Být youtuberem byla svého času téměř nadávka. Rodiče upadali do mdlob, co že to jejich děti vlastně sledují, aby své ratolesti vzápětí posílali na speciální tábory pro budoucí hvězdy internetu a kupovali knihy s návody, jak získat milion followerů. Povolání youtubera ale již také dávno neznamená, že vytváříte videa o tom, jak jíte pizzu s plastelínou. O těch nejúspěšnějších se natáčejí filmy a dokumenty, dostávají se do výběru magazínu Forbes 30 pod 30, přednášejí o svém podnikání a vydávají knihy. Vznikl tu nový druh zábavy, svérázný showbyznys se svými vlastními pravidly, zavedenou elitou i dravými aspiranty, který pro člověka nad třicet let představuje neprobádaný labyrint.

Podle loňského průzkumu agentur PR.Konektor a NMS Market Research, který proběhl ve spolupráci se společností Scio, sledují youtubery v současnosti v České republice tři čtvrtiny lidí mezi patnácti a pětadvaceti lety. Obliba youtuberů u mladé generace diváků má několik příčin. "Vždycky jsem se snažil nebát se být sám sebou," říká Martin Carev, jehož kanál Jmenuju se Martin odebírá přes půl milionu lidí a video Kdyby písničky byly v realitě se stalo druhým nejúspěšnějším českým videem loňského roku. "Lidé mají rádi skutečnost a to, co vidí, jsem já. Postupem času jsem se pro ně stal takovým kamarádem přes obrazovku," dodává jeden z nejznámějších českých influencerů, kterého k tvorbě ponoukl kamarádův úspěch. "Chlubil se, že má tisíc odběratelů. Řekl jsem si, že když to zvládl on, tak já taky." V patnácti natočil své první video s vybavením koupeným od rodičů. Teď, o čtyři roky později, se díky YouTube plně osamostatnil, a když má vyjmenovat všechny značky, s nimiž spolupracoval, je jich tolik, že si na všechny už ani nedokáže vzpomenout.