadwell, která byla ještě před deseti patnácti lety zapomenutým koutem Londýna a dnes se tu prohánějí hipsteři s fair trade kafem za sedm liber, jako ta pověstná telefonní budka ze seriálu Dr. Who. Moc sem nepatří. Je to obchod, jakých je tady v okolí spousta, ale na tomhle vidíte, že má ambice. Trička a mikiny s designem Thunders doplňují jednotlivé kusy oblečení, jež sem každých pár týdnů přiveze nový návrhář. Působí to tak trochu jako galerie, trochu jako velmi ambiciózní streetwear shop. A především má už ve čtyři odpoledne zavřeno.

Na lomcování dveřmi se z místnosti pod obchodem, která slouží jako ateliér, objeví chlápek, kterého naháním několik týdnů. Peter "Barnzley" Armitage. Když si ho budete googlovat, narazíte na něj jako na Petera nebo Simona, přičemž dříve zjevně používal spíše to druhé a nyní spíše to první jméno. On ale trvá především na Barnzley, což je jeho obchodní značka. Když se bavíte s lidmi z módní branže, vyjde vám Barnzley jako muž mnoha tváří. Byl u toho, když se z britské metropole pod vlivem punku stávalo místo, kde se upnuté šedivé obleky měnily na trička s potiskem a kde se móda v 80. a 90. letech zuřivě pářila s hudbou, aby dala světu unikátní "londýnský styl" v letech nultých. Barnzley tuhle revoluci pomáhal spouštět. Že dnes nemá kancelář a cool dům za Londýnem, ale jen obchod ve čtvrti, kde si nájem za pár let nebude moct dovolit vůbec nikdo, je jen výsledkem jeho svéráznosti, přístupu k věci a koneckonců i toho, jak funguje v Británii byznys se streetovou módou.