Barevný lak tady udeří do všech smyslů. Je na zemi, na stěnách, je cítit ve vzduchu.

"Můžu si tady vůbec zapálit?" ptá se se smíchem fotograf v ateliéru výtvarníka Milana Housera.

Na návštěvě u malíře Jakuba Matušky zase upoutá kontrast mezi jeho tmavou dílnou vyzdobenou graffiti, která přímo sousedí s ateliérem architektů, tak světlým, čistým a elegantním.

V tetovacím salonu Jana Mráze pak nelze odpoutat oči od výrazných maleb na jeho rukou, jen co si rozevlátý mladík vyhrne rukávy; tatérskými schopnostmi jeho výtvarné nadání ale zdaleka nekončí.

A u Pavly Scerankové tančíme mezi jejími vizuálními instalacemi, tak krásnými i křehkými zároveň.

Na počátku cesty, která nás k nim přivedla, byla inspirace konceptem speed art datingu. Akce, při níž se sběratelé umění a investoři potkávají s nadějnými umělci a ti je mají okouzlit nejen svou osobou a příběhem, ale především zaujmout svým dílem. Princip je to podobný jako při speed datingu − rychlorande, jen ne za účelem partnerského sbližování, ale s cílem objevit nadané umělce a zároveň jejich díla zpopularizovat a prodat. Rychlé otázky následují rychlé odpovědi.

Oslovili jsme čtyři odborníky, kteří uměleckou scénu sledují, a ti nám dali tipy na talenty, jejichž díla když si koupíte, tak téměř jistě neprohloupíte.

Jako garanty zasvěcené volby jsme vybrali renomovaného architekta a sběratele umění Petra Koláře, galeristky Olgu Trčkovou z DSC Gallery a Lucii Drdovou z Drdova Gallery a také nadaného umělce Prokopa Bartoníčka, který ve své galerii Ex Post setkání speed art datingu každé tři měsíce pořádá. "Zatím vzbudila větší ohlas, než jsem čekal. Věděl jsem, že to bude fungovat, ale upřímně jsem netušil, že až tak dobře," podivuje se Bartoníček. Už během prvních dvou akcí došlo ke 147 setkáním a prodalo se umění mladých autorů v hodnotě 562 tisíc korun.

"Je to velmi dobrý nápad. Díky tomuto projektu se může výtvarné umění přiblížit lidem jiným způsobem. A zároveň je to příležitost pro umělce, mohou se tam představit a ukázat svá díla. Já tam poznal spoustu nových lidí, které bych normálně nepotkal," chválí ideu Petr Kolář. Podívejte se, koho naši garanti doporučují. Třeba je znát budete, třeba ne. Jedno je ale jisté, až budete chtít investovat do umění, tihle umělci budou dobrou volbou.


Milan Houser (46)

jarvis_5ba9fd5e498eeeee3f2ea346.jpeg
Milan Houser
Foto: David Turecký

Doporučuje architekt Petr Kolář:

"O Milanově umu jsem přesvědčený. Jeho výhodou je, že jako jeden z mála českých výtvarníků jde vlastní cestou. Nesnaží se nikoho napodobovat a má ojedinělou techniku. Na plátno lije kbelíky barevných laků a pomocí nich vytváří obrazy. Takový způsob tvorby je originální i ve světovém kontextu. Znám ho asi deset let a mám od něj několik obrazů. Také řada našich klientů si od něj už něco pořídila. Milan se neumí sám úplně prodávat, čeká na to, až si ho někdo všimne. Což není jednoduché, ale věřím, že se mu to podaří. Jednou nohou už ve světě je. Začínají ho zastupovat galerie z Francie a myslím, že je jen otázkou chvilky, než se k nim přidají i další."


Ateliér Milana Housera je pozoruhodné místo. Nachází se v prostorách bývalých kasáren německé vojenské posádky v centru Brna − a lak je v něm cítit tak moc, až jeho návštěvníci musí občas používat respirátor. Právě to ale brněnského výtvarníka a absolventa pražské AVU dělá jedinečným. Barevné laky lije na plátno a jejich překrýváním vytváří pozoruhodné obrazce, které si pohrávají s prostorem, světlem, stínem. Na jeden obraz můžete čekat měsíc i několik let. Na plátně pomalu schne nespočet litrů laku, který se ve vrstvách mísí a pomalu ustaluje do podoby, kterou autor uzná za finální.

Čím jsou vaše díla výjimečná?

Především technologií, tedy prací s lakem, kterou dlouhodobě rozvíjím a nehodlám od ní ustoupit.

Kde a kdy se vám nejlépe tvoří?

Jsem spokojený u sebe v ateliéru, kde mám dostatečné technologické a prostorové zázemí pro svoje experimenty. Proto se ze mě nestal rezidenční umělec. A kdy? Vůbec nejlepší je to druhý den po sauně a po četbě Nielse Bohra.

Co vás nejčastěji inspiruje?

Přemýšlení o jevech, o nichž mám pocit, že existují kdesi mimo mé vnímání. Inspiruje mě samozřejmě také umělecké dění.

Na jaké dílo jste zatím nejvíc pyšný?

Na Boží dílo, pokud tam spadá vesmír.

Proč jste se stal umělcem?

Protože mě vždycky bavilo pozorovat svět a těšilo mě spojení fyzické práce, myšlení, experimentu a objevu. Je to dobrodružství a uspokojení, neboť dělám něco, co (za mě) nemůže udělat nikdo jiný.

Na koho ze světových či českých umělců nedáte dopustit?

Nejsem v žádném fanklubu. Aktuálně mě ale zasáhl Philippe Parreno, jehož výstavu jsem teď viděl v Gropius Bau v Berlíně.

Co je podle vás smyslem umění?

To nevím. Asi fascinace a porozumění. Umění jako určitý typ jazyka, kterému rozumí každý a současně každý jinak.

Je někdo, komu byste jednoho dne chtěl prodat své dílo? Nebo místo, kde byste chtěl, aby vaše díla byla jednou vystavena?

Chtěl bych vystavovat v Rudolfinu. Tímto si říkám o výstavu.

Kdybyste nebyl umělcem, co byste dělal?

Byl bych kosmonaut. Ne, pracoval bych v CERN. Jako údržbář.

Milan Houser
Foto: David Turecký

Pavla Sceranková (38)

jarvis_5ba9fd5e498eeeee3f2ea34a.jpeg
Pavla Sceranková
Foto: David Turecký

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.