V naší práci se aktuálnost zásadně prolíná s tradicí. V tomto ohledu mají Italové, Francouzi i Britové nespornou výhodu, protože v jejich případě nedošlo k násilnému přerušení kontinuity. Tento fakt zabolí o to víc, seznámíte-li se detailněji s úrovní české módní tvorby konce 19. a začátku 20. století.

Díky aktivitám týmu Uměleckoprůmyslového musea a paní Evy Uchalové jsem v únoru 2012 procházel expozicí oděvů pocházejících z nejluxusnějších pražských salonů, které společně s dalšími exponáty dokládaly jejich špičkovou řemeslnou úroveň a současně odrážely ruch tehdejšího společenského života.

V jedné z vitrín byl vystaven smoking z česané vlny s hedvábnými klopami, zhotovený firmou Fr. Bárta a spol. Moji pozornost upoutal způsob sešití ramen, vsazení rukávů a vyšití knoflíkových dírek. Pro vaši představu, například v Miláně dnes obdobně pracují pouze dva pánské krejčovské domy. Gianni Campagna se synem, následovaní Carlem Andreacchim, majitelem obchodního jména A. Caraceni. Jsou považováni za světovou špičku.

Před sto lety byl módní svět převážně doménou mužů a nejinak je tomu dnes. S o to větší úctou jsem postupoval zmiňovanou expozicí a kochal se skvostnými modely a toaletami z dílen českých dam, jež díky svým neobyčejným osobním a profesním kvalitám obstály v lítém konkurenčním boji.

Therese Fleischmannová a její modré večerní šaty z hedvábného sametu a stříbřitého tylu, zdobené precizní výšivkou a flitry. Zelinkavé dívčí večerní šaty z organzy, kombinované s růžovým hedvábným saténem, tylem, pošité korálky a zakončené korálkovými třásněmi od Anny Masákové. Opulentní dívčí společenské šaty ze zlatavého, bohatě vytkávaného hedvábí, doplněné krajkovinou a mušelínem Marie Hofhanslové…

Hana Podolská se stala českou legendou. Nezbývá než se hluboce uklonit. Její práce naplňuje samotnou podstatu vrcholné autorské individuální tvorby světového formátu. Vzdává hold ženskosti a přirozenosti. "Madame, elle est très chic." Mimo jiné i její zásluhou byla Hana Benešová ztělesněním elegance první dámy republiky.

Dvě velká jména jsem si nechal na konec. Minulý týden jsem se zúčastnil křtu dvou nových knih Evy Uchalové (u druhé knihy je navíc spoluautorem Howard Vincent Kurtz): Modelový dům Arnoštka Roubíčková Praha 1909−1943 a Oldřich Rosenbaum / Oldric Royce. Obě knihy doplňují mozaiku o profesním i soukromém životě pravděpodobně dvou nejvýznamnějších osobností pražské vrcholné krejčoviny vedle Hany Podolské.

Arnoštku Roubíčkovou obdivuji, že dosáhla výjimečné pozice s pouhým základním vzděláním. Oldřichu Rosenbaumovi patří můj profesionální respekt s ohledem na fakt, že se po vystěhování do USA v roce 1939 dokázal významně prosadit na americkém trhu.

Dějiny se údajně neopakují. Éra dobrých mravů, noblesy, kultivovanosti, elegance a šarmu, úzce propojená se skutečnou profesionalitou a uměleckým řemeslem představitelů pražských módních salonů, se tak už možná nikdy nevrátí. Zůstávám optimistou.

Autor obléká významné muže v Evropě i v Severní Americe.