Nehraj si s jídlem! umravňují rodiče často své děti. Sam Bompas a Harry Parr už sice dávno z dětských let vyrostli, ale dělají to dodnes. A na té hře si postavili jedinečný byznys. Bývalí spolužáci z Etonu společně vytvořili duo Bompas & Parr, sami sebe popisují jako "designéry zážitků" a jídlo je pro ně především nástrojem, jak návštěvníkům jejich akcí přivodit nezapomenutelnou zkušenost. Již deset let tvarují želé do podoby slavných monumentů, z čokolády budují vodopády, jejich koktejly nepijete, ale vdechujete, a večeři si musíte vlastnoručně zabít přímo na talíři. Někdy dekadentní, někdy perverzní, ale především…

"Zábavné! Musí to být hlavně zábavné," říká do telefonu hlavní mluvčí dvojice Sam Bompas a do sluchátka kromě jeho hlasu, překvapivě hlubokému oproti jeho mladistvě vypadajícímu obličeji, zní i hlahol z jejich londýnské kanceláře. Tým pracuje na dalším projektu, jenž jako kdyby vypadl z psychedelické dílny cukráře Willyho Wonky. "Naším měřítkem je: Kdybyste šli na naši akci na rande a protějšek by stál úplně za nic, můžete si i tak odnést hezký zážitek? A teď si představte, co na našich akcích zažijete, když na ně půjdete s partnerem svých snů!"

Po letech strávených na slavné internátní škole zůstali přáteli. Bompas se vydal studovat geologii. Parr si vybral architekturu a při studiích si přivydělával jako kuchař. Oběma učarovalo želé a začali s ním experimentovat − sháněli staré formy, postupně si vyráběli vlastní a testovali různé barvy i příchutě. Dokázali z něj udělat roztřesenou repliku londýnské katedrály sv. Pavla nebo ho rozsvítit ve tmě jako fluorescentní dezert. "Želé a klasická pečeně společně tvoří základ tradiční britské kuchyně. Chtěli jsme ho vyvést z temných časů a vrátit ho na jeho třaslavý piedestal," říká se záměrně přehrávanou dramatičností v hlase Bompas. Jejich rozhoupané dezerty se staly záhy vyhledávanými doplňky noblesních večírků i  uměleckých vernisáží. Měsíc po založení firmy již měli na starosti opulentní dvanáctichodovou snídani ve viktoriánském stylu na hradě ve Warwicku, jež si vyžádala víc než 1000 různých příborů. Parr, věrný svému architektonickému vzdělání, měl tehdy choreografii akce na minuty rozkreslenou na složitých diagramech.

Postupně se jim podařilo kolem sebe sestavit tým nejen kuchařů, ale i inženýrů, herců, eskamotérů, a dokonce i mikrobiologů. "Naše jídla jsou vlastně velmi jednoduchá. Složitost nepotřebujete. Zeptejte se těch nejlepších šéfkuchařů, co mají nejraději. Nebudou vám vyprávět o důmyslných tříchodových večeřích, ale třeba o pokrmech, které jedli jako malé děti. To, co je ale na našich projektech unikátní, je to divadlo a show okolo, které doma při vaření rozhodně nezažijete," vysvětluje Bompas.

Jejich nápady prý vznikají ve stavu kreativního chaosu. "Máme také rozsáhlou knihovnu, kde najdete bizarnosti od knih o halucinogenních rostlinách a kuchařky Vaříme s Cooliem až po bichle o starožitném nádobí," doplňuje. Oba Britové se tak snaží kráčet ve šlépějích svého největšího idolu − původem francouzského kuchaře Alexise Soyera, který ovšem většinu života strávil v Británii. "Byl to takový viktoriánský Jamie Oliver. Dostal nabídku dělat catering na Světové výstavě, ale odmítl ji, protože by nemohl servírovat víno. Místo toho otevřel gastronomický zábavní park, do něhož se vcházelo skrze vodní stěnu a každý den se pekl celý vůl. Musela to být skvělá akce," zasní se Bompas.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se