Jedno známé přísloví tvrdí, že všichni máme své důvody k útěku, většina z nás ale najde dostatek síly zůstat. Ani v jednom z následujících devíti příběhů tohle přísloví neplatí. A neplatí ani v těch zbylých 1682, které se tak nebo podobně jako ty níže popsané odehrály během minulého roku v České republice. Dohromady jich je bezmála 1700, stejně jako žen, jež v uplynulých dvanácti měsících hledaly útočiště v jednom z 211 českých azylových domů. Žen, které našly dostatek síly utéct.

Fotograf Tomáš Třeštík pro nás vyfotil věci, které mají matky a jejich děti s sebou, když do azylového domu poprvé přijdou. "Smutných příběhů jsem tady slyšel spoustu. Většinou je spojoval rychlý útěk do bezpečí azylového domu, často jen s několika nejnutnějšími věcmi. Věci − ty, které člověk má, které potřebuje, které sbírá, které se mu líbí, patří mezi jedno z hlavních témat mé práce. Napadlo mě zkusit spojit vizuálně čistou estetiku ,produktové fotografie' s temnými příběhy, jež se za tou hromádkou nezbytností položených na papíře skrývají," říká Třeštík a dodává: "Překvapilo mě, jak málo člověk potřebuje k životu, když jde fakt do tuhého. Plnou vahou na mě pak dolehla ta tíseň, když se sečetly všechny jednotlivé příběhy, které jsme si v azylovém domě ten den vyslechli."

Projekt vznikl ve spolupráci s Nadací Terezy Maxové dětem, jež ženy v azylových domech dlouhodobě podporuje. Právě k nim směřovalo i více než 1,5 milionu korun, které letos v březnu vynesla charitativní dražba, kterou magazín PROČ NE?! pro nadaci uspořádal v rámci březnové edice Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku.

Příběh číslo 1: Lenka

jarvis_5a254827498e34d8c917a319.jpeg
Foto: Tomáš Třeštík

Otec Lenky byl alkoholik. Často proto pobývala u babičky. Vyučila se kadeřnicí, brzy otěhotněla a vdala se. Manžel krátce po svatbě zemřel. Po čase navázala Lenka nový vztah, muž byl však velmi žárlivý a majetnický. Chtěl mít přehled o každé minutě jejího života, a když se mu něco nelíbilo, bil ji. Odvahu odejít Lenka našla až po několika letech. Nyní žije v azylovém domě a snaží se nalézt ztracené sebevědomí.

Příběh číslo 2: Petra

jarvis_5a254827498e34d8c917a31d.jpeg
Foto: Tomáš Třeštík

Petra má dvojčata, syny, kterým je šest let. Azylový dům bude tento měsíc opouštět, za rok si ušetřila na kauci a sehnala si bydlení. Pracuje u technických služeb. Když se před rokem do azylového domu dostala, odcházela narychlo. Od agresivního partnera utíkala jen s igelitkou, v níž bylo pár základních věcí. Na minulost moc nechce vzpomínat a doufá, že se jí pro děti podaří zajistit lepší život.

Příběh číslo 3: Eva

jarvis_5a254828498e34d8c917a321.jpeg
Foto: Tomáš Třeštík

Evě je 35 let, má dvouletého syna a desetiletou dceru, která vyrůstá u svého otce. V azylovém domě je čtyři měsíce. Její bývalý partner si na ni vzal několik půjček, které nebyla schopná splácet. Nakonec nezbylo ani na nájem. Po hádce se ocitla se synem na ulici. V azylovém domě se pokouší ušetřit na kauci. Měsíčně si z mateřské odkládá tisíc korun. Na život jí zbudou dva tisíce korun.

Příběh číslo 4: Katka

jarvis_5a254828498e34d8c917a325.jpeg
Foto: Tomáš Třeštík

Katka bydlela s manželem na ubytovně. On pil a ona chodila do práce. Mají spolu dvě děti, pětiletého syna a dvouletou dceru. Partner byl agresivní a často ji bil. Poté co vztáhl ruku na děti, jim rychle sbalila věci a odešla, nejprve ke známým a poté do azylového domu. Když přišli do azylového domu, měl syn zlomenou nohu. I přesto se Katka chce jednoho dne ke svému partnerovi vrátit.

Příběh číslo 5: Nikola

jarvis_5a254828498e34d8c917a329.jpeg
Foto: Tomáš Třeštík

Nikola vyrůstala od dětství v neúplné rodině. Vychovávala ji matka. Studium na střední škole nedokončila, protože si našla přítele a otěhotněla. Partner propadl hazardu a užíval návykové látky, po kterých byl agresivní. Nyní je Nikola v azylovém domě, kde začíná znovu žít a podle svých slov se učí být dobrou matkou.

Příběh číslo 6: Jana

jarvis_5a254828498e34d8c917a32d.jpeg
Foto: Tomáš Třeštík

Jana měla pronajatý byt, kde žila se svými dětmi. Když se přistěhoval její nový přítel, začalo peklo. Partner pil, projevoval násilnické rysy a rozhazoval peníze. Jana byla pod neustálým psychickým i fyzickým tlakem, kterému už nedokázala čelit. Sestra ji odvezla do azylového domu, kde se snaží znovu postavit na vlastní nohy a zapomenout na minulost.

Příběh číslo 7: Helena

jarvis_5a254828498e34d8c917a331.jpeg
Foto: Tomáš Třeštík

Helena žila s přítelem v pronajatém bytě, majitel bytu jim narychlo ukončil smlouvu ve chvíli, kdy byla Helena těhotná a přítel přišel o práci. Krátce nato porodila dvojčata. Jedno z nich po porodu zemřelo. I přes pomoc rodiny se kvůli finanční tísni Helena ocitla v azylovém domě, díky kterému dnes může pečovat o novorozenou dceru.

Příběh číslo 8: Renata

jarvis_5a254829498e34d8c917a335.jpeg
Foto: Tomáš Třeštík

Renata neměla na nájem a jako svobodná matka neměla moc možností, jak si přivydělat. Její bývalý partner neplatil alimenty. Odešla bydlet ke svému otci, ten jí ale dával neustále najevo, že si život pokazila sama a že ji ve svém bytě jen toleruje. Napětí se neustále zvyšovalo a asi po dvou měsících vyhodil otec svoji dceru i s vnoučetem na ulici.

Příběh číslo 9: Jana

jarvis_5a254829498e34d8c917a339.jpeg
Foto: Tomáš Třeštík

Otec Jany pil a doma se choval agresivně, Jana chtěla z domu co nejdříve odejít a v 18 letech otěhotněla. Partner byl ale kopií jejího otce. O rodinu se nestaral, peníze utrácel za alkohol. Hádky a fyzická napadení byly na denním pořádku. Nakonec Janu i s dcerou vyhodil na ulici. Jana je v azylovém domě šest měsíců, šetří si na kauci a věří, že se jí podaří postavit na vlastní nohy.