Tu chvíli nijak nevyhledávám ani jako cestující - a teď mě čekala v roli pilota. Přistání. V dáli svítí ranvej ruzyňského letiště. Kontroluju si výšku, rychlost, vše se zdá ideální. "Teď už v podstatě jen doplachtíme," uklidňuje mě můj kopilot.

Tak dobře: zvolna začnu klesat, přistávácí dráha se nebezpečně blíží. Vysunu klapky, abych obří stroj zpomalil, a podvozek. Letadlo s sebou mírně hází doleva, doprava. Snažím se "kniplem", respektive řídícím joystickem korigovat směr, abych ranvej trefil, ale brzo je mi jasné, že ideální přistání tohle nebude. Kopilot napravuje, co se dá, i tak nejprve ťukneme do země, než na ni skutečně přistaneme. Co se děje v tu chvíli v kabině, to raději vědět nechci - ale potlesk to asi nebude.

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.