Pojďme si to říct na "férovku". Knihy Michala Viewegha (55) mě nikdy příliš nebavily a za povinné penzum několika bestsellerů ze začátku jeho kariéry jsem se jako čtenář nikdy nedostal. Fascinuje mě však jako člověk. Zažil úspěch a uměl si ho zcela upřímně užít způsobem až nečeským. Nikdy nebyl falešně skromný, zároveň ovšem nikdy nerezignoval na kvalitu svého psaní − minimálně sám před sebou−, což často eskalovalo v jeho legendární střety s literární kritikou.

Za jeho úspěšným životem vyšší střední třídy, který stále častěji prorůstal i do jeho díla, byla ale vždy jeho zarputilost, s níž po úspěchu šel. Najel na drsné pracovní tempo a to udržoval, hnán touhou psát, ale stále častěji asi také touhou udržet svůj životní standard. Celé se to zlomilo v prosinci 2012, kdy mu praskla aorta. Viewegh přežil, ale utrpěl rozsáhlé zdravotní komplikace. Měl potíže se zrakem i krátkodobou pamětí, přibyly deprese a související tvůrčí krize a nakonec v roce 2015 i rozvod.

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.