Bylo mi 25 let, když jsem díky svému strýci na podzim roku 1992 poprvé zavítal do montrealské pobočky společnosti Dack's. Strýc vyžadoval, abych byl jako reprezentant úctyhodné rodinné firmy nejen vhodně a dobře oděn, ale i adekvátně obut, což znamenalo navštívit zakázkového ševce.

Obchod voněl zvláštní, pro obuvníky tak specifickou směsicí vůní a pachů nových bot, dřevem kopyt, kůží, lepidly, barvami, rozpouštědly… Ujal se mě skvěle vypadající pán, který se představil jako Alan. Vysvětlil jsem mu, že potřebuji elegantní, černou společenskou polobotku, jež bude snadno kombinovatelná s obleky i variantami kalhot a blejzru.