Vypadá, jako kdyby vypadl ze světa nápaditých ilustrací značky Fornasetti. Barnaba Fornasetti je oblečený do zeleného kostkovaného obleku a jeho kravatu zdobí něžný ženský obličej – nejslavnější motiv jeho otce a slavného grafického designéra Piera Fornasettiho.
Ta tvář patřila italské operní hvězdě Lině Cavalieri a Pieru Fornasettimu učarovala. Hrál si s ním s lehkostí sobě vlastní. Jednou dostala pirátskou pásku přes oko, podruhé jí narostl knír, potřetí se proměnila v horkovzdušný balon... Dodnes se objevuje na talířích, svíčkách či nábytku italské značky, kterou proslavilo právě propojení ilustrací s nábytkem a doplňky do domácnosti.
Linina tvář se stala i ústředním tématem knihy Tema e Variazioni, jež představuje prvních sto podob tohoto motivu. Ručně vyráběná kniha vznikla pouze v počtu jednoho sta kusů a až do 27. června si ji můžete prohlédnout v pražském obchodu a galerii Praguekabinet. „Chtěl jsem vytvořit předmět, který podpoří polozapomenuté ruční řemeslné postupy,“ řekl Barnaba Fornasetti.
Piero Fornasetti platil za svého života za geniálního grafika, ale také za bouřliváka. Vyhodili ho ze školy, obtížně vycházel i se svým obchodním partnerem a architektem Giem Pontim. Po jeho smrti v roce 1988 po něm v archivu zůstalo přes 11 000 různých ilustrací a motivů.
Jaký je váš nejoblíbenější motiv od Fornasetti?
Vlastně nemám žádný oblíbený. Každý den mám jiný. Ale je pravda, že obličej Liny Cavalieri je ikonický. Snadno se mění a modifikuje. Inspiruje mě stejně jako inspiroval mého otce. Ten motiv si vyloženě užíval, rád ho upravoval, pozměňoval, někdy i ničil. Ale vždycky se snažil s ním pracovat odlehčeně. Jeho návrhy měly v sobě vždy kus ironie.
Proč si myslíte, že právě tvář Liny Cavalieri se stala tak slavnou?
Mému otci se povedlo přetvořit něco, co nebylo jeho původní kresbou, a vtisknout tomu svou osobitost a představivost. Promítl do ní vlastní osobnost. Pro Fornasetti se tato tvář stala takovým logem, naší značkou. Ale v našem archivu najdete i řadu dalších motivů, které jsou Lině hodně vzdálené a přitom je lidé okamžitě rozpoznají.
Potkal se váš otec někdy s Linou?
Ne, nikdy. Když tehdy uviděl její tvář v časopise, netušil, o koho se jedná. Na to přišel až mnohem později. Nebyl si vědom toho, že ve své době byla slavnou hvězdou.
Nežárlila vaše matka na to, že váš otec neustále pracuje s tváří jiné ženy?
Ne, měla mnoho jiných důvodů, proč na otce žárlit.
Povězte mi více o vašem vztahu s otcem. Prý to s ním nebylo jednoduché...
Náš vztah byl komplikovaný zvláště na začátku. Já jsem byl jako každé dítě ze své generace, chtěl jsem zapadnout a můj otec mě měl za nudného konformistu. On byl rebel, osamělý rebel. Celý život bojoval proti tradiční italské škole umění a designu. Hlavním měřítkem krásy pro něj bylo lidské tělo. Měl za to, že nemůžete být dobrým designérem nebo architektem, aniž byste neznali proporce lidského těla. Pro něj byl na počátku každého jeho návrhu člověk a jeho tělo.
Na začátku vaší kariéry jste odešel z Milána a přesídlil do Toskánska, kde jste se věnoval renovaci starých vil. Proč jste od otce odešel? A proč jste se zase vrátil zpátky?
Bylo nemožné s ním pracovat. Byl hrozný egocentrista. Pořád se se všemi hádal. Neměl cit pro podnikání a poprosil mě, abych mu pomohl, protože měl potíže a já jsem to pro něj rád udělal. A stejně jako on jsem miloval design. Bylo pro mě důležité pokračovat v jeho práci.
Byl váš otec workoholik?
Určitě. V noci nespal, pořád tvořil. V mládí jsem byl hodně líný, vstával jsem pozdě a můj otec to nesnášel. I kvůli tomu jsme se hodně hádali.
Teď jste starší a moudřejší. Vidíte v sobě něco ze svého otce?
Byly jsme dvě naprosto odlišné osobnosti. On byl narozen ve znamení Štíra, já v Panně. Jediné, co jsem po něm zdědil, je vášeň pro design a krásu.
Jak se podle vás pozná dobrý design?
Tak, že vám život usnadňuje a máte z něj potěšení. Nejsem velký fanda minimalismu. Je na mě moc chladný. Ale mám rád naše věci v jednoduchém interiéru. Designér Philippe Starck mi jednou řekl: I ta nejmenší věc od Fornasetti v čistém, minimalistickém prostoru způsobí, že se celá místnost rázem promění v místnost od Fornasetti. Předá celé místnosti naši specifickou identitu.
Hádám, že váš dům tedy není minimalistický.
Jéje, můj dům je plný věcí. Vypadá to tam jak v lunaparku. Jsem posedlý dekorem.
Pojďme nyní ke knize Fornasetti. S nápadem na její vytvoření jste přišel vy?
Byl to nápad můj a mé přítelkyně, která je odbornicí na staré techniky gravírování a tisku. Navíc máme známého, který má malou tiskařskou dílnu a další řemeslníky, kteří tyto techniky ovládají. Chtěli jsme tak vytvořit něco, co tyto polozapomenuté ruční postupy opět podpoří. Stará řemesla jsou v podstatě na hranici vyhynutí. To je největší problém celé Itálie – vymírání tradičních řemesel. Máme tolik skvělých řemeslníků a nijak je nepodporujeme, nestaráme se o udržení tradice. Politici jsou vůči tomu slepí, a tak do země přicházejí cizí investoři a naše know how skupují. Měli by to být přitom Italové, kteří ho budou podporovat.
Žijeme ve světě plném moderních technologií. Co by na ně řekl váš otec?
On byl fanoušek do technologií. Fascinovaly ho. Už v 80. letech byl nedaleko jeho obchodu místo, kde se dalo tisknout na první digitální kopírce. Byl tam neustále a pořád s ní experimentoval. Fascinovala ho ta možnost okamžitého tisku a jeho změny. Na té mašině vytvořil celou jednu sérii variací slavné Lininy tváře. Musela jich být tak stovka. Jenže jeho obchod zaplavila voda a když své věci vynášel na ulici, jeho tisky pravděpodobně někdo ukradl. Zbylo jich jen několik a i ty najdete v naší knize.
Další informace o knize, která je teď k vidění v Praze, najdete zde.
