Lovecká výprava

Budu vám vyprávět příběh jednoho podzimu. Představujte si to asi takhle: Lovecký nůž studí v kapse, stále připraven. Návrat z lovu je dnes vítězný, ať už je kořistí liška obecná, či baculatá lahvinka Chianti. Dle Číňanů období lovu, nastal čas strávit chvíli sám se sebou. Listí šustí, mech měkce zhoupne krok. I les jako by vydechoval, studený, vlhký chlad. Na špalku u roubenky stojí pěkné zavalité poleno, opírá se do něj poslední dnešní paprsek. Zaleskne se i elegantní sekyrka, topůrko z kadeřavé břízy zdobí vinoucí se kudrliny, čepel zase květinová rytina. Stačí za ni lehce zatáhnout, párkrát potěžkat a nakonec se rozpřáhnout. Dřevo kvílí.

Třísky v krbu chytnou jako nic. Křupou, praskají, někdy trochu zasyčí smolou. S kouřem se mísí nezaměnitelná vůně, tak milovaná, tak nenáviděná. Lanýž. Na leštěné desce z ořechovce bílého se vyjímají: mandolína se srnčí rukojetí, kartáč z makassarského ebenu s kančími štětinami a skleněný poklop. Pod poklopem právě lanýž. Nepatrné hoblinky už zdobí jednoduchou, přesto boží krmi − špagety al dente s olivovým olejem a česnekem. A k nim zdárně ulovené červené.

Po večeři už jen zapadnout do starého křesla u krbu. Možná přišel ten správný čas odhalit tajemné kouzlo dýmek. Tiše zabafat do setmělého pokoje, pohladit hřející tělo z kořene vřesovce stromovitého, takzvaného briáru. Poddat se dávné touze stát se dandym. Dýmkaření, záliba časově náročná, má kromě zásadní zdravotní nevýhody také jednu výhodu. Potřebuje, abyste jí věnovali celé své já, celé své bytí. Přece jen zdlouhavé zakuřování, nacpávání, udržování žáru i následné čištění, to chce odhodlání. Na multitasking můžete díky bohu zapomenout.