Maximilian Büsser neměl veselé dětství. Cítil se dost osaměle. Nezapadal do kolektivu, a i když se snažil najít si přátele, nedařilo se mu to. Tak vyrůstal sám, zavřený doma. Televizi mohl sledovat jen půl hodiny denně, zbytek času trávil ve svém pokoji, kde nerušeně snil. Tam se stával Lukem Skywalkerem i Hanem Solem, kapitánem Kirkem nebo Grendizerem, měnil se v hrdiny příběhů, které viděl v televizi. Aspoň ve svých představách se snažil napravovat bezpráví a měnit svět svých snů k lepšímu, když mu realita to samé nedovolovala.

Ne, Maximilian Büsser nevzpomíná na své dětství zrovna rád. Jenže doba, kterou dlouho považoval jen za své prokletí, se nakonec ukázala jako dar. Léta fantazírování mu posloužila jako hlavní inspirace ve chvíli, kdy se rozhodl rozjet vlastní značku hodinek nazvanou MB&F, tedy Maximilian Büsser and Friends. Dnes už je leccos jinak. Z Büssera je oblíbený muž, jeho značka patří mezi nejvyhledávanější výrobce hodinek. A jak název napovídá, o přátele už rozhodně nouzi nemá.

Hodinky za přežití

Není divu: lehce prošedivělý 52letý elegán je opravdu zábavný společník. Když měl letos na hodinářském veletrhu SIHH přednášku v auditoriu ženevské haly Palexpo, viselo mu publikum doslova na rtech. Büsser umí mluvit poutavě, otevřeně, dokáže přiznat předchozí omyly a především má o čem mluvit, jeho příběh plný pádů i vzestupů je skutečně strhující.

Nejprve rád kreslil auta, ale když pochopil, že se na poměrně drahou školu pro designéry nedostane, začal se orientovat jinam. Jeho vášeň pro hodinky sílila od osmnácti let, kdy dostal od rodičů 700 švýcarských franků, aby si nějaké koupil. Když hledal inspiraci, narazil na univerzitě na spolužáka, na jehož zápěstí spatřil zajímavé hodinky. "Kolik stály?" zeptal se. Když uslyšel, že 4700 švýcarských franků (dnešním kurzem přes 100 tisíc korun), jen na něj nevěřícně hleděl. Tolik? Nechápal to. Tehdy ještě ani neznal značku, která je měla na svědomí. Jistý Rolex…

Fenomén luxusních hodinek ho fascinoval a chtěl do něj proniknout. Během studií inženýrství rozeslal ručně psané dopisy šéfům nejznámějších značek jako Vacheron Constantin, Audemars Piguet nebo Patek Philippe s různými dotazy, aby pochopil jejich svět. Kromě značky Patek Philippe mu všichni odepsali, a dokonce ho pozvali do svých sídel. Mezi nimi byla i Jaeger-LeCoultre, společnost, kterou mu měl osud přihrát do cesty ještě jednou. Tehdy si uvědomil, že posláním těchto firem je zachránit vysokou hodinařinu a značky, které mají ve Švýcarsku mimořádnou tradici. Přečkat s luxusními mechanickými kousky ve stále se zrychlující době, která od tradičního řemesla uniká ke quartzovým a digitálním zařízením. Ušlechtilá mise hodinářských domů mu imponovala.