Nikdy jsem neměla ráda whisky, což není úplně ideální předpoklad pro účast na akci, která vám má poodhalit tajemství míchání tohoto nápoje. Ne že bych k ní chovala vyložený odpor. Vždycky mi připadala velmi sexy, zvlášť v broušené křišťálové karafě. A vždycky jsem doufala, že jednou přijde den, kdy někdo z mé tváře strhne roušku nevědomosti a naučí mě ji pít. Nelehký úkol na sebe vzal Zdeněk Kortiš, majitel olomouckého podniku The Black Stuff Irish Pub & Whisky Bar, jednoho z nejlepších pubů v republice, a ambasador whisky Chivas Regal. Tak schválně.

Přede mnou na stole stojí několik různých skleniček, odměrný válec, míchátka a pět různých vzorků whisky vyrobených v různých koutech Skotska. Její příběh se začal psát v roce 1801, kdy si bratři James a John Chivasovi založili v Aberdeenu obchod Emporium s lahůdkami a prémiovým zbožím. Včetně whisky. "Všimli si ale, že výrazné single malt whisky nejdou příliš na odbyt a kupí se jim ve skladu. Začali proto experimentovat s mícháním uleželých sladových a obilných whisky," vysvětluje Kortiš.

Skutečný boom míchané whisky však přinesla až epidemie mšičky révokazu na evropských vinicích na konci 19. století, kdy všichni milovníci koňaku přešli právě na whisky. "Francie dodnes patří k jednomu z nejvýznamnějších trhů blendované whisky," prozrazuje Kortiš.

Ochutnávání začínáme blendovou klasikou − dvanáctiletou Chivas Regal. "Podle skotských zákonů musí být na lahvi uvedeno stáří nejmladší složky. V tomto případě tedy nejmladší složka zrála v dubových sudech dvanáct let," dodává. Voní jako bylinky a sadové ovoce, můj oblíbený drink to není, ale v útrobách příjemně hřeje. Oproti ní je obyčejná obilná whisky, kterou ochutnáváme vzápětí, vyloženě nudná a její neutrální chuť rychle odeznívá.

Na řadě je Speyside, region, kde se nachází vůbec nejvíce palíren. Tahle zrála v sudech po sherry a je to znát na její jemnější, ovocnější chuti a plnější barvě. Kořenitá Lowland s ní souboj jasně prohrává a nahořklá Highland mě vyloženě dráždí. Před posledním vzorkem z malého ostrova Islay Kortiš téměř varuje. "Má velmi kouřovou chuť po rašelině, v našich blendech ji používáme jen málo." Do nosu vstoupí vůně uzeného špeku, do které se dá téměř kousnout a na jazyku cítím stopy po kávě. Rozhodně zajímavé.

V další části večera si v minilaboratoři můžeme z ochutnávaných vzorků namíchat vlastní "Chivas". "Pokud se chcete přiblížit našemu stylu, dejte tak polovinu dávky obilné whisky a na ní začněte stavět," doporučuje Kortiš. A tak mícháme, přiléváme, odléváme a přikapáváme. Navzájem ochutnáváme své výtvory a podle výsledku buď krčíme nesouhlasně čela, nebo obdivně zvedáme obočí. Výsledkem je pak něco, co by asi master blendera Chivasu Colina Scotta ze židle nezvedlo, ale jsme skromní. Večer zakončujeme drinkem Chivas Regal Extra namíchaným z whisky zrající v sudech po sherry a výběrem sladových whisky a zdá se, že máme vítěze.

Když pak sedíme v pohodlných kožených křeslech v knihovně hotelu Le Palais a ucucáváme koktejly namíchané s "chivasem", do mysli se mi vtírá myšlenka, zdali bych si přece jen neměla pořídit tu křišťálovou karafu.