Dobře, přiznám se k tomu, ať to máme za sebou. Marie Rottrová (76) byla můj první "celebrity crush" v životě. První hvězda, do které jsem byl platonicky zamilovaný poté, co jsem ji viděl v televizi. Mohlo mi být tak asi deset. Rottrová byla v socialistickém Československu a tehdejším televizním programu velmi sympatickým outsiderem. Svoji kariéru kontrolovala z Ostravy, stála mimo pražský hlavní proud, což se podle mě projevilo i na tom, jak vystupovala, a to ji v mých desetiletých očích dělalo ještě přitažlivější. Byla veselá, bezprostřední a na rozdíl od ostatních tehdejších zpěvaček na mě působila tak nějak opravdověji. Vztah to byl z mé strany trochu komplikovaný, protože mě zároveň nijak zvlášť nebavila hudba, kterou dělala. V době nastupující vlny světového elektropopu 80. let, jež k nám prosakovala v podobě kopírovaných a na burzách prodávaných audiokazet a proti které byla veškerá produkce českotelevizní zábavy zoufale zastaralá, bohužel nemohlo nic z tehdejší TV v mých očích obstát. Přesto jsou hlas a tvář Marie Rottrové pořád jednou z mých nejpříjemnějších televizních vzpomínek té doby.

Když proti mně sedí o nějakých třicet let později v Café-Café a já ji poprvé vidím naživo, vypadá prakticky stejně jako v mých chlapeckých představách. Je veselá, nesmírně příjemná a skvělá společnice. Má pořád okouzlující úsměv a skvělý hlas. Ačkoliv na mě a zbytek štábu čeká několik desítek minut, nedá na sobě znát rozladění. Systém 66 otázek pak vesele přijme jako zajímavou hru. A i když se přistihnete, že čekáte na projev nějaké manýry, na niž mají zpěvačky s její kariérou za zády nepochybně nárok, objevíte ho vlastně jen v některých náznacích a podtónech odpovědí.


1. Jak se máte?

Výborně. Mám se moc dobře.

2. Co je váš největší životní hřích?

Och… Tak to nevím. (překvapeně) Nevím. To jste mě zaskočil.

To och na začátku odpovědi je skvělé, trochu teatrální, ale nikoliv nepříjemné. Hned na začátku je jasné, že mám co dělat se zpěvačkou se vším všudy.

3. Jakou skladbu jste chtěla převzít z cizího repertoáru a nikdy se vám to nepodařilo?

Chtěla jsem strašně převzít skladbu Dvě malá křídla, kterou pak natočila Helenka Vondráčková. Tu jsem hrozně chtěla, měla jsem velkou desku americké zpěvačky Roberty Flackové a tam tahle píseň byla. Pak jsem velmi brzy zjistila, tedy slyšela z rádia, že to nazpívala Helena, a mrzelo mě to.

Ano, prozradil jsem už, že nejsem tak úplně nestranný, ale tuhle písničku bych opravdu rád (a možná raději) slyšel od Marie Rottrové.

4. Proč je podle vás Ostrava lepší než Praha nebo byla velkou část vaší kariéry?

Já to nesrovnávala, protože jsem nevěděla, jaká byla Praha v té době. Žila jsem v Ostravě, kde byly kulturáky, kavárny, hodně se tam hrálo a zpívalo, bylo tam rozhlasové i televizní studio. Bylo tam perfektní zázemí. Spousta kapel, spousta dobrých muzikantů. Mně se tam líbilo.

5. Kdo byl nejlepší textař, který pro vás psal, a proč?

Vyzdvihla bych Jiřinu Fikejzovou, protože ty texty jsou… my jsme s Jiřinou byly kamarádky a svěřovaly jsme se navzájem. Tedy spíš já jí než ona mně. Já o ní nevím zdaleka tolik, co ona o mně. A díky tomu mi její texty sedí. Jsou vtipné, takové trochu rajcovní, inteligentní, jsou hravé a mně se strašně dobře zpívají.

6. Kterou skladbu jste si naposled zpívala doma, když vás nikdo neslyšel?

To jsem zpívala dneska a včera. Je to nová písnička, jmenuje se Ráda a zítra ji jedu natáčet do Ostravy do rádia.

7. Jste velmi často považována za nesmírně optimistickou ženu − kdy jste se naposledy s někým pohádala a proč?

Já se s nikým do krve nepohádám. Někdy o politice, ale to není do krve.

Rottrová politiku miluje, jak se dál ukáže. V dnešní době je zajímavé, že to někdo dokáže přiznat.

8. Mnoho lidí tvrdí, že populární hudba před rokem 1989 nebyla kvalitní, protože velmi často pracovala s cizími skladbami, tady jen otextovanými. Souhlasíte?

Samozřejmě jsme často zpívali coververze cizích písní, protože tady nebyly k mání a ani se nevysílaly. Mně osobně, když se nějaká zahraniční písnička líbila, tak jsem ji hrozně chtěla zpívat. Navíc tady ani nebyli autoři pro určité žánry. Já třeba miluji anglosaskou hudbu, a když jsem začala profesionálně a poloprofesionálně vystupovat se skupinou Majestic, zpívala jsem jen anglické a americké písničky. Fascinují mě jejich melodie, jejich harmonie. A tady mi je nikdo neuměl napsat. Tak jsem si je různě opatřovala a textaři mi je pak otextovali. Nebyli úplně rádi, protože z toho měli dost málo peněz.

Elegantní odpověď. Nutno říct, že předrevoluční pop v Československu byl skutečně zčásti postaven na skladbách převzatých či vyloženě ukradených umělcům ze západní Evropy a Spojených států. I proto jsou všechny ty řeči o tom, že "někdo hraje hezky česky" spíše komické. Ale Marie Rottrová se k té otázce postavila čelem, což se mi líbí.

9. Po všem, co jste v showbyznysu zažila, je to podle vás místo pro přátelství?

Tím si nejsem úplně jistá. Protože každý z nás má spoustu různé práce, která se občas protíná… Řekla bych, že jsme spíše kamarádky a kamarádi než přátelé. Ale přátelství se dá vypěstovat v kapele. S muzikanty nebo s manažerem. Tam přátelství funguje.

10. Jakou knihu máte rozečtenou?

Maloměstské poklesky od Stephena Leacocka. Tu čtu asi po dvaceti letech znovu, teď jsem ji vytáhla z knihovny.

Kanadský humorista a esejista, jehož knihy byly už před rokem 1989 u českých čtenářů velmi oblíbené. Ale jako člověka, který miluje jinou Leacockovu knihu − Literární poklesky −, mi tahle odpověď samozřejmě udělala radost.

11. Kterou knihu jste přečetla vícekrát?

Sbohem, armádo od Hemingwaye.

12. Co děláte, když je vám nejhůř?

Někdy mám chuť brečet, tak si pustím nějaký romantický film, vybrečím se a je mi dobře. Anebo potřebuji vzpružit a pak si pustím komedii. Na ten pláč funguje třeba film Láska nebeská. Ale ten vlastně funguje na všechno. I když se potřebujete rozveselit.

13. Které umělecké dílo vás naposledy dojalo k slzám?

Nepamatuju se.

jarvis_5a2157fa498e34d8c8fc0340.jpeg
Foto: Tereza Maxová

14. Jak byste popsala sama sebe třemi slovy?

(dlouhá pauza) Dobrá nálada, optimismus. Klasika.

Na slovo "klasika" si Rottrová vzpomněla dodatečně.

15. Když jste moderovala svůj televizní pořad Divadélko pod věží, bylo to přes dvacet dílů. Který z hostů byl ten nejméně příjemný?

Nejméně?? Já si nepamatuju na nějakého nepříjemného hosta! Jen Miloš Kopecký nebyl tehdy v úplně dobré náladě. Skvělý host, všechno, ale měla jsem dojem, že není ve své kůži. Ale to je tak všechno. Rozhodně nebyl nepříjemný.

V 80. letech šlo o populární formát "rozhovor se známým hostem a nějaké to zpívání". Rottrová v něm ukázala, že na rozdíl od mnoha jiných i současných hereček a zpěvaček díky své bezprostřednosti a veselosti opravdu umí vést rozhovor.

16. Co jste v kariéře neudělala a litujete toho?

Jednou jsem měla duet a přemýšleli jsme, koho oslovit. Můj manžel mi tehdy říkal, už je to pár let, "měli bychom oslovit agenturu Chrise Rey". A já jsem odpověděla, že by to nevzal a že by nepřijel. Pak jsme to řekli producentovi, který se taky tvářil, že by to asi neklaplo. Takže jsme to neudělali, ale podle mě to byla chyba. Protože člověk má nejdřív věci vyzkoušet a pak teprve říct, že to nejde nebo nešlo to.

17. Co jste v kariéře udělala a litujete toho?

To je určitě… to je určitě podpis na antichartě.

Tuhle odpověď Marie Rottrová dlouho formulovala a ukazuje na to, že zpěvačka je k sobě přísná a férová, i když by být nemusela.

18. Nejzajímavější část předrevoluční populární hudby skončila přelomem 60. a 70. let. Souhlasíte?

Já bych řekla, že 60. léta byla neuvěřitelně tvůrčí a uvolněná doba. Tehdy vzniklo mnoho fantastických skladeb, jež se hrají dodnes.

19. Kdo byl váš největší kariérní vzor?

No já bych řekla, že Aretha Franklinová.

20. Jakou skladbu by podle vás mělo slyšet co nejvíce lidí?

Ach, těch skladeb je určitě víc, ale to bych musela chvíli přemýšlet. Teď vám na to neodpovím.

21. Máte nějaký trik pro situaci, kdy si myslíte, že máte nedostatečnou pozornost posluchačů?

Mě kupodivu tahle situace nakopává. Většinou se snažím přidat na energii, být více vtipná a lidé se většinou chytí.

22. Použila jste někdy svůj sex-appeal, abyste pomohla své kariéře?

Nevím o tom.

23. Jaká je největší pověra, jež se podle vás o zpěvácích a zpěvačkách traduje?

Víte, vše, co působí jednoduše a lehce, v lidech vzbuzuje dojem, že to opravdu snadné je. Kvůli tomu na nás občas koukají jako na takové lehkoživky. Jako na ty, kteří si jenom zpívají a vydělávají velké peníze. To je samozřejmě nesmysl. Člověk na sobě musí opravdu hodně pracovat a stojí ho to i hodně peněz. Ale ano, děláme práci, kterou milujeme, což je ohromné privilegium.

24. Jakou hudbu jste si naposledy koupila?

Mně většinou hudbu kupuje manžel. Teď mi přinesl poslední album J.A.R. A půjdeme v pátek i na jejich koncert do Lucerny.

Album Eskalace dobra, asi nejlepší album, které J.A.R. kdy nahráli. Rozhovor vznikal v týdnu před jejich koncertem v Lucerně.

25. Co je vaše největší životní rozmařilost?

To byly drahé hodinky. Tak… byly troje.

26. Na jakou svou skladbu jste nejvíc pyšná?

Já mám strašně ráda píseň Lásko, voníš deštěm, což je text na hudbu Black Sabbath She's Gone, kterou jsem natočila česky a tehdy jsem za ni dostala cenu časopisu Melodie. Lidé si ji také oblíbili. Zajímavé je, že často říkají, že to, že tu skladbu zpívám já coby ženský hlas, dodává té písni, kterou původně zpívá Ozzy Osbourne, úplně novu dimenzi.

jarvis_5a2157fa498e34d8c8fc0344.jpeg
Foto: Tereza Maxová

27. Kam byste chtěla jet na vysněnou dovolenou?

Když jsem byla mladší, toužila jsem se octnout v nějakém hotelu v Las Vegas a být svědkem koncertu Franka Sinatry. To už se mi nesplní. Ale já jinak nejsem velký cestovatel ve smyslu "čím dále, tím lépe". Takže někde v Evropě: vilka u moře a pohodové okamžiky. To se mi letos povedlo, když jsme byli s mužem na jihu Francie u Saint-Tropez.

28. Beatles, nebo Rolling Stones?

Beatles.

29. Olympic, nebo Katapult?

Olympic.

30. Nohavica, nebo Kryl?

Nohavica.

31. Michael Jackson, nebo Nirvana?

Michael Jackson.

32. Led Zeppelin, nebo Black Sabbath?

Black Sabbath.

33. Jaký verš, který jste kdy zpívala, vám přišel nejlegračnější?

Já nevím. Teď si nevzpomenu, ale určitě mě napadne cestou domů.

34. Jaká je vaše největší profesionální hvězdná manýra?

A já byla přesvědčená, že žádnou hvězdnou manýru nemám!

Rottrová to pronesla s veselým, téměř laškovným tónem v hlase, který mě, musím přiznat, na chvíli úplně odzbrojil.

35. Kdy vám v kariéře bylo nejhůř a proč?

Měla jsem velmi slabou chvíli v polovině 80. let. Tehdy jsem dělala dvojáky koncerty, deset koncertů během pěti dnů, pak týden volno a pak znovu. A tehdy jsem dostala syndrom vyhoření, přímo na pódiu. Vypadalo to tak, že jsem v jediném okamžiku zapomněla všechny svoje texty. Dozpívala jsem písničku a měli jsme hrát další. A já se nechytla, tak říkám, jedeme další. A znovu nic. Nechytla jsem se ani u jediné z písniček, které jsem zpívala léta a které jsem měla hluboce zažité. Takže jsem zinscenovala žlučníkový záchvat na jevišti a odešla jsem z pódia. Protože lidem bych asi nevysvětlila, že si nepamatuju texty. Při dalších koncertech jsem samozřejmě zažívala strašná traumata, bála jsem se vylézt na jeviště, že se to stane znovu. Byla jsem strašně vynervovaná, mlela jsem si dokola texty a dostala se do takového psychického stavu, že jsem musela na pět let přerušit kariéru. Vdala jsem se do Německa a odjela pryč. Nechtěla jsem vůbec zpívat, protože tenhle zážitek pro mě byl příšerné trauma.

36. Co je nejpříjemnější na tom být slavný?

Já to nedokážu definovat, žiju v tom postavení už hodně dlouho, takže ho beru jako samozřejmost. Ale prošla jsem třemi fázemi, podobně jako asi velká část mých kolegů. Nejprve mi bylo divné, že mě nikdo nepoznává, pak jsem byla šťastná, že mě lidé poznávali, a teď mi to přijde naprosto normální.

37. Když srovnáte kariéru před rokem 1989 a po ní − co v obou případech bylo nejpříjemnější a co naopak nejméně příjemné?

Před rokem 1989 se točilo hodně televizí a různé zábavní pořady a to bylo fajn, protože jsme se tam potkávali s kolegy a chodili po natáčení třeba do čínské restaurace ve Vodičkově ulici a tak. To bylo skvělé a dnes to není. Dnes je občas nějaký silvestr, ale jinak každý děláme individuálně svoji kariéru, aniž bychom se nějak potkávali.

38. Chtěla jste někdy zpívat pro nějakou politickou stranu?

Jednou jsem zpívala a od té doby nikdy. Na začátku, když začínala ODS. Už ani nevím, co to bylo za rok. Tehdy jsem jezdila pro Václava Klause po severní Moravě s jeho volebním štábem.

39. Žila jste nějakou dobu střídavě v Německu a Česku − jak byste srovnala Čechy a Němce?

Ono to bylo složité, protože můj manžel měl mezi kamarády skoro samé Čechy, takže já i tam žila v ne úplně typickém prostředí. Ale Němci na mě vždycky působili jako voňaví, nažehlení, krásně ostříhaní… v kontrastu k některým lidem v Česku v té době.

jarvis_5a2157fb498e34d8c8fc0348.jpeg
Foto: Tereza Maxová

Koncem 80. let se Marie Rottrová vdala do Německa za obchodníka s hudebními nástroji českého původu. A i když manželství nevyšlo, zpěvačce pomohlo překonat kritické období v jejím životě, kdy nevěděla, co se svojí kariérou.

40. Jakou svoji písničku máte v repertoáru nejdéle, protože ji lidé vždy chtějí slyšet?

To je písnička Lásko, nevymřeš po přeslici, tu jsem natáčela v roce 1973. A hned nato dostala cenu časopisu Mladý svět Bílá vrána, což byla tehdy prestižní cena. Takže ano, tu písničku zpívám 44 let. Ale pořád ji lidé znají − na festivalu Rock for People ji se mnou zpívalo čtyři a půl tisíce lidí ve stanu.

41. Jaké máte rituály před koncertem?

Potřebuju být sama a soustředit se. Nemám ráda žádné návštěvy v šatně. Když už jsem rozezpívaná, oblečená, učesaná, nalíčená, tak jdu do šatny muzikantů, kde si povídáme, zasmějeme se, uvolníme… pak se pokřižuju a jdu na jeviště.

42. V jakém historickém období byste chtěla žít?

Teď je mi dobře. Ale možná taková Amerika 30. let by nemusela být špatná. A i u nás v té době, tedy 20. a 30. léta, to mohlo být fajn. Já mám tu dobu ráda. Skvělé oblečení, zajímavá hudba.

43. Na co se nejraději v životě koukáte?

Pohled na moře plné pěkných lodí. To miluju.

44. Jakou nejbizarnější věc jste někoho zažila udělat pro úspěch?

Nevím.

45. Podepsala jste petici Několik vět na narozeninách Karla Gotta. Proč jste to tehdy udělala?

Protože jsem měla puzení. Udělali jsme to s Pavlem Bobkem, prostě jsme se rozhodli. Obcházel tam tehdy Jan Rejžek s peticí a my říkali − to musíme podepsat. Já tehdy s Pavlem jezdila koncerty a hodně jsme se o politice bavili a nám to vlastně přišlo strašně vhod, že Honza Rejžek přinesl k našemu stolu tu petici.

Klasická situace koncem 80. let, kdy se režim uvolňoval, ale pořád ne dost. Představa, jak Jan Rejžek na narozeninách Karla Gotta běhá s petičním archem protirežimní petice Několik vět a Marie Rottrová a Pavel Bobek podepisují… z dnešního pohledu to působí kouzelně.

46. Měla jste strach?

Ne. Ale byla jsem v té době vdaná do Německa, tak jsem se bála, jestli mě pustí zpátky za manželem.

47. Co byste svému partnerovi nikdy nedokázala odpustit?

Nějakou zásadní lež.

48. Je něco, co jste obětovala kariéře a teď toho litujete?

(dlouhá pauza) Ach, já měla jednu dobu velké trápení a velké výčitky kvůli svým synům. Oba byli hodně v péči babičky, mojí maminky, která byla mojí velkou fanynkou a velmi mě podporovala, protože milovala moji kariéru… a já na ně neměla tolik času, kolik bych chtěla. A nedala jsem jim dost péče a dost lásky, což jsem si hodně vyčítala. Dneska mě to přešlo, jsem smířená se svým životem, jsem smířená s tím, že jsem v životě udělala chyby, a doufám, že mi to kluci odpustili.

49. Začínala jste se skupinou Majestic, kdy jste hráli na takzvaných čajích o páté. Pro dnešního člověka je to docela nepředstavitelná záležitost. Dokázala byste mi popsat náladu na těchto čajích?

Byly to akce, které v neděli trvaly od pěti odpoledne do deseti večer, hrála tam živá kapela a tancovalo se. Já tam zpívala a vyřvávala soulovky pět hodin se svým kolegou Standou Hranickým, který později zpíval s Citronem. Byla tam skvělá atmosféra. Zpívali jsme anglicky, převzatý repertoár, a každý týden jsme dělali dvě nové písničky. Takže já se učila každý týden dvě nové věci. To bylo jako dneska v show Tvoje tvář má známý hlas, ale tam se učí jednu. Hráli jsme pět hodin jen s malými pauzami. To byla moje konzervatoř. Já nemám žádné pěvecké vzdělání, takže vždycky říkám, že tohle byla moje škola.

50. Co děláte, abyste si udržela hlas?

No tak nic…

(smích) Já už léta letoucí nekouřím. Což ale není kvůli hlasu, prostě mi to přestalo chutnat. A skoro nepiju tvrdý alkohol. I když teď jsem měla narozeniny a vypila tři malé panáky slivovice se sousedem. Což bylo super. Ale jinak mám myslím dobrou životosprávu, neflámuju, jsem denní člověk, chodím před půlnocí spát. Hlasivky mám v pohodě, jen je vždycky trochu proprudím před koncertem. Často si zpívám v autě.

51. Co vás rozčiluje?

Nefér jednání a blbý lidi.

52. Zažalovala jste někdy nějaké médium?

Schylovalo se k tomu, ale nakonec jsme se domluvili. Oni mi udělali nabídku, která se nedala odmítnout.

jarvis_5a2157fb498e34d8c8fc034c.jpeg
Foto: Tereza Maxová

53. Jakou nejvíc skandální nebo, řekněme, rokenrolovou věc jste kdy v životě udělala?

Já myslím, že žádnou. Já ani nevím, jak chutná marihuana. Já ani nevěděla, jak voní, dokud jsem nebyla se syny na koncertu Pink Floyd na Strahově. Já jim říkám, co to tady tak smrdí. A oni: Mami, ty si děláš srandu. Ale možná jsem se někdy někde opila, ale to už bude určitě dávno a nebylo to nijak divoké.

54. Jakou nejnebezpečnější věc jste v životě udělala?

To jsme jednou byli s kapelou na jihu Ruska u moře a slavili jsme tam narozeniny. A trochu jsme popíjeli a pak jsme šli do vody. A byly velké vlny a černá vlajka…no, jeden plavčík mi tam tehdy zachránil život.

55. Šlo vám o život?

Ano, ztratila jsem ve velkých vlnách orientaci, proud mě unášel na moře. Nebylo to příjemné.

56. Pokud vím, jste katolička. Co pro vás znamená víra?

Pilíř.

57. Jakou největší finanční nabídku jste jako zpěvačka odmítla?

Bylo to krátce po revoluci, kdy mě zvala nějaká slovenská rodina do Tater zpívat na něčí šedesátiny. Tehdy mi to přišlo takové blbé. Oni zvyšovali nabídky a já to odmítala. Nakonec jsem odmítla asi 200 tisíc. Od té doby jsem už takhle pákrát zpívala, protože jsem usoudila, že to není nic proti ničemu, když jsou ti lidé fanoušci. A měla jsem na podobných akcích i několik vystoupení, na která vyloženě ráda vzpomínám.

58. Za co jste v životě utratila nejvíc peněz?

Za safari v Keni a Tanzanii.

59. Co podle vás dělá dobrou písničku: hudba, nebo text?

Musím si vybrat? Pak tedy hudba. Protože když je krásný text k písni, ale blbá hudba, stejně byste nakonec musel s tou hudbou něco udělat.

60. Jak se ženě, která si umí napsat vlastní píseň i text, zpívají cizí skladby?

Když jsou dobré, tak výborně. Když jsou špatné, tak ty skladby odmítám.

61. Chtěla jste někdy vstoupit do politiky?

Jednou jsem váhala. Když mě oslovila KDU-ČSL, abych za ně kandidovala do Senátu. A já to hodně zvažovala. Protože mě politika baví a zajímá. Teď už jsem ji tedy trochu odložila stranou, ale dřív mě zajímala velmi. Ale pak jsem si řekla, že bude lepší být oblíbenou zpěvačkou než neoblíbenou političkou.

62. Jaké oblečení podle vás nejlépe vystihuje vaši osobnost?

Střídmé, klasické, elegantní.

63. Čeho se bojíte?

(dlouhá pauza) Já se moc nebojím. A to jsem jednou byla přepadená. V roce 1992 mě přepadli na parkovišti ve  Strašnicích. Normálně za bílého dne ke mně přistoupil do auta nějaký chlap, začal mě přidušovat a chtěl ode mě klíče od auta. Já se s ním chvíli snažila bojovat, on mě začal škrtit, já s ním dál bojovala, nakonec jsem mu ty klíče dala a z auta utekla. Ten člověk podle mě rozhodně nevěděl, kdo jsem, muselo to být zcela náhodné přepadení nějakým recidivistou.

64. Co je podle vás smyslem života?

Láska. V tom širokém smyslu slova.

65. Co uděláte okamžitě po probuzení?

Vezmu si na nos brýle a podívám se, kolik je hodin.

66. Jste zamilovaná?

Jsem trvale, šťastně milující člověk.