Vadim Petrov přichází na rozhovor do Cafe-Cafe včas, což bývá typické pro lidi, kteří se pohybují v showbyznysu dlouho. A to tenhle muž opravdu splňuje. Hudební skladatel a pedagog, který začal skládat už v roce 1956, nejprve pro televizní seriály a pohádky a později pro film, je i ve svých šestaosmdesáti letech v dobré kondici a se smyslem pro humor. Což je stejně obdivuhodné jako jeho pracovitost. Na vrcholu své kariéry v sedmdesátých a osmdesátých letech skládal hudbu pro více než deset televizních filmů každý rok, plus seriály, pedagogická činnost a nejrůznější živé hraní. Lidé ho asi nejvíc mají v paměti (i když to možná ani nevědí) díky hudbě ke Krkonošským pohádkám a Krtečkovi. Méně nápadná, ale stejně důležitá je jeho práce pedagogická. Založil Lidovou konzervatoř a dodnes fungují školy, které nesou jeho jméno. Petrov přišel ve společnosti své dcery a vnučky Lindy Vojtové a podle všeho si rozhovor chtěl užít. Mimochodem, sešli jsme se ještě předtím, než skladatele vyznamenal prezident Miloš Zeman medailí Za zásluhy I. stupně.

Systém je jasný: 66 otázek připravených na tělo pro každého zpovídaného. Ten by měl reagovat bez velké přípravy, odpověď může odmítnout nebo říci nevím. Nicméně 66 otázek bude vždy položeno.

1. Jak se máte?

Dobře. Relativně dobře ve stáří.

2. Je nějaké místo na světě, kde byste byl teď raději než tady?

Není, já mám rád Prahu. Protože se v ní vyznám.

3. Založil jste Lidovou konzervatoř. Co vás k tomu vedlo?

Chtěl jsem, aby se tehdy, když všude kolem byla ruská kultura, vědělo, že jako Češi umíme dělat i naši muziku, nejen ruské častušky. Dneska by ta škola měla mít stejný účel.

Petrov založil a vedl první konzervatoř v roce 1958. Na svoji dobu šlo o velmi dobře vedenou i spravovanou školu s výborným pedagogickým sborem. Později se transformovala na Konzervatoř Jaroslava Ježka.

4. Je podle vás hudba něco, čemu by měl rozumět každý?

Každý hudbě rozumí. Hudba člověka osloví, nebo neosloví. Ale rozumí jí každý.

5. Jaká filmová hudba vás dokáže dojmout?

Má vlastní.

Petrov to pronesl s lehkou nadsázkou, vlastně furiantsky.

6. Mnoho lidí říká, že hudba ve filmu je jen nástroj tvůrců, jak přinutit lidi k větším emocím tam, kde by je jinak neměli. Souhlasíte?

V minulosti to tak bylo, ale dnešní filmová hudba s tím už nemá moc společného. Každopádně hudba má říct to, co ve filmu nejde říct jinými prostředky v daný okamžik. Takže do jisté míry máte pravdu. Dneska skladatelé často improvizují a to s filmovou hudbou nemá moc společného.

7. Jakou nejlepší knihu jste četl?

To je těžké. Já četl celý život jen filmové scénáře. A bylo jich tolik, že jsem se ke kloudné knize ani nedostal.

8. Jakou nejlepší radu jste v životě dostal?

Bylo jich víc, ale myslím, že v Desateru přikázání je všechno. Ty rady jsou dobrý.

9. Jakou hudbu jste naposledy poslouchal?

Já poslouchám pořád všechno, jen se v současné hudbě už moc nevyznám.

10. Když posloucháte hudbu, dokážete ji vnímat jako posluchač, nebo ji analyzujete jako skladatel?

Já to neanalyzuju. Hudbu vnímám jako normální člověk, ale protože jsem profesionál, tak se mi hudba v hlavě rozkládá. I kriticky, řekl bych.

Petrov je velmi kritický k současné hudbě, nejen té populární, ale i té umělecké, což se během rozhovoru ještě párkrát ukáže. Každopádně, přísného pedagoga v sobě nezapře.

11. Bez čeho se podle vás žádný hudebník neobejde?

Bez invence. Originální invence je dar, který má velmi málo lidí.

12. V mnoha svých dílech jste kombinoval hudbu a sborový zpěv. V čem vás tahle kombinace fascinuje?

Bylo to vždy k charakteru filmu nebo konkrétního obrazu, který vytváříte. Ale moje maminka zpívala ve sboru pražských učitelek a jako malého kluka mě tahala po všech koncertech, takže já měl ke sborovému zpěvu přirozeně blízko.

jarvis_5c069494498e6a73a0b3d74f.jpeg
Hudební skladatel Vadim Petrov
Foto: David Turecký

13. Jakou nejcennější věc vlastníte?

Vlastní rodinu a manželku.

14. Kdybyste měl říct tři nejdůležitější věci, které jste se v životě naučil, jaké by to byly?

Přijímat lásku a rozdávat lásku, mít pokoru před životem a mít rád lidi.

15. Několikrát jste řekl, že umění má být svázáno s národními kořeny, pořád to podle vás platí?

Samozřejmě. Všichni v sobě máme geny určitého národa. A dnes, když sledujete zpěvačky, jak zpívají šlágry v angličtině, i když ji pořádně neovládají, a mnoho skladeb je zaměnitelných, tak je zjevné, že jde jen o chvilkový výkyv. Já svým studentům vždycky říkal, že můžete jezdit po světě a vydělávat peníze, ale nikdy z vás nebudou Číňani…

Národní dimenze populární hudby je zjevně velké Petrovovo téma. On sám po otci Rus dával přitom vždy velký důraz na to, že hudba, která se u nás dělá, má být primárně naše a vycházet má z našich kulturních tradic.

16. Když jste skládal filmovou hudbu, odmítl jste někdy nějaký scénář k filmu?

Ne, protože jsem vždycky dělal se skvělými režiséry.

17. Chtěl jste se někdy živit něčím jiným než tím, co jste dělal?

Nikdy jsem nechtěl učit a přitom jsem celý život učil.

18. Jaké kulturní dílo je podle vás naprosto zásadní pro Českou republiku?

Každé dílo, které má národní charakter a které si lidé přivlastnili. Umělecké dílo podle mého vzniká tehdy, když dílo lidé přijmou a mají ho rádi.

19. Pokud vím, nějakou dobu v mládí jste byl zedníkem. Jak moc vaši tvorbu ovlivnilo to, že jste v mladém věku prošel "normálním povoláním"?

Když jsem absolvoval vysokou školu a nemohl jsem najít zaměstnání, pracoval jsem nějakou dobu jako zedník. A opravdu bych to doporučil všem mladým lidem, protože by si začali vážit normální práce a peněz.

20. Psal jste hudbu pro mnoho filmů, hodně pro ty dětské. Liší se psaní pro dětské diváky a dospělé?

Neliší. Vždycky musíte vědět, co píšete, z které doby to píšete a pro koho. To ano, ale rozdíly tam nejsou. Prostě musíte psát tak, aby tu hudbu vaši diváci přijali. A já měl štěstí, že toho Krtečka nebo Krkonošské pohádky přijali.

21. A když už jsme u toho, jaký je rozdíl psát hudbu pro rozhlas a pro televizi?

Prakticky žádný. Pořád jen doplňujete to, co píšete. Dneska se navíc hrají na koncertech mé skladby z filmové i rozhlasové hudby vedle sebe.

22. Jakou skladbu jste si naposledy zpíval?

Já učil na konzervatoři intonaci. A od té doby jsem si už raději nezpíval.

23. Raději dary dáváte, nebo dostáváte?

Každou notu, kterou jsem napsal, jsem rozdal.

24. Jaké je vaše nejoblíbenější místo?

Narodil jsem se na Žižkově a tam mám velké vzpomínky. Ale stejně tak mám velmi rád Dejvice, kde bydlela moje babička. Obecně Praha.

25. Dělal jste hudbu k populárním Krkonošským pohádkám. A ke Krtkovi. Které z těch děl máte raději?

Krtek je malý uličník. Který vypravuje to, co jsme se Zdeňkem Milerem jako malí dělali. Krkonošské pohádky jsou něco jiného. Já tam měl část rodiny a jako malý jsem tam strávil hodně času… To je příběh o tom, že člověk má někde zastání.

26. Je podle vás úroveň českých škol lepší, nebo horší, než byla před rokem 1989?

Myslím, že dnes je situace v kultuře úplně jiná, než jak my k tomu vychováváme studenty. Studenti končí školu technicky velmi dobře vybavení, ale už zcela bez schopnosti předat své umění dál lidem.

jarvis_5c06948e498ec86e3873d79f.jpeg
Hudební skladatel Vadim Petrov
Foto: David Turecký
 

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • V placené části textu se mimo jiné dozvíte jak skladatel Petrov vnímá práci své vnučky a modelky Lindy Vojtové, jak se vyrovnal s nástupem elektronické hudby a kdo je podle něj největším Čechem.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.