Když jsem jako malý hrával Dračí doupě, měl jsem nejraději postavy trpaslíků. Menší, podsadité, tvrdé a urputné válečníky. Což byla první myšlenka, která mě napadla, když se ve dveřích zasedačky Warhorse Studios objevil Daniel Vávra (42). Všechno na něj tak nějak sedělo. Velmi chytrý, velmi urputný, zároveň však nesmírně kreativní chlápek, a určitě nejznámější a nejúspěšnější český herní vývojář. O tom, že dělal Mafii (jednu ze tří počítačových her, kterou jsem v životě dohrál), asi víte, stejně tak že jeho studio má za sebou úspěšné uvedení hry Kingdom Come: Deliverance, z níž se stal globální hit. Hra vznikla v karlínských kancelářích Warhorse, které se Vávrovi podobají. Nejsou napulírované. Starý stůl a omšelé židle v zasedačce nevyvolávají v člověku pocit, že sedí v kancelářích firmy, která udělala světový trhák. Na efekt si Vávra nepotrpí. Je to chlápek ze staré školy − vzteklý, bojovný, vážný, soustředěný. Bojovník na misi. Během rozhovoru se jedinkrát nezasměje. Jeho doménou je boj. Díky svým politickým názorům (na které ještě dojde řeč) stíhal ještě během vývoje hry absolvovat nesčetně internetových a mediálních půtek, jež mu vytýkaly všechno: od toho, že je rasista, po to, že v jeho hře, odehrávající se na Sázavě ve středověku, není dost etnických menšin či žen. Nicméně zvítězil a jeho nepřátelé jsou, alespoň pro tentokrát, poraženi.